Žádné udržitelné řešení války na Ukrajině nebude možné, pokud nebude zakotveno v rekonstruovaném evropském a mezinárodním řádu.
Nedávné 25. výročí uzavření Velkopáteční dohody (10. dubna 1998) přimělo profesora Stefana Wolffa k napsání článku pro The Conversation, v němž kromě jiného píše:
Ačkoli politický proces v Severním Irsku byl v průběhu let plný obtíží, mír se z velké části udržel. To je významný úspěch, který stojí za zamyšlení v souvislosti s válkou na Ukrajině.
Ze Severního Irska vyplývají tři konkrétní poučení. První a nejdůležitější se týká místního vedení. Dohoda vydrží pouze tehdy, pokud jsou strany konfliktu skutečně odhodlány dosáhnout míru. Za druhé, mezinárodní diplomacie může mít vliv na to, aby strany dospěly k dohodě. Zatřetí je třeba, aby existovala cesta k dohodě, která by stranám konfliktu zachránila tvář a která by přežila kontakt s realitou.
Tento poslední bod znamená, že souhlasit musí nejen vyjednavači, ale také ti, které zastupují, a případně i externí podporovatelé, kteří je podporují. Často se stává, že se realizace zasekne, a pak může mezinárodní diplomacie opět sehrát užitečnou roli. Pokud strany zůstanou odhodlány k míru a dohoda, na které se dohodly, vytvoří příležitosti k obnovení dialogu namísto obnovení násilí, lze zabránit opětovnému konfliktu.
Jak ukázalo Severní Irsko a nespočet dalších mírových procesů, mírový proces nezačíná jednáním, ale je třeba jej připravit. To zahrnuje získání souhlasu vůdců i stoupenců s tím, že jednání představují přijatelnou cestu vpřed.
Jak uvádí dále Wolff, prozatím nic nenasvědčuje tomu, že by obě strany byly připraveny vyjednávat. Ukrajina pochopitelně trvá na tom, že jednání by neměla smysl, dokud Rusko stále okupuje velké části jejího mezinárodně uznaného svrchovaného území. Moskva zase požaduje uznání svých územních zisků s cílem upevnit svůj nezákonný zábor půdy u jednacího stolu.
Pokud obě strany nebudou bojovat proti sobě do úplného vyčerpání, je zapotřebí trvalé, dobře financované a v případě potřeby i svalnaté mezinárodní mediace, která by strany přiměla zasednout k jednacímu stolu a pomohla jim dosáhnout trvalého míru. V Severním Irsku tuto roli částečně plnily Spojené státy – tehdejší americký prezident Bill Clinton vyslal senátora George Mitchella, aby jednání zprostředkoval – a částečně britská a irská vláda, které poskytly čas, zdroje a nakonec i domácí právní rámec, v němž bylo možné dosáhnout dohody.
Na Ukrajině žádný takový nestranný, oboustranně přijatelný prostředník neexistuje. Čína by možná byla ochotna zprostředkovat, ale Peking je všeobecně považován za toho, kdo v konfliktu podporuje Rusko, takže čínské zprostředkování by samo o sobě nebylo proveditelné. Bylo by však také obtížné představit si zprostředkování bez Číny – buď aktivní účastí ve zprostředkovatelském týmu, nebo vhozením své váhy například do zprostředkování ze strany OSN nebo obnovením dřívějšího zprostředkovatelského úsilí OSN a Turecka. Jednalo se o jednání, která vyústila v původní dohodu o vývozu obilí a hnojiv přes Černé moře a její dvě následná prodloužení.
Severní Irsko je také poučným příkladem, pokud jde o předběžné podmínky před zahájením jednání. Klíčovým požadavkem, který George Mitchell stanovil, bylo, že předtím, než mohla být jakákoli strana připuštěna k rozhovorům, musela přijmout šest zásad nenásilí.
Ekvivalentem pro Ukrajinu by byl závazek k plnému a bezpodmínečnému dodržování zásad svrchovanosti a územní celistvosti. To je něco, co Čína opakovaně zdůraznila, že se zavázala dodržovat – včetně svého vlastního stanoviska k Ukrajině.
Při formování budoucího ujednání by byla důležitá i verze Mitchellových zásad. Zabránily by prosté legalizaci současného stavu nebo uznání nezákonné ruské anexe Krymu v březnu 2014 a čtyř dalších ukrajinských provincií v září 2022.
Kromě toho, jak by případné urovnání války nemělo vypadat, je také důležité zvážit, co by mohlo být možné. I v tomto případě nabízí Severní Irsko některé poznatky. Na jedné straně nešlo jen o lokální dohodu mezi stranami konfliktu v regionu, ale také o dohodu, která byla součástí širší dohody mezi britskou a irskou vládou o jejich budoucích vztazích.
Válka na Ukrajině téměř zničila širší evropský bezpečnostní řád a nadále ovlivňuje probíhající změny v mezinárodním uspořádání. Žádné udržitelné řešení války na Ukrajině nebude možné, pokud nebude zakotveno v rekonstruovaném evropském a mezinárodním řádu. Ten musí odrážet měnící se mocenskou rovnováhu mezi Ruskem, Čínou a Západem. A žádné urovnání nebude proveditelné ani udržitelné, pokud nebude zahrnovat důvěryhodnou cestu Ukrajiny ke členství v EU a NATO.
Posledním poučením ze Severního Irska je, že války mohou trvale skončit pouze u jednacího stolu, a to pouze tehdy, pokud jsou v urovnání zohledněny základní zájmy všech stran – a samotné urovnání má věrohodné a vymahatelné záruky. Toho v současné době nemusí být ve válce na Ukrajině možné dosáhnout a s Putinovým Ruskem možná už vůbec ne.
Zodpovědní lídři v Kyjevě, Bruselu, Washingtonu, Pekingu i jinde se však nakonec musí spojit a usilovně pracovat na dosažení tohoto cíle a zvítězit navzdory nepřízni osudu, stejně jako to dokázali lídři v Severním Irsku před 25 lety.
Celý článek najdete zde v angličtině.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.