Středoasijská země opouští izolacionistickou zahraniční politiku. Členství v EAEU bude volbou mezi Ruskem a USA a Čínou.
V Uzbekistánu zvažují možnost vstupu do Eurasijské ekonomické unie v rámci proměny tamní zahraniční politiky, píše Irina Džorbenadze pro Rosbalt. Prezident země Šavkat Mirzijejev sice této možnosti ještě nedal zelenou, ale věci se vyvíjejí právě tímto směrem.
Podle slov předsedkyně ruského Senátu Valentiny Matvijenkové při její poslední návštěvě v Taškentu se Mirzijejev už rozhodl pro rozpracování otázky připojení republiky k Eurasijské ekonomické unii (EAEU). Matvijenková připomenula, že vstup do unie dá zemi nové možnosti.
V časech bývalého prezidenta Uzbekistánu Islama Karimova by se o něčem takovém těžko uvažovalo. Uzbekistán se držel dál od center světové politiky, dával přednost dvojstranným vztahům bez účasti v integračních procesech. Mirzijejev postupně tuto izolacionistickou politiku Karimova opouští, i když s mírou.
Zdá se, že Taškent o členství v EAEU vážně uvažuje. Jinak by o tom Matvijenková ani takto nehovořila. A její slova už vedla i ke spekulacím ohledně možnosti návratu Uzbekistánu do organizace Dohody o kolektivní bezpečnosti i o plánech vůbec zreformovat Společenství nezávislých států (SNS) do EAEU – to by znamenalo vstup dalších zemí jako Tádžikistán, Turkmenistán a Ázerbájdžán do eurasijského projektu. Nikdo z nich ohledně svého členství nespěchá, takže EAEU v nejbližší době SNS nezamění.
EAEU by členství Uzbekistánu s jeho 33 miliony obyvatel posílilo. Potřebuje ale Uzbekistán takové členství, když organizace ovlivní, jestli ne politickou, tak ekonomickou suverenitu země? V podstatě by členství bylo volbou mezi Čínou, Ruskem a USA. Čína a USA jsou silnější, v Taškentu asi usoudili, že Rusko a EAEU pro zemi „méně nebezpečné“ než USA a Čína s jejich vlivy.
EAEU už není možné ignorovat, protože se o něj zajímá rovněž Írán, Singapur, Indie, Izrael a další, dokonce i Čína. Jaké jsou plusy a mínusy členství pro Uzbekistán?
K plusům patří přístup k velkému trhu kapitálu a služeb (a EAEU není jenom Rusko). I přes dopady západních sankcí, které se integračního procesu dotkly, je pro Uzbekistán unie přitažlivá ekonomicky. Mínusem je posílení konkurence na konkrétních trzích, různá úroveň ekonomického rozvoje členských zemí, delegování části suverenity nadnárodním strukturám, možné zdražení služeb a zboží, společná cla a zákony. To vše může být pro Uzbekistán břemenem.
Proč je Uzbekistán přitažlivý pro samotnou eurasijskou unii? Na jednu stranu je to velký trh asi 33 milionů lidí, jsou zde tranzitní a geopolitické důvody, včetně bezpečnosti ruských hranic (díky blízkosti Afghánistánu). Obecně se mluví o tom, že by se SNS přeformátoval v EAEU, což by se bez regionálně důležitého Uzbekistánu jen těžko realizovalo.
Uzbecký prezident Mirzijejev se má v únoru 2020 sejít v Moskvě s Vladimirem Putinem. Tématem pravděpodobně bude členství v unii či možnost pozorovatelského statusu v unii. Je otázkou, zda se Mirzijejev ohledně členství v EAEU rozhodne pro „demokratickou“ konzultaci v podobě referenda. To by nejspíš integraci s EAEU podpořilo, už jen kvůli obavám z rostoucí ekonomické moci Číny v regionu. Tématem ale bude i možné členství v bezpečnostní organizaci postsovětského prostoru Dohodě o kolektivní bezpečnosti, kde v takových úvahách budou hrát roli teroristické hrozby a jejich posílení s potenciálním odchodem jednotek NATO ze sousedního Afghánistánu. V tom případě by uzbecká armáda těžko mohla této hrozbě čelit sama.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.