V Rusku odhadli, že země přišla díky demografickým ztrátám po rozpadu SSSR o 25 milionů obyvatel.
Noviny Vědomosti pracovaly s prognózami sovětského statistického úřadu Goskomstatu. V té souvislosti noviny připomínají, že ruský prezident Vladimir Putin nazval rozpad SSSR geopolitickou katastrofou a v poslední době začal zdůrazňovat demografickou situaci. Jak řekl na své výroční konferenci, pro území o rozloze Ruska je současných 146 milionů obyvatel málo, už nyní Rusku chybí pracovní síly.
Vědomosti srovnávaly dlouhodobé prognózy sovětských statistiků se současným stavem. Bez čísel, která se týkají nadbytečných úmrtí za dobu pandemie (1 milion) se demografické ztráty za poslední tři dekády úbytku 25,3 milionu lidí (započítává se nadměrná úmrtnost i snížení porodnosti).
V roce 1989 sovětský statistický úřad předpovídal, že v roce 2015 bude v Rusku 165,7 milionu lidí. S přihlédnutím ke snížení přírůstku na konci roku 2021 by Rusko mělo mít 164,4 milionu obyvatel (i s Krymem pak 171,9 milionu). Ve skutečnosti má Rusko na konci roku 2021, včetně dopadu pandemie, sotva 145,6 milionů obyvatel, tedy o 26,3 milionu méně oproti odhadu.
Podle hodnocení současných ruských statistiků jsou sovětská data celkem spolehlivá. Demografie podle nich nepodléhala velkým politickým tlakům. Prognóza pracovala s výsledky sčítání lidu z roku 1989 a s demografickými údaji za rok 1988, dále brala ohled na tendence snižování podílu obyvatelstva v produktivním věku a pozitivní migraci. Předpokládala, že postupně bude docházet ke snižováni přírůstku obyvatelstva. Přírůstek činil v roce 1988 5,3 osoby na tisíc lidí, podle prognózy by v roce 2021 měl činit 1,6 na tisíc lidí, což odpovídá přirozenému přírůstku v dnešních USA nebo ve Francii. Sovětští statistici tedy pracovali s prognózou postupného úbytku obyvatelstva, nikdo však nepředpokládal, že dojde k tak rychlému a katastrofickému propadu.
Článek si dále všímal koeficientu porodnosti, který byl mezi roky 1986-1988 2,1 až 2,2 dítěte na jednu ženu. V roce 1999 už ale činil jen 1,16 dítěte na ženu.
Porodnost v Rusku začala klesat v roce 1989 v důsledku ekonomických problémů a hmotného nedostatku. Celkový demografický propad po rozpadu SSSR nazývají demografové „ruským křížem“ a je spojen s nižší porodností a vyšší úmrtností. Tato demografická krize byla spojena s několika faktory. Jednalo se zejména o prudký pokles životní úrovně a ekonomické reformy 90. let. Většina lidí tehdy dostávala plat, ze kterého se nedalo žít, úmrtnost se prudce zvýšila.
Druhým faktorem byla tzv. „ozvěna války“. V porovnání s prvním propadem kolem roku 1965 šlo o mírnější pokles, ale situaci zhoršilo celkové stárnutí populace a snížení počtu dětí v rodině v důsledku urbanizace. Postindustriální demografický přechod, který souvisí se začleněním Ruska do kapitalistické společnosti, je považován za další faktor.
Od poloviny 90. let se na pozadí několikanásobného růstu cen ropy začal blahobyt Rusů zvyšovat. Opatření na podporu mladých rodin (mateřský kapitál), prodloužení střední délky života především díky vyšším výdajům na zdravotnictví a boji za zdravý životní styl i migrace pomohly přiblížit tempo růstu populace sovětské úrovni.
Od roku 2016 však začala druhá vlna vylidňování Ruska, která vede k neobvykle špatné věkové struktuře obyvatelstva.
Důsledky vylidňování budou mít v budoucnu závažný dopad. Rosstat odhaduje, že obyvatelstvo Ruska bude do roku 2035 vymírat tempem přibližně 400-600 tisíc lidí ročně. V důsledku migrace (zhruba 250 tisíc lidí ročně) by se celkový počet Rusů mohl v příštích 15 letech snížit jen o 3,5 milionu osob místo předpokládaných 7,5 milionu.
Podle střední prognózy OSN by v roce 2050 mohlo být Rusů cca 136 milionů, což by představovalo pouze 1,4 % celkové světové populace, tedy méně než současných 1,9 % či 2,8 % v roce 1990.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.