Pavel Janíčko píše o tom, proč ocenění G. Sorose potvrzuje tezi o liberální demokracii jako výkonném výboru buržoazie.
Tak jsem se v našich médiích dočetl, že „americký finančník maďarského původu George Soros je podle výběru britského listu Financial Times osobností letošního roku“ A nejen to, tento deník jej označil „za praporečníka liberální demokracie a otevřené společnosti, které jsou dnes obklíčeny ze všech stran, od Ruska Vladimira Putina až po Ameriku Donalda Trumpa.“ Soros prý přes tři desítky let bojuje proti autoritářství, rasismu a netoleranci. Navíc jeho nezištné úsilí “mu vyneslo ‚brutální‘ útoky, které se jej snaží očernit, a hněv autoritářských režimů i populistů, kteří stále více nabývají na síle, obzvlášť v Evropě“.
Trochu jsem se nad tímto sdělením zamyslel a chvilku jsem byl v pokušení zařadit jej mezi svrchovaně manipulativní metody ovlivňování veřejného mínění ve prospěch současného establishmentu a současných elit, které je tak typické pro veškerý mainstream. Vždyť je to přece absurdní, řadit multimiliardáře, který zbohatl převážně na spekulativních obchodech (někdo by řekl přímo na podvodných machinacích, které dnes alespoň oficiálně odsuzují i špičky EU, třeba pan Juncker, a ten přece ví o čem mluví), mezi dobrodince a spasitele chudých a ponížených.
Stejně absurdní je přece považovat pana Sorose za obhájce otevřenosti a demokracie, uvědomíme-li si jeho nesčetná angažmá v různých zákulisních mechanismech ve stylu „oranžových revolucí“ všude po světe. Leda bychom v souladu s momentálním establishmentovým pojetím považovali za jediné a absolutní kritérium demokracie oddanost kapitalismu, velkopodnikatelům (především těm spekulativním a parazitním) a zejména politické a vojenské anglosasko-sionistické nadvládě ve světě. I když v současnosti nám toto průzračně jasné kritérium poněkud narušuje zlotřilý Donald Trump, který se s Putinovou pomocí propašoval do Bílého domu a podniká tam některé „chamberlainovské“ úkroky, jako například teď, když ohlásil stažení okupačních amerických vojsk ze Sýrie. Jaká hrůza, mezinárodní právo trpí.
Pak jsem si ale řekl, že Financial Times možná neúmyslně „trefily hřebíček na hlavičku“ Vždyť velmi výstižně charakterizovaly podstatu systému, kterému zatvrzele říkají „liberální demokracie“, která podle jejich mínění se zde „usadila“ po „konci dějin“, a nikdy jinak. Vždyť oficiálně odhalil, co věděli klasikové marxismu už před dvěma staletími, totiž že všechny ty „liberálně demokratické“ vlády nejsou ničím jiným než výkonnými výbory ve službách buržoazie. Současnost jenom tento fakt více rozkrývá a všelijací oligarchové už otevřeně řídí vládní systémy a vystupují do popředí. Buržoazní státy, a dnes i mnohonárodní seskupení, přece jsou jen převodovými pákami pro vytváření co nejlepších podmínek pro zhodnocování stála více spekulativního, parazitních a globalizovaného kapitálu, a z tohoto hlediska je opravdu pan Soros velmi výstižnou personifikací. Mimochodem, marně pátrám v paměti, zda jsem někdy v mainstreamu zaslechl nebo zahlédl spojení oligarcha Soros (nebo oligarcha Schwarzenberg, oligarcha Havel apod.). Zato spojeními typu oligarcha Babiš se to jen hemží. Asi není oligarcha jako oligarcha.
Ilustrační obrázek: Autor – Harald Dettenborn, CC BY 3.0 de, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=13401693