Nový režim, prezident, který sliboval změnu. Tunisané jsou ale stále nespokojeni, především tuniští podnikatelé, kteří se neustále potýkají se s řadou překážek.
Jako hlavní problém pro svou existenci vidí maloobchodníci v Tunisu neadekvátní hospodářskou politiku státu a velkou konkurenci ze strany masových výrobců. „K řešení tuniské hospodářské krize, vyrovnání podmínek a podpoře podnikatelských Tunisanů je nutná systémová změna. Nechte nás vydělat peníze,“ říkají živnostníci.
Celá tuniská země se nyní po schválení nové ústavy země v referendu z 25. července (psali jsme zde) nachází v bouřlivém období. Současný prezident Kais Saied byl poprvé zvolen v roce 2019 na základě svého slibu, že zatočí s korupcí a že v zemi zůstane zachována demokracie. Navzdory těmto proklamacím však jedním z kroků prezidenta bylo uzavření tuniského protikorupčního úřadu. Úřad se věnoval potírání úplatkářství a po celé zemi měl 20 kanceláří pro vyšetřování případů korupce a rozvoj transparentnější správy. Tunisko se zároveň v posledních letech propadlo hlouběji do hospodářské krize, kdy životní náklady i nezaměstnanost vzrostly a objevil se i nedostatek základního zboží.
Houssem Saad, člen sdružení pro hospodářská práva Alert Tunisie, uvedl, že velké korporátní skupiny především těží ze státem sponzorovaných potravinových dotací, kdy mnoho základních potravin včetně obilí, cukru, kávy a rostlinného oleje nakupuje stát, který je posléze prodává omezené skupině velkých obchodníků. Nakupující státní úřady jsou zároveň velmi zadlužené a jsou nuceny půjčovat si od bank za vysoké sazby. Tyto banky pak mnohdy bývají vlastněny stejnými skupinami jako ty, jež vlastní společnosti dovážející základní potraviny. Například tuniský úřad pro obiloviny dluží jen Ukrajině 300 milionů dolarů za nezaplacené zásilky pšenice a ječmene. Takové zadlužení samozřejmě ztěžuje státu získávání základních potravin, což pravidelně způsobuje situaci, kdy je nedostatek potravin.
Tuniští maloobchodníci si zoufají, že malé a střední podniky byly hospodářskou krizí zasaženy obzvláště tvrdě a viní vládu, jež nedokázala vyřešit endemické problémy v Tunisku potlačující konkurenci a inovace. „Před pár lety stál špenát dva dináry za kilo, nyní jsou to čtyři nebo pět dinárů (1,30 – 1,60 dolaru) za kilo, ale naše ziskové marže klesají,“ „Nájem, který platím magistrátu za svůj stánek, se stále zvyšuje, ale nepomáhají nám,“ posteskl si Ahmed Landolsi, který provozuje stánek se zeleninou na tuniském trhu. Velkým problémem je podle něj také prosperující šedá ekonomika a pašovaná produkce z Alžírska a Libye, ale i z Číny a Turecka prodávaná na ulicích na plachtách
Mimo všechny tyto problémy tuniská byrokracie podle tamních podnikatelů též brzdí inovace. Podnikatel v oblasti technologií Fares Belghith si například médiím stěžuje, že chtěl vytvořit logistickou aplikaci, která by byla prodejním rozhraním mezi velkoobchodníky a malými prodejci potravin, jeho snaha byla však zmařena restriktivními obchodními zákony a zatěžujícím papírováním. Jednoduché administrativní postupy v Tunisku stále nebyly digitalizovány, takže věci, jako je podávání finančních výkazů nebo daňových přiznání, nadále vyžadují dlouhé hodiny stání ve frontách na předávání papírových složek.
Psali jsme: