Jan Zeman komentuje poslední události v sousedním Polsku, kde Ústavní soud fakticky zákázal potraty v případě vážného poškození plodu.
Polská křivka nakažených koronavirem (a na Covid-19 či v souvislosti s ním nemocných a zemřelých) při svém zarovnání dlouho připomínala přímku. Teprve v září začala rychle stoupat, přibližně ze stejných důvodů, jako v Česku. Zatím Polsko nedosahuje zdaleka tak katastrofálních čísel jako Česká republika. Může se ale stát, že se to v nejbližší době změní.
V reakci na skandální usnesení Ústavního soudu Polska, ovládaného vládní stranou Právo a spravedlnost (PiS), totiž vypukly nejprve ve Varšavě a posléze v mnoha velkých i středních polských městech masové protestní demonstrace nejen polských žen. Ústavní soud se totiž usnesl, že právo žen na ukončení těhotenství v případě vážného poškození plodu je mimo ústavní rámec Polska. Justiční mafie nesužuje pouze Česko, Německo, Francii či Spojené státy. Justiční mafie rozvrací ústavní pořádky i v Polsku. Tedy, v případě práva polských žen na potrat na žádost jen utužuje do nebe volající zlořády.
V lidovém Polsku měly Polky za socialismu reálné právo požádat o ukončení těhotenství, podobně jako Češky či Slovensky v socialistickém Československu. Pak však prý zvítězila svoboda. Reálně zvítězilo odborové hnutí Solidarita, podporované velmi vlivnou polskou katolickou církví. Ta podpora nebyla (jak už to tak bývá) zadarmo. V roce 1993 hlavní polské politické strany uzavřely tzv. historický kompromis, tj. zákaz potratů na žádost až na tři výjimky: když k těhotenství došlo v důsledku znásilnění, když je ohrožen život nastávající matky a když hrozí narození vážně postiženého dítěte.
Následná vláda vedená postkomunistickou Stranou demokratické levice (SLD) v roce 1996 prosadila v parlamentu zrušení zákazu potratu na žádost. Problém byl, že po její volební porážce v roce 1997 tento zákon zrušil polský Ústavní soud s tím, že je protiústavní. Církevní právo prý stojí nad ústavou údajně svobodného demokratického Polska.
SLD slibovala liberalizaci potratového práva i ve volební kampani v roce 2001, ale po svém triumfálním vítězství tento svůj předvolební slib prohandlovala za podporu vstupu Polska do Evropské unie s katolickou církví. Vedení SLD považovalo vstup Polska do EU za základní podmínku civilizovaného rozvoje Polska. Hrubě se mýlila hned dvakrát: EU negarantuje civilizovaný vývoj v Polsku ani kdekoliv jinde. Je zradou na levicových voličích, jestliže levicová strana rezignuje na liberalizaci těžce restriktivního potratového zákonodárství. Začal rychlý úpadek SLD. Mnoho na tom nezměnil ani vstup Polska do EU za mnohem příznivějších podmínek, než jaké si vyjednala Česká republika, nejen v zemědělství. Naopak, tento vstup po násilném přijetí tzv. Lisabonské ústavy v EU v roce 2010 se stal zásadní třecí plochou v Polsku, protože i tam byli vítězové (zejména velká města) a poražení (zejména venkov). Vládní Občanská platforma a polští lidovci vedli Polsko důsledně cestou EU, včetně přijetí obskurní tzv. Istanbulské úmluvy, která sice měla chránit ženy před násilím, ale ožehavý problém zákazu potratů v řadě členských i nečlenských států EU neřešila.
Přehlížení venkova a mnohé jiné umožnilo triumfální vítězství PiS v parlamentních volbách v roce 2015. V roce 2016 se vláda PiS pokusila zrušit ony tři výjimky z absolutního zákazu potratů v Polsku. Její návrh vyvolal rozsáhlé protivládní a proticírkevní demonstrace. Návrh byl samozřejmě předložen na výslovné přání vedení stále vlivné polské katolické církve. Symbolem demonstrací se stal černý deštník demonstrantek. Jedné takové demonstrace jsem se tehdy také účastnil. Mnoho se jí nedalo vytknout, přítomní byli i rozumně smýšlející muži. Vláda PiS po té ustoupila.
Nyní se Ústavní soud Polska usnesl, že právo na potrat na žádost i v případě hrozby narození vážně postiženého dítěte je mimo polský ústavní rámec. Polské ženy právem usoudily, že bude následovat zpřísnění beztak brutálně přísného potratového zákona v Polsku. Pandemie nepandemie, polské ženy vyšly ve velkém počtu do ulic nejprve Varšavy a po té i do ulic mnoha dalších polských měst. S nimi i mnoho mužů, dětí atd. Hesel je mnoho, řadu z nich si netroufám přeložit. Charakteristické je heslo: „Už jsme byly slušné dost!“ Zatím demonstrace probíhají poměrně klidně, resp. bez větších incidentů. Jejich stinnou stránkou je riziko dalšího šíření koronaviru mezi jejími účastníky a dohlížejícími policisty.
Lze předpokládat, že vláda, resp. Ústavní soud Polska, bude muset ustoupit. Polky by se s tím neměly spokojit. Měly by žádat zásadní liberalizaci potratového zákonodárství, například na českou úroveň.
Protestující polské ženy je nutné podpořit. I když solidární svíčky před polským velvyslanectvím jeho pracovníci brzy odstranili, byly na místě. Zasahování církví do státních záležitostí je vždycky nebezpečné, nedemokratické a nejednou i tragické. Jako v případě zrůdné snahy zakázat potraty na žádost v případě hrozby narození vážně postižených dětí…