Ruský prezident Putin chce šesti africkým státům bezplatně dodat až 50 000 tun obilí – jako kompenzaci za nedostatečné dodávky z Ukrajiny po vypršení dohody o dodávkách obilí.
Prezident Vladimir Putin na začátku afrického summitu v Petrohradě prohlásil, že Rusko je schopno nahradit dodávky obilí z Ukrajiny. Zároveň slíbil šesti africkým státům bezplatné dodávky obilí v následujících měsících.
Moskva bude schopna garantovat dodávky 25 000 až 50 000 tun obilí do Burkiny Faso, Zimbabwe, Mali, Somálska, Středoafrické republiky a Eritreje.
Jeho země je „silným a zodpovědným producentem“, zdůraznil Putin ve svém úvodním projevu na dvoudenním summitu, který vysílala ruská televize.
Kremelský vůdce v polovině července vypověděl dohodu o dodávkách obilí s Ukrajinou. Obvinění, že Rusko dohodu vypovědělo, byla nepravdivá, zopakoval Putin. „Žádná z podmínek“ dohody o dovozu ruského obilí a hnojiv ze země nebyla splněna, řekl.
Putinem pořádaný summit Rusko-Afrika přilákal malý počet lidí, což odráží měnící se náladu Afriky na Moskvu
Pokud Putin doufal, že na summitu Rusko-Afrika, který začal ve čtvrtek v Petrohradě, získá velkou podporu, pak ho opět zaskočilo jeho vlastní přehnané sebevědomí. Podle ruských údajů se na summit dostavilo pouze 17 hlav afrických států. To je méně než polovina ze 43 lídrů, kteří se zúčastnili prvního rusko-afrického summitu v roce 2019.
Afrika, kontinent s 54 státy a 1,3 miliardy obyvatel, má komplikovaný vztah k západnímu světu.
Je pravda, že Afrika chová přetrvávající podezření vůči bývalým kolonizátorům v Evropě, Velké Británii a USA. afričtí představitelé často obviňují své západní protějšky z pokrytectví a z toho, že jednají čistě ve vlastním zájmu – že věnují pozornost problémům tohoto kontinentu jen tehdy, když je to nutné.
Jakýkoli pocit, že se kontinent jako celek přiklání k Rusku, je však mylný.
Vzhledem k tomu, že se Putin dostává do stále větší izolace v důsledku sankcí uvalených kvůli jeho válce na Ukrajině, snaží se ruský vůdce využít koloniální minulosti Západu a jeho vnímané povýšenosti vůči Africe k tomu, aby se kontinentu dvořil.
Mnoho afrických zemí sdílí Putinovo pohrdání americkými a evropskými ekonomickými sankcemi, a dokonce vyzvaly Západ, aby zmírnil své finanční zbraně namířené proti Moskvě. Ale rozhodnutí Ruska z minulého týdne odstoupit od dohody s Ukrajinou, která má umožnit vývoz obilí – a následně bombardovat ukrajinské přístavy a zničit tisíce tun potravin – rozzuřilo země, jako je Keňa, která toto rozhodnutí bez okolků označila za „kudlu do zad“.
„Putin špatně odhadl náladu na tomto kontinentu,“ uvedl pro CBS News jihoafrický profesor William Gumede ze School of Governance na Witwatersrand University.
Gumede uvedl, že Putinovo rozhodnutí odstoupit od černomořské obilné iniciativy napjalo vztahy Ruska se zeměmi, kde je potravinová bezpečnost často otázkou života a smrti.
Vojenský puč v Nigeru
Africký kontinent je aktuálně na titulních stránkách médií nejen kvůli obilí, ale zejména kvůli převratu v Nigeru.
Vojenští pučisté v Nigeru ve středu večer ve státní televizi oznámili, že svrhli demokraticky zvoleného prezidenta Mohameda Bazouma, který byl u moci od roku 2021.
