Ilona Švihlíková píše o tom, proč by nás měl zajímat Národní plán obnovy o dost víc než „rouškové války“. Ve hře je totiž budoucnost české ekonomiky.
Rapidně zhoršující se epidemiologická situace a s ní související nová vlna opatření, vedou k tomu, že Národní plán obnovy (dále NPO), který by měl brzy být poslán Evropské komisi je jaksi na okraji zájmu.
Přitom se jedná o zhruba 180 mld. Kč – dost peněz na to, abychom se vážně pobavili o tom, jaké priority vláda do balíčku zařadila. Balíček, který má jít brzy na vládu, obsahuje projekty za více než 220 mld. Kč – je v něm tedy obsažena rezerva k „seškrtání“.
Fondu obnovy jsme se v !Argumentu věnovali několikrát i kriticky (viz Thomas Fazi a jeho italský rozbor), byl dohodnut na letošním summitu EU a jeho základním cílem je nejen přispět k pokoronavirové obnově ekonomik, ale (a zřejmě především) zajistit, že se nerozpadne eurozóna.
Evropská komise stanovila pro jednotlivé národní plány obnovy několik kritérií, do kterých je nutno se „vejít“. Patří mezi ně výdaje na podporu klimatické politiky (37 %) a na podporu digitalizace (20 %). Dále jde o zahrnutí sedmi hlavních témat, sahajících od obnovitelných zdrojů energie až po vzdělávání a rekvalifikace. Opatření by také mělo pokrývat tzv. specifická doporučení Rady pro tu danou zemi z let 2019 a 2020.
Národní plán obnovy se těžko stane politikem (bezesporu ne v situaci probíhající rouškové války), ale domnívám se, že minimálně by se k němu měla důkladně vyjádřit tripartita. Už jen proto, že témata, která NPO zahrnuje se sociálních partnerů dotýkají dosti výrazně.
Národní plán obnovy má celkem šest pilířů, dominuje v něm „fyzická infrastruktura a zelená tranzice“ se 118 mld. Kč. K dalším tématům patří digitalizace, zdraví, vzdělávání a trh práce, podpora podnikání a výzkum a vývoj, inovace.
S NPO je ovšem spojena řada problémů. Některé jsou spojeny s rychlostí, jiné ovšem s politickým zadáním – nepřekvapí, že priority koaliční ČSSD jsou v NPO jaksi „osekány“ a to až do téměř neviditelna. S návrhem ale není spokojen ani Jaroslav Hanák ze Svazu průmyslu, kterému chybí v NPO vize a hovoří také o tom, že se „lepí rozpočet“.
Tyto námitky jsou relevantní. Podobně jako státní rozpočet (jak probereme v dalším článku), i NPO vypadá na tvorbu sběrem. Priority EK přitom nejsou respektovány, i když jde o témata, která jsou pro českou ekonomiku více než relevantní.
Mizivé prostředky určené pro MPSV – pouhé tři miliardy Kč – jsou v silném kontrastu s tím, jak často je téma trhu práce a s tím související aktivní politiky zaměstnanosti reflektováno – nejen v prioritách EK, ale také ve specifických opatřeních pro ČR (tzv. Country Specific Recommendations). Je naprosto jasné, že koronavir změní dramaticky trh práce. Řada odvětví prochází strukturální změnou, kterou koronavir dále urychlí, to je typicky automobilový průmysl. Je ale patrné, že se bude měnit i sektor cestovního ruchu (kongresy, konference, větší využívání online technologií jako je např. ZOOM), nemovitostí atd. Nelze si skutečně myslet, že se ekonomika vrátí do února 2020. Čím lépe se na to připravíme a budeme realisty, tím lépe.
Významné posílení aktivní politiky zaměstnanosti je proto imperativem – a to nejen v „domácím“ státním rozpočtu, ale právě v NPO. Když už ty zdroje budou, pak je potřeba je využít rozumně. Místo toho jsou ovšem do NPO zařazeny položky běžných výdajů, které nemají s koronavirem žádnou souvislost. V NPO zcela absentuje důraz na cíl sociálního smíru a koheze. Místo toho se dočteme, že „vzdělávání a trh práce“ jsou tu pro kapitál a pro firmy.
Pokud se podíváme na skutečně směšné 3 mld. pro trh práce a zaměstnanost, o to víc nás zarazí komponenta 4.4. – kde se pěkně prosím skrývá loss carryback (v !Argumentu jsme informovali o tomto novém prvku daňové soustavy – zpětné vratce daně). Ministerstvo financí tedy chce, aby Evropská komise jako „obnovu“ spolkla opatření, které pomáhá největším firmám. Tolik k tématu „vyplňování děr v rozpočtu“.
Dalšími detaily jsou pak komponenty 2.5 nebo 2.6. Ta poslední se týká ochrany přírody a adaptace na klimatickou změnu. Dočteme se u ní, že „ke komponentě nebyly v požadovaném termínu dodány informace.“
Uf.
Zatímco část občanů bude na Facebooku hrdinně vzdorovat „zotročení“ v podobě nošení roušky, tak se jedná o 180 mld. Kč, které by mohly výrazně přispět k oživení, přímo transformaci české ekonomiky. Tedy mohly by, kdyby ovšem by stanoven nějaký směr postupu, kromě naprosté decimace veřejných financí, které si vláda zřejmě vytkla za cíl. Nemohu čtenáře potěšit – státní rozpočet a s ním související makroekonomický rámec – je čtení stejně depresivní.