Zveřejňujeme reportáž Karla Růžičky z mírového pochodu, který se konal 15. února ve slovenském Trenčíně.
„My chceme mier!“ a „Preč z NATO“ byla nejčastěji skandovaná hesla na mírovém pochodu v Trenčíně v podvečer 15. února. Shromážděním, jehož se zúčastnilo k tisícovce občanů krajského města, měla vstoupit slovenská šňůra pochodů za mír a neutralitu do své druhé poloviny původně plánovaných 26 akcí, ale mezitím se počet míst, kde se pochod uskuteční, rozrostl na 33 měst. Nadále ale platí, že seriál vyvrcholí v pátek 3. března v Bratislavě pochodem od prezidentského paláce k velvyslanectví USA. O pochodech, které nemají oficiálního pořadatele, poprvé informoval web spolku Archa, který má blízko patrně k národně konzervativnějším silám, kupř. k politickému seskupení Národná koalícia a nezávislí kandidáti.
Akce na Mierovém námestí (přímo pod hradbami známého majestátného hradu na Považí) měla jen připraveného moderátora, který po krátkém úvodu zval na zdejší stálé pódium přítomné občany, aby „od srdca povedali“, co si myslí o současné politické a bezpečnostní situaci a co třeba udělat pro budoucnost. Celkem vystoupilo asi tucet mužů a žen, vesměs středního a vyššího věku, málokteří se srozumitelně představili, všichni bez přípravy, bez toho, že by se přihlásili k nějaké politické straně. (O víkendu se na webu spolku Archa objevil protest proti stranickým vlajkám na pochodu ve Zvolenu.)
Moderátor v úvodu zdůraznil, že pokud budou mít politici a generálové vyšší platy než učitelé, nebude na světě mír, a dodal, že mír se dosahuje diplomatickým jednáním u kulatých stolů, nikoli zbraněmi. Současnou válku na Ukrajině označil za korporátní záležitost, kdy po farmaceutických firmách, které se napakovaly na kovidu, se chtějí nabalit i zbrojaři. S politováním ovšem konstatoval, že pokud „budú mať Slováci plnú chladničku, do ulíc nepôjdú“.
První z náhodných řečníků poukázal na to, že Trenčín jako místo, kde jsou letecké opravny a sklady, je možným válečným terčem. Odsoudil slovenskou vládu za nezodpovědnost, že ignoruje rizika válečných důsledků a nedbá životních potřeb a zájmů občanů SR. Tvrdil, Slováci nikdy nikoho nenapadli, že nebyli iniciátorem žádných válečných agresí. Prohlásil, že každý národ má právo na to, aby si na svém území rozhodoval o tom, jak chce žít, podle sebe. Kritizoval NATO za nálety na Srbsko a za válčení na Blízkém východě. Zdůraznil mírové budování vlasti, aby mladí Slováci nemuseli odcházet za prací do zahraničí, podtrhl výchovu mladých, jakož i jednotu národa. Připomněl poutavé ideály demokracie a svobody, včetně jejich historických podmínek, ale vymezil se proti liberalismu, když odmítl homosexuální manželství. Akcentoval „našu, slovenskú cestu“ k přátelství, lásce a spolupráci a vyslovil přání, aby taková slovenská státnost byla příkladem pro ostatní státy a národy.
Další z řečníků podtrhl, že vláda, kterou parlament odvolal, by již neměla činit závažná rozhodnutí, a zacílil na ministra obrany Jaroslava Nadě, jehož označil za válečného štváče, kolaboranta a Jidáše, který mj. nechal nyní odstranit letecký památník na Sliači. I následující řečník, jeden z dvojice mladých vystupujících, se opřel do vlády a ministra podobným způsobem. Návrh lídra nejsilnější vládní strany expremiéra Igora Matoviče na odměnu 500 eur každému za účast na volbách označil za oslepování, kupování voličů. Odmítl účast Slovenska v globalistických hrách a žádal poslat Nadě na smetiště dějin. V tom se však rozcházel s míněním demonstrantů skandujících „Do basy!“ Souzvuk ale hned našli ohledně budoucnosti Slovenské republiky, když volali „Vystúpiť z NATO! Preč z EU!“, zvláště po té, co mladík připomněl, že letos vyprší 20-letá lhůta platnosti smlouvy o přistoupení SR k NATO a je možnost smlouvu dále neprodlužovat. Tato možnost byla připomenuta i dalšími, stejně jako bylo opakovaně upozorňováno, aby občané u voleb nehlasovali pro proválečné politiky.
