Publikujeme báseň Jindřišky Vitvarové “Copak je to za vílu”.
Copak je to za vílu?
Když sluníčko na jaře načerpává sílu,
pod sněhovým příkrovem můžeš najít vílu.
Nejprv krásu ukrývá v zelenavém hávu,
rašícími jazýčky připomíná trávu.
Potom teprv nasadí běloskvoucí šat,
mnohovrstvé sukénky začne natřásat,
nejjemnějším parfémem navoní se celá,
roztančí se s družkami, až zahrada zbělá.
Štíhlou šíji nakloní v prvním jarním vánku,
když se večer vrátí mráz, zavine se k spánku.