Dva megalomanští autokraté přecenili svoje možnosti v Sýrii. EU by se nyní měla s jedním z nich spojit proti druhému.
Alexander Görlach, který se zabývá etikou v mezinárodní politice a pracuje pro Carnegieho Radu pro etiku v mezinárodních vztazích, hodnotí pro Deutsche Welle současný vývoj v Sýrii. Dohoda mezi Tureckem a EU ohledně uprchlíků neplatí, konstatuje v úvodu. Turecký prezident Recep Tayyip Erdogan dal najevo, že je na cestě nezastaví, takže se tisíce žadatelů o azyl vydaly z Turecka na hranice EU.
Podle spolehlivých zdrojů se zatím jedná asi o 9 až 30 tisíc lidí, byť Erdogan mluví o statisících a vyhrožuje milionem.
Podle autora článku ukazuje současná situace na důsledky toho, když dva megalomanští autokraté přecení své možnosti a vezmou si příliš velké sousto, což je vmanévrovalo do politické slepé uličky. Prezident Erdogan byl závislý na ruském prezidentovi Vladimiru Putinovi, ale nyní dělá takovou zahranční politiku, která jde proti ruským zájmům. Dřívější spojenci se stali protivníky a jejich potenciální konfrontace může mít těžko odhadnutelné důsledky.
Turecko dostalo ujištění o solidaritě od spojenců, píše dále autor článku a připomíná, že ruská strana Turecko v Sýrii zatlačila do kouta, zatímco před tím, jak uvádí jedním dechem, bombardovala syrské nemocnice, školy a obytné oblasti.
V Turecku je 3,6 milionů uprchlíků ze Sýrie, dodává autor.
Jaká je ale situaci v Evropské unii, jejíž členské státy se zavázaly k multilaterarismu a dodržování pravidel? Od roku 2015 se EU nedokázala připravit na další eskalaci konfliktu v Sýrii. Nyní se podobně jako Turecko ocitá v situaci, kdy je vydána na milost Ruska. Görlach ale vyjadřuje naději, že by společný protivník (Rusko) mohl pomoci překonat odlišnosti mezi EU a Tureckem…
Lidé v Sýrii trpí důsledku této imperiální politice 19. století, která se zde odehrává. Rusko věří, že jen válka, a nikoliv intervence, která mezinárodní krizi vyřeší prostřednictvím racionality a faktů, dovede vyřešit konflikt v této zemi. Putin bude podle Görlacha spokojený s tím, že jeho styl řešení krize (projekcí vojenské moci) lépe vyhovuje řešení konfliktu než diplomacie liberálních zemí.
Erdogan pomalu pocítí důsledky toho, co to znamená otočit se zády ke svým spojencům. Evropa by se ale měla přesto spojit s Tureckem a konečně vyřešit problém, který léta odkládá, končí článek.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.