Top 10: Na sedmém místě nejčtenějších článků je prosincový text Pavla Janíčka, který se věnuje inflaci a tomu, jak je v Česku vykládána.
Pavel Janíčko komentuje podivnou logiku ohledně inflace, kterou někteří „překládají“ jako zlevňování.
Člověk si v tomto režimu opravdu není jistý ničím, ani významem slov a pojmů. Už jsme slyšeli, že obrana je útok (třeba v případě odražení útoku Gruzie na Osetii) nebo naopak útok je obrana (obsazení Iráku a Afghánistánu vojsky USA), že neexistence nezaměstnanosti a chudoby je znakem neefektivnosti a úpadku (v případě socialismu v ČSSR), posloucháme také, že naopak důkazem 30leté prosperity v ČR je stav, kdy si miliony lidí nejsou schopny zaplatit topení a svícení, ale převracení základních ekonomických pojmů naruby je přece jen unikát. Je zřejmé, že tím ekonomickým fenoménem, který lidé (nejen) v ČR nejvíce vnímají a pociťují „na vlastní kůži“, je inflace neboli zdražování. Stačí si přečíst jen pár titulků v jakýchkoliv médiích:
Energie
Ceny energií rostou a pociťují to všichni – spotřebitelé, zaměstnanci, firmy i investoři
Bydlení
S energiemi úzce souvisí i zvyšující se náklady na bydlení. A ten, kdo hledá bydlení nové, se může i nadále spolehnout na fakt, že s každým dalším dnem budou ceny bytů, domů a pozemků jen stoupat.
Průmysl
I průmysl reaguje na aktuální zdražování energií. Meziroční růst cen v průmyslu zrychlil na 9,9 %. „V průmyslu se tak zdražuje nejrychlejším tempem od března 1993. Zdražuje prakticky vše – produkty ropného průmyslu, kovodělného, chemického či dřevozpracujícího.
Nadále rostou také ceny stavebních prací. Ty se jen během září zvedly o 0,9 procenta, materiály podražily o 0,9 procenta. Oproti loňskému září jsou pak stavební práce dražší o 6,8 %, a ceny stavebního materiálu meziročně vystřelily dokonce o 16,5 %.
Potraviny
Potraviny sice nezdražují tak výrazně jako další odvětví, ceny zemědělských výrobců ale naznačují, že ani potravinám se výraznější zdražování nevyhne. Už teď je růst cen patrný u zeleniny, mléka, másla, oleje i tuků.
Zboží
Situace na světových trzích ovlivňuje také cenu dalšího zboží. To zdražuje nejen v Česku, ale i v dalších zemích. Často je ho nedostatek kvůli problémům s logistikou a vysoké poptávce. Důvodem růstu cen je však také zdražování vstupních výrobních materiálů. Zjednodušeně se dá říct, že zdražilo vše z kovů, plastů a dřeva.
Člověk by řekl, že věc je jasná, dochází k masivnímu zdražování, jehož důsledkem je pokles reálných příjmů většiny obyvatel a tedy klesá i jejich životní úroveň. Oficiální údaje ČSÚ o inflaci, které oznamují, že ve srovnání se stejným obdobím loňského roku ceny ve spotřebním koši narostly o 6 % a podle některých odhadů se má tento ukazatel vyšplhat až na 10 %.
V kombinaci s definicí inflace, která je standardně charakterizována jako nárůst všeobecné cenové hladiny zboží a služeb v ekonomice v určitém časovém období či ekvivalentně jako snížení kupní síly peněz, tak bychom si mohli říci, že „není co řešit“. Vždyť všichni se musí shodnout na tom, že jde o velmi negativní trend, který skutečně neblaze zasahuje do životů především příjmově slabších spoluobčanů, tedy těch, kteří jsou závislí na peněžních příjmech a nemají svůj majetek uložený v nemovitostech, zlatě, cenných papírech apod. Jde o jev hluboké strukturální nerovnováhy ekonomiky, jež má původ v neefektivnosti kapitalismu, který je nucen i na dluh sanovat potřeby především spekulativního kapitálu a neproduktivních válečných výdajů za cenu obrovské zadluženosti.
Ale to bychom zde nesměli mít „hlídací psy“ neposkvrněného jména našeho kapitalismu a naší údajné demokracie. Co kdyby si někdo z těch, kdo teď zápasí s cenami všeho a hlavně s cenami energií, usmyslel, že kapitalismus není ten ideální systém pro všechny časy. Tak jsme se třeba v jednom článku na internetu dozvěděli, že „inflace není tak vysoká, lidé mají sklon vnímat více to, co zdražuje“, říká šéf ČSÚ. Současným šéfem ČSÚ je Marek Rojíček a v tomto výroku naráží na fakt, že inflace skutečně neznamená růst všech cen, ale celkové cenové hladiny. Některé ceny i v inflačním období mohou klesat nebo stagnovat. Navíc existují různé struktury spotřeby u různých sociálních skupin, cena potravin je asi mnohem je mnohem důležitější pro nízkopříjmové osoby a naopak cena mercedesů, luxusních vil a zájezdů více zajímá multimilionáře. Výklady o tom, že inflace není totéž jako zdražování, a že jsou i položky, jejichž cena neroste, jsou jen alibistickým úhybným manévrem omlouvajícím současnou tristní situaci.
Ještě větší dokonalosti v tomto oboru dosáhl v LN (16.12.) pan Petr Bartoň (hlavní ekonom finanční skupiny Natland), který svůj článek rovnou nadepsal „Inflace ve skutečnosti věci zlevňuje“. Tento skutečně mistrovský kousek pseudodialektiky pan poradce opírá opět o reálný fakt, že ani v podmínkách inflace nerostou ceny všech komodit a položek spotřeby stejně rychle, takže logicky pokud se zvýší cena zboží A 2krát a zboží B 3krát, tak zboží A je vlastně vůči zboží B v tomto novém období „levnější“ než předtím. Pan Bartoň nás instruuje, že nedochází-li tedy v současnosti, kdy rostou ceny skoro všeho, k růstu ceny režijních jízdenek, tak to znamená, že tyto jízdenek vlastně zlevňují. Představuji si, jak ti, kteří nevěřícně zírají na přicházející účty za elektřinu a další energie, za bydlení i za nákupy potravin, jásají nad tím, že jim třeba zlevnily erotické pomůcky. Důsledkem takového typu „racionality“ pak musí být výzva, ať nám ta inflační čísla rostou ještě více, neboť jen to nám přinese další vlnu zlevňování.
Vyšlo 21.12.2021.