Ekonom Jaroslav Ungerman píše o tom, jaká rizika čekají nejen českou ale i evropskou energetiku v dnešním kontextu.
V nedávném článku !Argumentu se upozorňuje na rozhodnutí belgické vlády uzavřít do roku 2025 všechny belgické jaderné elektrárny.
Myslím, že k tomu je dobré dodat ještě několik poznámek.
V prvé řadě jde o instalovaný výkon přibližně 6000 MW, tedy skoro stejný jako je výkon JE v České republice. Vzhledem k velikosti země to rozhodně není zanedbatelná kapacita.
Za druhé, význam této kapacity vynikne, pokud si uděláme malou statistiku – podle webu oenergetice.cz za rok 2020 a 2021 je struktura výroby elektrické energie v Belgii následující: v jaderných elektrárnách se v tomto období vyrobilo 49 % veškeré elektrické energie. V roce 2021 jejich výroba představovala ještě více – 57 %. Pravděpodobně v předchozím roce tam byla nějaká odstávka kapacit na JE, která snížila jejich podíl.
Druhým nejvýznamnějším zdrojem výroby elektřiny jsou plynové elektrárny s podílem 23 %. V roce 2021 to bylo 19 %.
Oba tyto zdroje tedy představují dvě třetiny celkové výroby elektrické energie v Belgii. Hlavní však je, že oba tyto zdroje zajišťují trvalý výkon v síti, který zajišťuje (nezávisle na počasí a či denní době) elektrický výkon pro všechny spotřebitele. Řečeno jednoduše: tento výkon pokrývá spotřebu spotřebičů, které běží po celý den, např. servery, klimatizace, tepelná čerpadla, nepřetržité provozy, doprava atd. Pokrytí tohoto výkonu nemůže záviset na tom, zda zrovna fouká vítr, svítí slunce či je bezvětří.
Na obnovitelných zdrojích Belgie vyrábí – větrné elektrárny 13 %, solární elektrárny – 6 % za uplynulé dva roky. Zbytek do sta procent jsou ještě málo významné zdroje – biomasa, voda, atd.
Za třetí – pokud správně rozumíme belgickému záměru, pak by měli do roku 2025 najít nové zdroje k pokrytí výpadku jaderných zdrojů, tj. postavit někde 6 000 MW elektrického výkonu, který bude stabilní a schopen vykrývat základní zatížení elektrické rozvodné sítě. A samozřejmě, že pokud budou chtít být v dosavadní míře nezávislí na svém okolí.
Podle mého soudu to není možné jinak než postavením v zásadě stejného výkonu založeného na plynových paroplynových elektrárnách. Jak jinak zajistit stabilní výkon si moc neumím představit.
Osobně považuji takový záměr (postavit tak velký výkon v tak krátkém čase) za nerealizovatelný, i když výstavba paroplynové elektrárny je jednodušší než jiné tepelné elektrárny. Jiný časový problém může být i v tom, že vyrobit a instalovat příslušné plynové turbíny o velkém výkonu nějakou dobu trvá a kapacity k jejich výrobě mohou být plně vytížené. Proto výstavba takových výkonů není záležitostí jednoho či dvou let, alespoň vycházíme-li z našich zkušeností s povolováním staveb apod.
V souvislosti s ohlášením tohoto záměru bylo sice uvedeno, že bude investováno do vývoje malých modulárních atomových reaktorů. Že by však mohly takové reaktory nahradit tento výkon již v roce 2025, považuji za utopii.
O nasazení malých modulárních reaktorů se diskutuje již více let, jsou ohlašovány nejrůznější termíny, kdy budou nasazeny. Už dávno měly být podle jejich příznivců nasazeny v komerčním provozu a nic takového se nestalo. Sice existují nejrůznější projekty, ale zatím není žádný z těchto projektů nebyl uveden do alespoň zkušebního provozu.
Debatovat o jejich možném nasazení do komerčního provozu již za tři roky bez jejich vyzkoušení je nesmyslný hazard. Pokud si vzpomínám, pak jediný zatím fungující malý reaktor je nasazen na Sibiři na lodi Akademik Lomonosov zakotvené u pobřeží. Prostě tyto malé modulární reaktory v tuto dobu nemají za sebou ani jednu hodinu provozu. Z čeho pak usuzovat na jejich spolehlivost v podmínkách hustě osídlené Evropy? Podle počítačové modelace, nebo reálného provozu?
Za čtvrté – podle mého soudu je realizace belgického záměru možná jen za podmínky, že se budou spoléhat na dovoz elektrické energie z jiných zemí. Přitom situace na evropském trhu s kapacitami na výrobu elektrické energie nebude vůbec jednoduchá. Sousední Německo odstaví ještě dříve než Belgie výkon JE ve výši 8000 MW a k tomu i další kapacity na uhlí.
Mimochodem Německo v uplynulých dvou letech (2020,2021) na uhlí (především hnědém) vyrobilo mezi cca 23-27 % své spotřeby, na JE dalších cca 11 %. Na větrných elektrárnách – při té ohromné instalované kapacitě – cca 24 % a na plynu 11 %. Na solárních elektrárnách, které vidíme na mnoha střechách v Německu je to jen méně než 9 %. (Statistické informace najdete zde a zde).
Zaregistroval jsem také názor jednoho nového ministra, který o německém záměru na energetickou změnu prohlásil, že Němci mají své záměry vždy dobře promyšlené a proto je dobré je následovat. Nevím, jestli to platí vždycky, a taky, zda dotyčný dobře zná historii, protože některé historické kroky Německa v posledním století zrovna moc neukazují, že by to, co dělají, měli vždy promyšlené. Bohužel někdy se stane, že k tomu svému záměru strhnou i část Evropy a pak se z toho celý kontinent dlouho vzpamatovává…
Mohu si snad jen klást otázku, zda belgický záměr zbavit se v relativně krátké době poloviny výroby elektrické energie, je rozumný? Nahradit tyto kapacity nějakým jiným stabilním zdrojem je podle mého soudu možné jen kapacitami na bázi zemního plynu, nebo dovozem elektrické energie z jiných zemích. A co se děje s cenami plynu vidíme dnes v přímém přenosu. A snad poslední otázka: kdo toto dobrodružstvím zaplatí?
Závěrem: domnívám se, že v příštích letech vznikne v středoevropském prostoru napjatost ve výkonových bilancích jednotlivých výrobců elektrické energie, které jsou schopny poskytovat stabilní výkon. To se bude týkat také našich kapacit, které dosud zčásti pracují jako vývozci elektrické energie. Ta naše situace se může výrazně změnit, zejména pokud skutečně bude chtít nová vláda urychlit odchod od využití uhlí ve výrobě elektřiny. Proto bychom si měli uvědomit, že to, co se odehrává v našem okolí, se nás prostě týká a může to negativně ovlivnit náš život.
Můžeme proto očekávat, že nebezpečí tzv. blackoutu v příštích letech ještě dále vzroste. Proti tomu nedávný případ, kdy skoro taková situace nastala, byl jen lehkým problémem či malou epizodou.
Asi by bylo dobré si konečně uvědomit, co to znamená, když ve společnosti nebude fungovat vůbec nic – ani ten mobil jako symbol současné epochy, protože naše společnost bez elektrické energie není vůbec schopna fungovat. Veřejné mínění takovou situaci velmi podceňuje a ti, co by k tomu mohli něco říci, raději mlčí. Asi vědí proč.