Publikujeme letní báseň Jindřišky Vitvarové Srpnová.
Měsíc srpen náhle znovu tady máme,
prázdniny nám vejpůl neúprosně láme,
léto denně krájí po kusech jak divý,
broskve nám s ním zrají, meruňky i slívy.
Stěžovat si můžem, jak čas rychle běží,
že už ani listí není zas tak svěží,
že na keři růží pozorujem změny,
svět je trochu oschlý, trochu unavený.
Kteréže to síly jsou tím vlastně vinny,
že na stromě červeň barví jeřabiny,
od jabloně větve mají náklad těžký
a únava z horka sedla na macešky?
Příroda je tou, jež říká hot a čehý,
bez milosti řídí věčné koloběhy.
Denně můžeš zkoušet zatahovat brzdu,
ona bude vždycky pevně držet uzdu.