Úpadek demokracie se projevuje agresivní dominancí nejkonzervativnější pravice a dezorientací levice, která trpí mimo jiné sektářstvím. Peru ukazuje cestu záchrany.
Přední portugalský akademik a sociolog Boaventura de Sousa Santos komentuje ve svém textu otázku politické obnovy ve vztahu k příkladu Peru. Třetí dekádu 21. století charakterizuje podle autora úpadek demokratického soužití. Tento úpadek má dvě tváře.
Na jednu stranu jde o agresivní dominanci politických sil spojených s nejkonzervativnější pravicí. V Latinské Americe se tato agresivita projevuje obnovenou přítomností extrémní pravice – jde například o nenávistný rasistický a genderový diskurz na sociálních sítích, o vnucování obrazů nepřítele (komunismus, extrémismus, čip zabudovaný do očkování) nebo popírání závažnosti reálných nebezpečí (například právě pandemie nemoci Covid-19). Dále se jedná o využití narativu o nedemokratickém převratu za účelem obnovení řádu údajně ohroženého jeho bezprostředním podvracením, který ovšem plánují právě ti, kdo se ho údajně snaží zastavit. Nakonec se jedná o obnovování nezákonných polovojenských skupin spolupracujících se státem.
Druhou tváří úpadku demokratického soužití je podle Sousa Santose dezorientace levicových sil, které se také projevují různými způsoby. Zde se jedná o ztrátu spojení s potřebami, narativy a také aspiracemi lidových skupin, nebo o výhradní zaměření se na krátkodobé volební strategie, když není jasné, zda volby samotné budou svobodné a férové. Dále jde ale i o nárůst dogmatismu a sektářství. Sektářství na levici vede k neschopnosti identifikovat to, co navzdory všemu spojuje různé levicové síly, a pragmaticky ovlivňovat tyto body sjednocení tak, aby levice nabídla věrohodnou politickou alternativu (poslední obětí této neschopnosti se v roce 2021 stala ekvádorská levice).
Toxická kombinace těchto dvou tváří demokratického úpadku má za následek, že jsou lidé pořád zranitelnější vůči stále divočejšímu kapitalismu, věčnému kolonialismu a o nic méně věčnému patriarchátu. A podle kontextu pak následuje jedna ze tří cest: a) podlehnout zoufalství a rezignovat, dát se na cestu zločinu či spásy a pokorně jako jehňata pak vítat ochranu transcendentních vlků náboženského kapitalismu; b) vzbouřit se mimo instituce, což znamená sociální výbuchy, které mohou zahrnovat třeba okupování městských prostorů (Indie, Kolumbie), drancování obchodů a supermarketů (Jižní Afrika) nebo ničení soch otrokářů a historii usvědčených vrahů (Jižní Afrika, Spojené státy, Kolumbie a Brazílie). A konečně je tu třetí možnost, c) organizovat se, aby posílila možnost transformace politického a sociálního systému, volit kandidáty, kteří tuto transformaci slibují. A pouze tato poslední cesta je cestou k záchraně demokratického soužití, míní portugalský sociolog.
Otázka zvýšení daní na financování nepodmíněného příjmu vyvolala v Kolumbii protesty
Politické transformace v Latinské Americe mají dnes tři tváře, míní dále Sousa Santos. Jde o záchranu prostřednictvím lidových kandidátů po kruté zkušenosti s neoliberálními pravicovými vlády (v Mexiku Andres Manuel López Obrador, v Argentině Alberto Fernández a v Bolívii Luis Arce). Dále se jedná o záchranu prostřednictvím transformace politického systému (ústavní reforma v Chile) a nakonec o záchranu prostřednictvím sázky na neznámé kandidáty, jejichž původ a dosavadní trajektorie ale naznačuje riziko politického bianco šeku (případ Peru). Všechny tyto cesty jsou určitými nadějemi.
Pedro Castillo se stal 28. července prezidentem Peru, a ještě před pár měsíci o něm nikdo nic nevěděl. Castillo je vesničan, učitel na prvním stupni, člen zdejší domovní obrany a odborář, který v sobě koncentruje všechny charakteristiky peruánského obyvatelstva, které bylo vždy ekonomicky, politicky i sociálně marginalizováno z důvodů třídních, rasových a sexistických (jde o pozůstatek hispánského kolonialismu, který byl v podstatě rasově-kastovní-pozn.red.).
Volby v Peru těsně vyhrál politický outsider, odborář a evangelík Pedro Castillo
Pravicové síly se pokusily o to udělat vše možné pro to, aby zabránily inauguraci Pedra Castilla. Svolávaly protesty, organizovaly procedurální obstrukce voleb, démonizovaly Castilla, mobilizovaly ozbrojené síly a církev, aby zastavily „podvracení“. Situaci komplikovala skutečnost, že Castillo vyhrál s malým náskokem. Pravicové síly tentokrát neuspěly, protože čelily záchrannému faktoru. Castillo se identifikuje se všemi, kteří byli vyloučeni z dějin Peru. V Peru se každý čtvrtý člověk vidí jako jeden z mnoha andských nebo amazonských původních obyvatel, kteří se stali oběťmi těžebního průmyslu (v Peru je těžba mědi, stříbra, zlata, zinku, olova, molybdenu, cínu nebo boru pilířem zdejšího hospodářství). Castilla z velké části podpořili voliči z provincií Peru, kde obyvatelé trpí dopady působení těžařů. Není také divu, že nově zvoleného prezidenta proti útokům jeho politických oponentů bránily v ulicích hlavního města tisíce domorodců, rolníků a dalších lidí z venkova. A toto hnutí nevzniklo náhodou. Mělo zázemí v městském hnutí mládeže, které se v říjnu roku 2020 postavilo nelegitimní vládě na obranu demokracie. Ukázala se tu možnost nových mezigeneračních aliancí a spojenectví mezi městem a venkovem, která má dnes nový a zvláštní význam i jinde (například Kolumbie).
Nicméně problémy Castilla a složení jeho nové vlády ukazují i na další problém: na dezorientaci a roztříštěnost levicových sil. Nezbytná spojenectví odhalila ruptury uvnitř levice. Jde o složité trhliny, ve kterých se projevuje staré taktické a strategické soupeření, které dominovalo staré levici a dále nové soupeření o prioritě a povaze boje proti rasové a sexuální diskriminaci. Na rozdíl od Ekvádoru se zdá, že toto rozdělení není tolik o těžebním vykořisťování a o sociální nerovnosti, kterou způsobuje. Je tu souvislost hlavně s rozdělením mezi pokrokovou levici v rovině socioekonomické rovnosti a konzervativní v rovině zvyků a identit. Toto rozdělení bylo v Peru někdy překryto obviněním z extrémismu, připomínkou Světlé stezky (která je v Peru ve skutečnosti dávno pohřbena, což neplatí o krajně pravicové kontrarevoluční subverzi). Tyto rozpory byly nicméně evidentní při vytváření nové peruánské vlády, i když se je podařilo překonat. Alespoň prozatím.
Nic není zatím jisté kromě jistoty, že pravicové a krajně pravicové síly budou ostražité a nenechají si ujít příležitosti, které jim nová vláda nabídne, aby tak porazily naději latinskoamerického kontinentu. Lidé v Peru dostali i navzdory vyloučení a ponížení v minulosti ve zvolení Castilla naději na to, že bude zárukou pro boj za spravedlivější společnost.
Psali jsme:
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.