Připomínáme stále (bohužel) aktuální: Odborník na energetiku Jaromír Janda rozebral příčiny současného růstu ceny elektřiny i další vyhlídky na růst cen v roce 2019.
Dříve než se budeme věnovat příčinám růstu cen elektrické energie, podíváme se na to, z jakých položek se dnes cena elektrické energie, kterou platíme ve svých účtech, skládá a jaké její části jsou těmi nejvýznamnějšími. Dále se podíváme rovněž na to, jak probíhá obchodování se silovou elektrickou energií na burze v Lipsku (European Energy Exchange, více zde, zde a zde) a jak se průběžně stanovuje cena. Tento úvod je důležitý, abychom v dalším textu věděli, o jaké složce konečné ceny elektrické energie se bavíme. Bohužel již delší dobu lze zaznamenat různé diskuse nad výší cen elektrické energie, kde se ovšem velmi často srovnávají různé neodpovídající části její konečné ceny, kterou platíme. Jako příklad lze uvést častou argumentaci, jak je cena elektrické energie z obnovitelných zdrojů levná. Pokud se ovšem podíváme na koncovou cenu pro spotřebitele, která obsahuje “populární” dotace právě na obnovitelné zdroje, tak už obnovitelné zdroje tak levné nejsou spíše naopak. Němci by mohli vyprávět.
Složení ceny elektrické energie, kterou platíme
Cena elektrické energie pro konečného zákazníka se skládá z části regulované a z části neregulované. Obě části se potom skládají ze stálého platu, který se odvozuje od velikosti hlavního jističe, a z platby za dodanou elektřinu. K celkové ceně je nutno přičíst také daň z elektřiny a daň z přidané hodnoty. Koncový zákazník samozřejmě neplatí každou položku zvlášť, ale součet všech uvedených položek. V případě průměrné domácnosti vychází podíly jednotlivý položek zhruba následovně.
Z uvedeného vyplývá, že tržní cena elektrické energie stanovená na energetické burze v Lipsku tvoří méně než čtvrtinu celkové ceny, kterou jako spotřebitelé za dodanou elektrickou energii zaplatíme. Je otázkou, zda má smysl se v takovém případě bavit o tržní ceně elektrické energie založené na skutečných nákladech zdrojů. Cena pro koncového zákazníka je pouze na základě nabídky a poptávky koncového zákazníka a distributora se kterým uzavře smlouvu, což už má ovšem se skutečnými náklady na výrobu elektrické energie společného jen minimum. Pokud chceme srovnávat ceny elektrické energie, pak je nezbytně nutné rozlišovat koncovou cenu pro zákazníky, která obsahuje řadu dalších výše uvedených regulovaných položek, a cenu silové elektrické energie obchodovanou na energetické burze v Lipsku, která tvoří méně než čtvrtinu koncové ceny pro zákazníky.
Princip obchodování na energetické burze se silovou elektrickou energií
Princip, jakým se na evropském trhu určují ceny silové elektřiny, funguje zjednodušeně asi takto. Podle odhadované spotřeby se určí, jaký výkon elektráren bude zapotřebí. V následujícím schematickém grafu je to dejme tomu 70 000 MW. Poté operátor trhu seřadí elektrárny, jejichž produkci nabízejí výrobci k prodeji, podle jejich tzv. marginálních nákladů (to jsou krátkodobé proměnné nákladů na provoz, zjednodušeně řečeno jde o cenu paliva). V tomto ohledu se jako první zařadí větrné a fotovoltaické zdroje, které žádné palivo nepotřebují, a navíc fungují v režimu prioritního přístupu na trh, poté obecně následují jaderné elektrárny, které mají náklady na palivo velmi nízké a dále elektrárny hnědouhelné, poté elektrárny spalující černé uhlí, a nakonec elektrárny plynové jejichž výstavba je relativně levná, ale mají drahé palivo, a tedy vysoké provozní náklady.
V okamžiku, kdy operátor dosáhne potřebného výkonu k pokrytí poptávky podle marginálních nákladů posledního zařazeného potřebného zdroje, který je daném souboru tím nejdražším, určí cenu, kterou za dodanou elektřinu dostanou všichni zúčastnění výrobci. Při vyšší výrobě elektrické energie z obnovitelných zdrojů se elektrárny s vyššími náklady na výrobu elektrické energie se svojí produkcí vůbec nedostanou na trh, protože jejich marginální náklady jsou příliš vysoké. Paradoxně zatímco rostoucí podíl obnovitelných zdrojů vede k levnější ceně elektřiny na trhu silové elektrické energie, zvětšující se rozdíl mezi klesající tržní cenou a cenou na trhu určenou posledním nejdražším zařazeným zdrojem elektrické energie znamená, že spotřebitelé musejí o to více doplácet za každou vyrobenou kilowatthodinu.
