Pokud by se země mohly dohodnout na celosvětové minimální sazbě daně z příjmu právnických osob, problém přesouvání zisku by do značné míry zmizel, protože daňové ráje by jednoduše přestaly existovat.
Zhruba před deseti lety se největší světové ekonomiky dohodly na potírání zneužívání daňových rájů nadnárodními společnostmi. Výsledkem byl 15bodový akční plán, jehož cílem bylo omezit praktiky, které chrání velkou část zisků společností před daňovými úřady.
Podle našich odhadů se to však nepodařilo. Místo toho, aby se omezilo využívání daňových rájů – zemí, jako jsou Bahamy a Kajmanské ostrovy s velmi nízkými nebo žádnými efektivními daňovými sazbami – se problém jen zhoršil, uvedli Ludvig Wier a Gabriel Zucman v příspěvku pro The Conversation.
Podle našich výpočtů přesunuly korporace v roce 2019 do daňových rájů téměř 1 bilion USD zisků vydělaných mimo své domovské země, což je nárůst oproti 616 miliardám USD v roce 2015, tedy v roce před zavedením globálního plánu pro daňové ráje skupinou 20 předních ekonomik, známou také jako G20.
V nové studii jsme měřili nadměrné zisky vykázané v daňových rájích, které nelze vysvětlit běžnou hospodářskou činností, jako jsou zaměstnanci, továrny a výzkum v dané zemi. Naše zjištění – která můžete podrobněji prozkoumat spolu s daty a interaktivní mapou v naší veřejné databázi – ukazují na nápadný vzorec umělého přesouvání papírových zisků do daňových rájů ze strany korporací, které neustává již od 80. let 20. století.
Globální zásah
Současné úsilí o omezení legálního využívání daňových rájů k vyhýbání se placení daní začalo v červnu 2012, kdy se světoví lídři na zasedání skupiny G20 v mexickém Los Cabos shodli, že je třeba něco udělat.
Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, skupina 37 demokratických zemí s tržní ekonomikou, vypracovala plán, který se skládá z 15 konkrétních opatření, jež by podle ní výrazně omezila zneužívání daňových praktik ze strany podniků. Patří mezi ně vytvoření jednotného souboru mezinárodních daňových pravidel a potlačení škodlivých daňových praktik.
V roce 2015 byl plán oficiálně přijat skupinou G20 a v následujícím roce bylo zahájeno jeho provádění po celém světě.
Po únicích informací, jako jsou Panama Papers a Paradise Papers, které odhalily podezřelé daňové praktiky firem, navíc pobouření veřejnosti vedlo vlády v USA a Evropě k tomu, aby iniciovaly vlastní snahy o snížení motivace přesouvat zisky do daňových rájů.
Přesun zisku prudce stoupá
Náš výzkum ukázal, že všechny tyto snahy měly jen malý dopad.
Zjistili jsme, že největší nadnárodní společnosti na světě přesunuly v roce 2019 37 % zisků – neboli 969 miliard dolarů – vydělaných v jiných zemích (mimo zemi sídla) do daňových rájů, což je nárůst oproti přibližně 20 % v roce 2012, kdy se lídři skupiny G20 sešli v Los Cabos a dohodli se na jejich omezení. Ještě v 70. letech minulého století to byla méně než 2 %. Hlavními důvody tohoto velkého nárůstu byl růst odvětví vyhýbání se daňovým povinnostem v 80. letech 20. století a politika USA, která usnadnila přesun zisků ze zemí s vysokým zdaněním do daňových rájů.
Odhadujeme také, že výše ztracených korporátních daní v důsledku toho dosáhla v roce 2019 10 % celkových korporátních příjmů, přičemž v 70. letech minulého století to bylo méně než 0,1 %.
V roce 2019 činila celková daňová ztráta státu na celém světě 250 miliard dolarů. Přibližně polovinu z toho tvořily samotné americké nadnárodní společnosti, následované Velkou Británií a Německem.
Globální minimální daň
Jak to mohou tvůrci politik napravit?
Svět jako celek se dosud snažil tento problém řešit snižováním nebo rušením daní z příjmu právnických osob, i když velmi pozvolným způsobem. Za posledních 40 let klesla celosvětová efektivní sazba daně z příjmů právnických osob z 23 % na 17 %. Zároveň se vlády více spoléhaly na daně ze spotřeby, které jsou regresivní a mají tendenci zvyšovat příjmovou nerovnost.
Hlavní příčinou přesouvání zisku jsou však pobídky, jako jsou štědré nebo mírné sazby daně z příjmu právnických osob v jiných zemích. Pokud by se země mohly dohodnout na celosvětové minimální sazbě daně z příjmu právnických osob ve výši například 20 %, problém přesouvání zisku by podle našeho odhadu do značné míry zmizel, protože daňové ráje by jednoduše přestaly existovat.
Přesně k tomuto typu mechanismu se v roce 2021 přihlásilo více než 130 zemí, přičemž v EU, Velké Británii, Japonsku, Indonésii a mnoha dalších zemích bude minimální 15% daň zavedena v roce 2024. Zatímco Bidenova administrativa pomáhala stát v čele celosvětového úsilí o zavedení této daně, USA se zejména nepodařilo prosaditlegislativu v Kongresu.
Náš výzkum naznačuje, že zavedení tohoto typu daňové reformy je nezbytné, aby se zvrátil přesun stále většího množství zisků podniků do daňových rájů – namísto toho, aby byly zdaněny vládami v místech, kde působí a vytvářejí hodnoty.
Autoři: Ludvig Wier (externí lektor ekonomie, Kodaňská univerzita), Gabriel Zucman (docent ekonomie, Kalifornská univerzita, Berkeley)
Zdroj: The Conversation, „$1 trillion in the shade – the annual profits multinational corporations shift to tax havens continues to climb and climb“ (23.02.2023)
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.