Další vydání průvodce jazzovou muzikou od Jana Schneidera nechybí ani dnes a spolu s ním jsou tu Cumorah, Bulerias, Cretcheu Di Ceu a Carinha di Bo Mae.
Japonský kontrabasista Eiji Nakayama nahrál nádhernou skladbu Cumorah, v níž vévodí tím suverénním způsobem, jaký miluji u jazzových kontrabasistů. I to jeho sólíčko není samoúčelné, ale plné krásných nápadů. A ani v těch ztišených polohách neztrácí tu obrovskou dynamiku. Spolu hrají znamenitý kytarista Hiroki Miyano a bubeník Takaaki Atsumi. (A komu se ta kapela zalíbí, může pokračovat v poslechu celé desky „My Present Song“ z roku 1979.)
Španělský saxofonista Pedro Iturralde hraje se svou skupinou velmi rychlé flamenkovské téma Bulerias. Kytaristou je jakýsi Paco de Algeciras (později známý jako Paco de Lucía), opět naprosto zásadní basový part podal znamenitý Eric Peter, výtečně se doplňující se skvělým bubeníkem jménem Peer Wyboris. Na piano citlivě doprovází Paul Grassl, a to perfektně padnoucí sólo na trombón má na svědomí Dino Piana.
Cesaria Evora koncertovala v roce 2004 v Paříži a já si dovolím upozornit třeba na skladbu Cretcheu Di Ceu.
Kapverdská „bosá diva“ se chovala velmi nenuceně a dávala pravidelně osvěžovací pauzy, které kapela vyplňovala instrumentálkami. Carinha di Bo Mae je obzvláště vyvedená, a to sólo na housle je prostě nádherné, není-liž pravda?