Pokud jde ovšem o koncové zákazníky, ti v ceně za elektrickou energie platí navíc také poplatek za distribuci, příspěvek na podporované zdroje, poplatek za systémové služby, zisk obchodníkům, daně a další poplatky, jak je uvedeno výše.
Příčiny současného růstu cen elektrické energie
Pokud jde o současný růst cen elektrické energie, týká se tento růst pouze ceny silové elektrické energie obchodované na burze, a tedy méně než jedné čtvrtiny celkové ceny, kterou za spotřebovanou elektrickou energii platí koncový zákazník. (více zde)
Růst ceny elektrické energie je způsoben zejména růstem ceny emisních povolenek a růstem ceny černého energetického uhlí, která vzrostla za poslední měsíc zhruba o 7 % a přiblížila se k hranici 90 USD/t. a která by dle analytiků mohla nadále růst díky poptávce energetických společností a stoupajícím cenám zemního plynu. Cena futures kontraktu na dodávku elektrické energie v základním zatížení (base load) v roce 2019 na energetické burze vzrostla až na hodnotu 58,65 EUR/MWh a dosáhla tak nejvyšší hodnoty za posledních 10 let. Od začátku roku 2019 začne navíc cenu emisních povolenek ovlivňovat působení mechanismu na redukci přebytku povolenek v oběhu, tzv. rezerva tržní stability (Market stability reserve).
Cena elektrické energie 2015 až 2019 (eur/MWh):
Z uvedeného vyplývá, že lze očekávat další růst cen elektrické energie i v roce 2019. Tradiční otázkou ovšem zůstává, proč ceny elektrické energie neklesaly se stejnou intenzitou v období, když klesala tržní cena silové elektrické energie na energetické burze?!
Dalším faktorem, který v dlouhodobějším výhledu bude vytvářet další tlak na růst ceny elektrické energie je skutečnost, že se zpřísněním emisních limitů na konci roku 2021 dojde odstavování významné kapacity instalovaného výkonu zdrojů elektrické energie, které nebudou schopny plnit zpřísněné emisní limity a nebude technických anebo z ekonomických důvodů možná jejich modernizace. Lze tedy předpokládat v delším výhledu nedostatek kapacit zdrojů elektrické energie, a tedy i růst její ceny. Tento a další možné scénáře jsou zpracovány v aktuálně platné Státní energetické koncepci, která vytváří realistický a vyvážený energetický mix zdrojů, vč. úkolů a termínů pro zajištění dostatečných spolehlivých a stabilních energetických zdrojů, v dlouhodobém výhledu pro zajištění energetické soběstačnosti, a tedy bezpečnosti ČR. Domácí zdroje energie zejména hnědé uhlí předpokládá další využití především pro domácnosti a společnou výrobu elektrické energie a tepla s vysokou účinností. Je tu také další rozvoj obnovitelných zdrojů v souladu s ekonomickými možnostmi a přírodními podmínkami ČR. A pro dosažení cílů snížení emisí skleníkových plynů je podle mého názoru nutné urychlit přípravu výstavby jaderných bloků, které jako bezemisní technologie přispějí k řešení problémů se změnami klimatu na rozdíl od energetických zdrojů využívajících zemní plyn. Například přibližně 13 milionů tun CO2 by bylo vypuštěno, pokud bychom loňskou produkci Temelína nahradili uhelnými zdroji.
Na závěr se vraťme k výši cen elektrické energie pro koncové zákazníky. Z jednotlivých položek, jak je uvedenou v úvodu, vyplývá, že část ceny za silovou elektrickou energii, kterou určí energetická burza budeme jako zákazníci platit bez možnosti ji jakkoli ovlivňovat. Další položky celkové ceny elektrické energie ovšem záleží na složení energetických zdrojů tzv. energetického mixu a je zřejmé, že pro omezení negativních dopadů zvyšujících se cen emisních povolenek, musí jít v maximální možné míře o zdroje bezemisní.