V severoamerické zemi probíhají intenzivní debaty, jak řešit přeplněné dětské nemocnice, nedostatek lékařů a sester, ale i jejich přetíženost administrativou.
„Více peněz je nutností, ale způsob poskytování zdravotní péče také potřebuje zásadní přehodnocení,“ burcují kanadští lékaři a tvrdí, že systém zdravotní péče je narušen již od dob pandemie, funguje na maximální výkon a jen s nasazením všech rezerv. Politici v zemi diskutují systém financování zdravotní péče a navýšení rozpočtu, přední lékaři a odborníci však tvrdí, že peníze ve zdravotnictví nejsou tím největším problémem a že je nutno změnit i způsob poskytování zdravotní péče. Příkladem je dětská nemocnice ve východním Ontariu (CHEO), jež vzhledem k nárůstu hospitalizací způsobených respiračními viry, jako je chřipka, RSV a COVID-19 musela nedávno přijmout personální pomoc od kanadského Červeného kříže.
Ředitel nemocnice uvedl, že nemocnice loni zažila „nejrušnější květen, červen, červenec, září, říjen a listopad“ ve své padesátileté historii. S podobnou situací se potýká i albertská dětská nemocnice v Calgary, která musela dokonce postavit vyhřívaný přívěs vedle své pohotovostní místnosti. “Vidíme větší počet dětí, které se výrazně necítí dobře a vyžadují hospitalizaci během krátké doby, než jsme kdy předtím viděli,” uvedl Dr. Stephen Freedman, profesor pediatrie na University of Calgary. “Největší výzvou pro naši pohotovost v Calgary je právě teď prostor pro pacienty. Začneme s terapií, ale poté se nemají kam přestěhovat. Takže jsou uvězněni na pohotovosti na 24 – 36 hodin.”
V kanadském zdravotnictví se čím dál viditelněji projevují trhliny, které má již po desetiletí a skutečně nejde jen o finance. Odborníci tvrdí, že nemocnice a rodinné ordinace v Kanadě byly postaveny tak, aby fungovaly téměř na plný výkon po celou dobu a když systém zaznamená přetlak a dostane se do personální nouze, lékaři a sestry jednoduše pracují déle, aby uspokojili poptávku. Systém však během pandemie dlouhou dobu fungoval nad maximální kapacitou a lékaři a sestry tak začali trpět syndromem vyhoření. Kanadská lékařská asociace (CMA) provedla průzkum mezi svými členy a zjistila, že 53 procent lékařů v roce 2021 hlásilo syndrom vyhoření ve srovnání s 30 procenty v roce 2017. Podobný průzkum mezi 5 200 zdravotními sestrami provedený Asociací registrovaných sester v Ontariu zjistil, že za vyhořelé se v roce 2021 prohlásilo dokonce více než 75 procent sester.
Problém ovšem podle lékařů komplikuje také neúměrně rostoucí administrativní zátěž, které čelí. CMA uvádí, že rodinní lékaři pracují v průměru asi 52 hodin týdně, ale pouze 36 hodin stráví péčí o pacienty. Zbytek jejich času zabírá administrativa a další nelékařské úkony. Totéž platí o ostatních lékařích. Lékaři obecně pracují asi 66 hodin týdně, ale s pacienty z toho stráví pouhých 48 hodin. Lékaři specialisté pracují více než 53 hodin týdně, ale pacientům z tohoto času věnují pouhých 36. Chirurgové pracují téměř 62 hodin týdně, ale přímo pacientů se tato práci týká pouze po dobu asi 46 hodin. “Nemá to nic společného s jejich individuální odolností, kapacitou, soucitem nebo závazkem k péči o pacienty, je to proto, že jsme se ocitli ve zdravotnickém systému, který je rozbitý,” komentuje problematické aspekty Dr. Rose Zachariasová, prezidentka lékařské asociace v Ontariu. Na nadměrné množství administrativních úkonů si stěžuje i Kanadská federace odborů zdravotních sester s tím, že její členové musejí řídit zaměstnance, zajišťovat přesuny pacientů, vyplňovat zprávy a dokonce vykonávat některé úklidové povinnosti.
Zaměstnanci zdravotnictví v Kanadě nyní proto dávají hlasitě najevo svou nespokojenost a snaží se navrhovat vedení země schůdná řešení, jak personálu ulevit a zátěž zdravotních zařízení i jejich zaměstnanců zmírnit.