Oznámení společné infrastrukturní iniciativy EU a USA se na Bali nesetkalo s větším zájmem rozvojových zemí.
Na summitu G20 na Bali se EU a USA spojily, aby se již poněkolikáté zavázaly, že se nenechají předstihnout Si Ťin-pchingovou iniciativou Pásmo a stezka, napsal server Politico. USA a EU se na summitu snažily upozornit na svůj plán v hodnotě 600 miliard dolarů, který má konkurovat Pekingu a jeho snaze o uplatnění vlivu měkké síly prostřednictvím masivních výdajů na přístavy, silnice, železnice a energetické sítě v rozvíjejících se ekonomikách.
Problémem je, že je to ohraná písnička.
V rámci summitu G20 na Bali představili prezident Joe Biden a předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová partnerství pro globální infrastrukturu a investice. Předsedkyně Evropské komise prohlásila: „Nabízíme hodnotově orientovaná, vysoce standardní a transparentní partnerství v oblasti infrastruktury pro země s nízkými a středními příjmy.“
Západ je sice dobrý v zahajování a pojmenovávání plánů, které mají konkurovat čínské iniciativě Pásmo a stezka jako je evropská iniciativa Global Gateway a americký projekt Build the Better World. Otázkou nicméně zůstává, zda se někdy může vážně postavit Číně v praxi, píše Politico.
Znepokojivé pro Bidena i von der Leyenovou je, že na jejich akci, která měla být silným poselstvím, jak čelit čínské iniciativě, se na Bali dostavilo jen málo rozvojových zemí. Jedinými přítomnými rozvojovými zeměmi byly velký čínský rival, Indie, a hostitelská Indonésie.
Západ už se s problémem, jak nastavit vlastní značku a sladit dohromady know-how, odborné znalosti a hlavně peníze z několika zemí, potýká delší dobu. Čína měla díky své iniciativě Pásmo a stezka z roku 2013 konkurenční výhodu prvního hráče. Rozvojové země viděly v Pekingu příležitost, jak napomoci rozvoji svých ekonomik. Výhodou Číny je, že do projektu zapojuje státní společnosti. USA a EU ale k ničemu takovému své společnosti nutit nemohou, i když do iniciativy chtějí zapojit soukromý sektor.
EU a USA mají sice určité plány, ale ty jsou spíše mlhavé a zahrnují delší časové období. Evropské plány se například týkají plovoucích fotovoltaických elektráren v Albánii a vodíkových projektů s Namibií, Egyptem, Kazachstánem, Indií a Chile. Plány USA sahají od sanitárních zařízení ve Východním Timoru až po zdravotnické služby v Brazílii.
Odborníci nepovažují za reálné vyrovnat se čínskému projektu z hlediska velikosti a rozsahu. Západ na to musí jít chytřeji, zdůraznit kvalitu projektů a zaměřit se na oblasti, které Čína nemá pod kontrolou, říká k tomu Erin Murphyová z washingtonského Centra pro strategická a mezinárodní studia.
Podle některých bruselských představitelů je problémem EU při realizaci Global Gateway i rozhodnutí přenechat její řízení Generálnímu ředitelství pro mezinárodní partnerství. Podle těchto kritiků by Evropská služba pro vnější činnost byla lepší volbou.
Důrazný protiúder je rozhodně v geopolitickém a ekonomickém zájmu Západu, uvedla pro Politico Francesca Ghirettiová z Mercator Institute for China Studies. Západ podle ní jinak „ztrácí půdu pod nohama, pokud jde o vztahy se zeměmi, které jsou důležité nejen na multilaterálních fórech, jako je OSN, ale také ekonomicky, aby nám zajistily budoucí prosperitu z ekonomického hlediska“.
Jak ale dále zdůraznila, pro Západ bude těžké konkurovat iniciativě Pekingu, protože na Západě panuje napětí mezi rozvojem a strategií. „Stále kolísáme mezi navrhováním balíčků pomoci zemím, které chtějí jen obchodovat, a zároveň nehrajeme na to, jaké jsou naše strategické a obchodní zájmy.“
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.