Přečetli jsme: Jakou roli bude nebo může hrát čínská investiční iniciativa Nové Hedvábné stezky pro region jihovýchodní Asie?
Čína láká na řadu bohatých infrastrukturních iniciativ, ale jen málo z nich prozatím začalo. Důvodem proto jsou spory o náklady, práci a suverenitu.
Prezident Si Ťin-pching uvedl, že „Jeden pás, jedna stezka“ bude zdrojově celkem zajištěna 1,3 bilionem dolarů. Ale kolik z této částky nakonec dosáhne do regionu jihovýchodní Asie, ptají se Asia Times.
Asie má obrovské infrastrukturní potřeby, odhadované na 8 bilionů dolarů pro příštích deset let, uvádí Asijská rozvojová banka. Navzdory rychlému ekonomickému růstu většina zemí jihovýchodní Asie nemá zdroje, které by tyto potřeby uspokojily a hledá tak externí pomoc.
Jihovýchodní Asie a Nová Hedvábná stezka
Vrcholní představitelé regionu, včetně indonéského prezidenta Joko Widodo, malajského premiéra Najiba Razaka a filipínského prezidenta Rodriga Duterte se účastnili pekingského summitu k Hedvábné stezce. Všichni tři usilují o velké čínské investice, přičemž Razak a Duterte chtějí mít úzké ekonomické vazby k Číně jako základní bod své zahraniční politiky.
Hlavní čínské státem vlastněné firmy, které zaměstnávají desítky milionů lidí, nemají už doma dostatek zajímavých projektů. Analytici tvrdí, že právě tyto firmy jsou hnací silou pro projekt Hedvábné stezky, protože zoufale potřebují nové trhy obzvláště vzhledem k přebytku cementu a oceli. Zlepšené propojení také sníží čínské náklady v oblasti logistiky u exportu.
Iniciativa Číně také umožní získat lepší přístup ke zdrojům vzácných minerálů, obzvláště v surovinově bohaté jihovýchodní Asii. Posílila by ale také čísnký vliv nad dlužnickými národy. Někteří to přímo odsuzují jako „politiku dluhové pasti“, jelikož prý chudé země shromáždí velký dluh vůči Číně, aby financovaly jí vedené infrastrukturní projekty.
Fitch, mezinárodní ratingová agentura, varovala, že tento projekt je dominantně tažen Čínou s účelem rozšíření jejího globálního vlivu, zatímco „skutečné“ infrastrukturní potřeby a komerční logiky mohou být až na druhém místě po politické motivaci.
Duterteho politika a Čína
Dutertova otevřená podpora čínské ekonomické pomoci vyvolala jisté znepokojení ohledně suverenity na Filipínách. V minulosti totiž Čínou vedené projekty na Filipínách (železnice např.) skončily velkými korupčními skandály, které málem svrhly vládu Gloria Arroyo.
Kritikové proto tvrdí, že Dutertova zvýšené spoléhání se na Čínu, z hlediska sazeb vyšších než tržních může země zavést do „dluhového otroctví“ jako je tomu u Srí Lanky, Venezuely a Laosu a oslabit citlivou pozici Filipín v Jihočínském moři, kde neustále čelí teritoriálním nárokům.
Filipínský prezident, který také v rámci rotace předsedá ASEANu chránil Čínu před kritikou jejích aktivit v Jihočínském moři. A také snížil míru bezpečnostní kooperace s USA.
Duterte dal rovněž najevo, že nebude během setkání s čínským prezidentem vznášet citlivá bilaterální témata. Uvedl, že Čína se v dobré víře snaží pomoci.
Čína sice slíbila 26 mld. dolarů na pomoc Manile od minulého července, kdy Duterte dostal k moci. Jenže téměř nic z těchto zdrojů ještě nedorazilo.
To je leitmotiv regionu, uvádí Asia Times. V případě velkých infrastrukturních projektů jako je například vysokorychlostní železnice v Indonésii a Thajsku, se když „přijde na věc“ objeví problémy se zpožděním, spory o náklady, ekologické otázky a také tendence Pekingu spoléhat zcela na čínské strojírenství, technologii i práci a vyloučit místní zdroje.
Navzdory výhradám ohledně záměrů Číny je pravděpodobné, že země jako Filipíny svou závislost na pomoci z Číny při vytváření infrastruktury prohloubí, protože nemají z čeho dál vybírat. Duterte i jiní zřejmě budou chtít ze vznikajícího na Číně založeného ekonomického řádu získat maximum.
Články v sekci Přečetli jsme nemusejí vyjadřovat názor redakce.
Ilustrační obrázek: Autor – Joel Wiramu Pauling – s6000089.jpg, CC BY-SA 2.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=18647116 (trajekty v Jakartě, Indonésie)