Na situaci v Nigeru je od středy nepopiratelně cítit déjà vu. Po Mali a Burkině Faso se Niger stal třetí sahelskou zemí podkopávanou útoky skupin napojených na Islámský stát a al-Káidu, která od roku 2020 zažila státní převrat.
Vnější partneři jsou zjevně na vážkách. Probíhá západoafrické zprostředkování s cílem najít řešení tohoto státního převratu, který odsoudili všichni nigerští partneři. Generální tajemník OSN Antonio Guterres měl možnost hovořit s prezidentem Bazoumem a vyjádřit mu plnou podporu a solidaritu.
Bílý dům výslovně požadoval, aby členové prezidentské gardy prezidenta Bazouma propustili a zdrželi se jakéhokoli násilí, a připomněl, že Niger je pro Spojené státy „klíčovým partnerem“.
K okamžitému propuštění Mohameda Bazouma vyzval z Nového Zélandu, kde je na cestě, také americký ministr zahraničí Antony Blinken.
Francie odsoudila jakýkoli pokus o násilné převzetí moci v Nigeru, uvedla francouzská ministryně zahraničí Catherine Colonna ve zprávě zveřejněné na Twitteru.
Francie, která je v této západoafrické zemi vojensky a ekonomicky přítomna, bedlivě sleduje, co se bude dít dál.
Na rozdíl od Mali v roce 2021 a Burkiny Faso v roce 2022 se tento státní převrat v Nigeru „zpočátku jeví jako korporativní puč“, vysvětluje Antoine Glaser, novinář a specialista na africký kontinent. Konkrétně to znamená, že vojáci, kteří se chopili moci, byli na místě již před příchodem Mohameda Bazouma v roce 2021. „Nigerský prezident nezměnil vojenský aparát. Před několika měsíci začal měnit náčelníka generálního štábu. Nyní chtěl vyměnit náčelníka štábu prezidentské gardy a věci se mu vymkly z rukou,“ vysvětluje Glaser.
Mezi Francií a Nigerem existuje mnoho vazeb. Mezi nimi je na prvním místě vojenská spolupráce. Poté, co Emmanuel Macron v listopadu 2022 oznámil ukončení operace Barkhane v Mali, byli do Nigeru vysláni vojáci a vybavení. V zemi je 1 500 francouzských vojáků a také několik bezpilotních letounů Reaper a letounů Mirage. „Všechny západní mocnosti vložily do Nigeru svou důvěru. Své základny tam mají také Spojené státy, Itálie a Německo,“ říká Antoine Glaser.
Novinář se rovněž domnívá, že „pro Francii je to velké selhání”, neboť Niger byl „laboratoří francouzské armády“. Země symbolizovala novou francouzskou vojenskou doktrínu po neúspěchu v Mali. „Emmanuel Macron zkoušel novou formu intervence v Africe založenou na spolupráci a výcviku s vojenskými akademiemi,“ vysvětluje.
Situace v Nigeru je nadále nejistá. Podle nigerijských médií podpořily pučisty také opoziční strany. Zpočátku zůstávalo nejasné, které a kolik stran za nimi stojí.
Díky relativní bezpečnosti a politické stabilitě se Niger stal místem naděje v oblasti Sahelu, která je sužována islamistickým terorem, uvedl Ibrahim Yahaya Ibrahim, politický analytik z afrického think tanku Crisis Group. Převrat nyní tuto naději zmařil a zkomplikuje budoucí spolupráci mezi zeměmi Sahelu a Západem, řekl Ibrahim.
Nigerijské úřady kvůli převratu uzavřely vzdušný prostor a hranice země. V důsledku toho musela OSN pozastavit své programy humanitární pomoci v Nigeru.
Niger je se svými 26 miliony obyvatel jednou z nejchudších zemí světa. V indexu lidského rozvoje OSN se tato země v oblasti Sahelu umístila naposledy na 189. místě ze 191. Více než 40 % obyvatel žije v extrémní chudobě.
Psali jsme: