Voličská podpora pravice odvádí latinskoamerické levičáky po odeznění “růžové vlny” od pokrokových témat.
Autoři Paul J. Angelo a Will Freeman se v kritickém článku pro Americas Quarterly zamysleli nad nástupem sociálně konzervativní levice v Latinské Americe. Článek je psán z liberálních pozic.
Pozornost médií přitahuje fakt, že levice v Latinské Americe má problém se „silnými lídry“. Od Havany přes Caracas nebo Managuu samozvaní socialisté neopouštějí úřad, do kterého vystoupili, začíná článek. Menší mediální zájem ale budí další hrozba, kterou je podle mínění autorů vznikající nový typ levicových politiků v Latinské Americe – těch, kteří přijímají sociálně konzervativní hodnoty. V případě, že tito politici nebudou schopni správně vyhodnotit otázky rovnosti, diverzity a svobody jednotlivce, budou riskovat osudy těch nejzranitelnějších komunit v regionu.
Autoři připomínají latinskoamerický kontext obhajování sociálně konzervativních hodnot, kterým jsou tvrdé postoje evangelických skupin k potratům nebo k právům LGBTQ v 10. letech 21. století. Jejich politický úspěch představuje třeba brazilský krajně pravicový prezident Jair Bolsonaro, který patří k evangelíkům.
Levice v Latinské Americe se nyní v otázkách genderové rovnosti, potratů, LGBTQ práv, migrace či životního prostředí začala otáčet k tradičně konzervativním postojům. Pokud tato ekonomicky populistická a sociálně konzervativní platforma bude úspěšná (jak se nedávno stalo v Peru), může dojít k tomu, že politika zaměřená na snížení chudoby se bude uskutečňovat na úkor práv jednotlivců.
V oblasti genderových práv je tento obrat patrný všude, tvrdí dále článek. Mexický prezident Andrés Manuel López Obrador (AMLO) vedl kampaň za překonání genderových mzdových rozdílů a proti násilí v jeho genderové podobě. Než by se ale sešel se ženami, které protestovaly proti vraždám žen (femicidě) v Mexiku, nechal AMLO postavit kolem prezidentského paláce třímetrovou zeď, která palác od protestujících odděluje.
Nový peruánský prezident Pedro Castillo odmítl problém femicidy v Peru a kritizoval ho jako otázku „genderové ideologie“, která se vyučuje v peruánských školách. V Ekvádoru, kde vládla levice skoro dvacet let, platí nejstriktnější zákony proti potratům. Rafael Correa jako prezident dokonce tlačil svoji stranu k tomu, aby byl zákaz potratů zachován.
Přes posílení práv LGBTQ v Latinské Americe během tzv. růžové vlny na začátku 21. století, se těmto komunitám nedařilo všude. Venezuelský prezident Nicolas Maduro neměl nikdy problém využívat homofobie. Dominikánský prezident Luis Abinader odmítnul stejnopohlavní sňatky, podobně jednal také salvadorský prezident Nayib Bukele, který původně začínal politickou kariéru jako levicový starosta a jako spojenec LGBTQ komunity.
Autoři upozorňují na otázku xenofobie a migrace, jak se dnes politicky artikuluje v Latinské Americe. Mexický prezident AMLO kvůli migraci militarizoval jižní hranici Mexika. Nově zvolený prezident Peru Castillo trvá na vyhošťování migrantů do 72 hodin. Argentinský lídr Alberto Fernández na sebe nyní upozornil citátem: „Brazilci přišli z džungle, ale my Argentinci jsme připluli na lodích. Na lodích z Evropy.“
Enviromentální otázky jsou v Latinské Americe i otázkou sociální. Levicoví politici, kteří se zaměřují na redistribuci bohatství, se často stavěli proti životnímu prostředí a jeho ochráncům. Příkladem je podpora těžby ropy v Ekvádoru. Nynější bolívijský prezident Luis Arce podpořil jako ministr financí agrobyznys, což v roce 2019 vedlo k velkým požárům pralesa (kvůli odlesnění).
Latinskoamerická levice a středolevice celé dekády pomáhala rozšiřovat a bránit práva žen a menšin. Stavěla se tak proti konzervatismu i katolické církvi. Dnes ale ve snaze dostat se k moci mnozí na levici papouškují sociální konzervativce, tvrdí Angelo a Freeman. Nedošlo k tomu všude, nicméně stále více levičáků se rozhodlo pro stočení kormidla napravo.
Rok 2022 bude rozhodujícím. V Brazílii a v Kolumbii, dvou nejpočetnějších zemích regionu, se budou konat prezidentské volby. Zdejší konzervativní kandidáti v průzkumech nevedou a budou muset čelit populárním levicovým kandidátům. V Brazílii se zřejmě k moci vrátí exprezident Luiz Inácio Lula da Silva, který vládl jako sociální progresivista. Jeho návrat by snad mohl pomoci vytvořit nový konsensus překračující hranice.
Spolehnout se ve volební strategii na opakování pravicové rétoriky je riskantní. Mohlo by to vést k dlouhodobé ztrátě důvěry voličů do budoucna. Práva jednotlivců potřebují v regionu, kde žije hodně mladých lidí a který se rychle urbanizuje, svého politického šampiona. Kdo jím bude, když to nebude ani pravice a ani levice?
Psali jsme:
- Volby v Peru těsně vyhrál politický outsider, odborář a evangelík Pedro Castillo
- Reálný neoliberalismus v Peru a Kolumbii
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.