Ivo Šebestík ve své glose píše o hérostratovském komplexu v současné české politice.
Politik ve funkci a jeho strana mohou po sobě zanechat něco prospěšného, vůbec nic, anebo velký problém, s jakým se budou nástupci a někdy i celý národ vypořádávat velmi dlouho. Velkému neštěstí způsobenému za účelem zviditelnění sebe sama se v dějinách říká hérostratovský komplex.
Stalo se totiž toto: V roce 356 před naším letopočtem jeden mladík jménem Hérostratos podpálil v Efesu jeden ze sedmi divů starověkého světa (dnes máme divů tolik, že v postatě už ani nevycházíme z údivu), tedy nádherný chrám zasvěcený bohyni Artemis. Když byl dopaden, přiznal se, že si připadá tak nějak úplně marný, že by chtěl vykonat něco skvělého, ale neví co. Nic neumí, nic nezná, ničemu nerozumí. A tak se rozhodl proslavit plameny Artemidina chrámu.
V Efesu jej odsoudili k trestu smrti a moudří staří Řekové, jejichž potomci dnes, osamoceni jako kdysi u Thermopyl, čelí náporům osmnáctiletých sirotků přicházejícím od tureckých hranic, zcela správně usoudili, že jméno člověka, který se nedokáže proslavit ničím jiným než působením škod ostatním Řekům, si nezaslouží, aby vstoupilo do dějin.
Takto bylo tedy uplatněno, možná poprvé v dějinách, ono damnatio memoriae, což je latinský termín pro vymazání jména nehodného člověka z historie. Později bylo damnatio memoriae v dějinách uplatněno ještě mnohokrát. Většina lidí hodných tohoto „vymazání z paměti“ se z paměti vymaže sama svým úsilím, aniž by k tomu muselo dojít nějakou úřední cestou. Dalo by se asi říci, že současná Praha už netrpělivě čeká, až se v nouzovém stavu otevřou první papírnictví, aby bylo možno nakoupit dostatek gum potřebných k vymazání hned několika maličkých komunálních Hérostratů, po nichž bude třeba spáleniště mezinárodních vztahů s některými zeměmi rekultivovat a revitalizovat velice dlouho.
To, že se Hérostratovo jméno navzdory verdiktu starých Řeků v dějinách zachovalo, způsobila prostá potřeba pojmenovat po někom diagnózu, kulantně řečeno, osobnostní nedostatečnosti. Hérostratové přítomnosti budou mít ale smůlu. Odborný termín již existuje. Dostal jméno po starověkém žháři. Ten byl holt první, kdo si přál proslavit se způsobením velkých škod ostatním lidem své země.