Přítomná historička vyzdvihla kulturu mírového soužití a připomněla roli Trenčína jako města, kde byla za účasti uherského krále Karla I. Roberta z Anjou r. 1335 uzavřena Trenčínská mírová smlouva mezi Janem Lucemburským a polským králem Kazimírem III. Velikým. Vzpomněla i Bratislavu jako místo mírových dohod za napoleonských válek a v těchto souvislostech upozornila na současný úpadek historické paměti, na politický zájem, aby si lidé dějiny nepamatovali. Vyjádřila politování, že skupina V4, která byla určitou pákou proti EU, je momentálně paralyzována a v jejím duchu jedná pouze maďarský premiér Viktor Orbán.
O pár slov byla pak požádána – coby členka skupiny, která přijala podpořit pochod z ČR – mluvčí hnutí „Ne základnám“ Eva Novotná. Poukázala na to, že v ČR jsou stejné problémy jako na Slovensku a vyzvala slovenské občany k dialogu mezi sebou, za což si vysloužila velký potlesk a opakované „Děkujeme!“
Další z vystupujících Štefan Martoš z Topolčian konstatoval, že nejimperialističtější skupinou, největším kolonizátorem jsou Anglosasové, kteří nyní chtějí parcelovat Rusko a Slovany, takže i Slovensko je dle něho nyní na řadě. Koloniální statut SR dokumentoval vysokým podílem zahraničních vlastníků firem a bank, úpadkem vlastní zemědělské produkce a vysokým dovozem do obchodních řetězců, zadlužením státu apod. Na to mu demonstranti skandovaně odpověděli „Slovensko si nedáme!“ Martoš varoval, že mír občanům politici nedají, že se ho musejí domoci sami, ocenil mírové protesty v Německu a jinde, ale dodal, že média o těchto protestech neinformují.
Druhý z mladých řečníků vyjádřil přesvědčení, že všichni jsou proti válce, což přítomní kvitovali „Nie vojne!“, ale jeho výzva, aby si Rusové vzali zbraně s stáhli se domů, kladnou odezvu nezískala. Následující řečník pravil, že na Ukrajině se válčí už od r. 2014, že kyjevská vláda nedodržela minské dohody a „ukrofašisté“ vraždili své spoluobčany.
Moderátor pak vstoupil do vystoupení občanů vsuvkou, v níž vzpomenul, jak německý národ byl rychle „zblbnut“ Hitlerem a přiveden k nenávisti a válce, a varoval před nynější manipulací a válečnou psychózou. Občané na to sborově reagovali „Synov si nedáme!“
Občanka po něm vystupující shrnula agrese NATO z posledních desetiletí v Evropě, Asii a Africe, pročež alianci nazvala teroristickou organizací, vyzvala k odstoupení „od zmluvy s diablom“ a připomněla nynější petici za vystoupení z NATO a za neutralitu. Dle ní mají slovenští vojáci bránit svoji vlast, nebojovat jinde, a peníze pro NATO má obdržet slovenská armáda. Následovaly tři ženy, které poukázaly na úlohu matek v boji za mír, na význam výchovy dětí a vnoučat. Prostřední z nich položila tři otázky: „Ženy, rodili sme synov, aby šli do zákopov? Chlapi, chcete íst do bojov? Potrebujeme NATO?“ Na všechny zněla sborová odpověď „Nie!“
Následovala trojice mužů, kdy první recitoval básně Milana Rúfusa „Modlitba za mier“ a „Modlitba za Slovensko“, druhý přednesl cyrilometodějskou modlitbu a poslední pravil, že základem budoucnosti národa je vzdělání a zdraví národa.
Poslední slova patřila ženě, která informovala o tom, jak se otázala primátora a župana (ze SD – Smer), zda se pochodu zúčastní, ale oba odmítli. Za to si oba od shromáždění vysloužili provolávání „Hanba!“
Na náměstí byl přítomen i mladý Slovák s ukrajinskou vlajkou, s nímž pár lidí chvíli vcelku klidně debatovalo. Akce byla ukončena obejítím náměstí, slovenskou hymnou a pozváním na další pochody, zvláště na závěrečný do metropole.