Na nuancích záleží: Lula nepředstavuje protiamerického politika, ale rozhodně a aktivně je proti americké hegemonii.
Editor America‘s Quaterly a specialista na Brazílii Brian Winter hledá ve své úvaze odpověď na otázku, zda je současný brazilský prezident Luiz Inacio Lula da Silva „protiamerickým“ politikem. Winter míní, že hodnocení Lulovy politiky vůči USA je „složitější“.
Od lednového nástupu do funkce prezidenta největší země v Jižní Americe vzbudil Lula svými výroky o Ukrajině, o Venezuele nebo o dolaru ve Washingtonu pozdvižení. Nedávná nepotvrzená zpráva Globonews dokonce tvrdila, že prezident Joe Biden už nepočítá do konce svého mandátu s cestou do Brazílie.
Tři dekády po skončení studené války USA pokračují v Latinské Americe v politice „buď s námi, nebo proti nám“. Samostatné postoje Brazílie budí ve Washingtonu podráždění už dávno – ať se jednalo třeba o otázky generických léků proti AIDS v 90. letech nebo obchodní dohodu na začátku 21. století. Velká jihoamerická země, která jedná v souladu se svými národními zájmy a není ani s a ani proti USA, je mimo rozpoznávací schopnosti Washingtonu, míní Winter.
Neznamená to, píše dále, že by ve Washingtonu, v Bílém domě nebo v amerických think tancích nebyli lidé, kteří jsou schopni odlišit nuance, přesto stále vnímají Lulovy postoje jako hrozbu. Seznam hříchů současného brazilského prezidenta je velký: „Lula opakovaně opakuje ruské postoje k Ukrajině a tvrdí, že obě země nesou za válku stejnou odpovědnost. V dubnu Lula prohlásil, že vinu za pokračující nepřátelství nesou ‚především‘ země, které dodávají zbraně – což byla facka Spojeným státům a Evropě, kterou pronesl během své cesty do Číny. Lula usiloval o obnovení zaniklého bloku UNASUR, jehož výslovným cílem bylo čelit vlivu USA v Jižní Americe. Opakovaně vyzval země, aby se pokud možno vyhnuly americkému dolaru jako mechanismu pro obchodování, a vyjádřil podporu novým alternativám včetně společné měny s Argentinou nebo jejími dalšími sousedy. Lula ostře kritizoval americké sankce proti Venezuele – ‚horší než válka‘, jak řekl – a zároveň zlehčoval represe, mučení a další porušování lidských práv, kterých se dopouští samotná diktatura.“
Někteří pozorovatelé tak dochází k závěru, že Lula není ani neutrální a ani nezúčastněný, ale že naopak zastává názory Ruska a Číny.
Winter dále píše, že podle jeho hodnocení Lula možná není proti USA v tradičním smyslu, ale rozhodně je proti americké hegemonii a je víc ochotnější než dříve s tím něco dělat. Ve svých postojích k USA se Lula a jeho zahraniční politika liší od té venezuelské nebo ruské. Brazílie dnes vidí USA stále jako důležitého partnera v řadě otázek jako energetika, klimatická krize nebo investice do infrastruktury. Na druhou stranu se ale dnes v Brazílii domnívají, že globální uspořádání, které v posledních 30 letech vedly Spojené státy, nebylo vcelku dobré ani pro Brazílii, ani pro celou planetu. S tím se pojí přesvědčení, že současný svět směřuje ke spravedlivějšímu multipolárnímu uspořádání. A tento názor je v brazilském politickém myšlení dlouho, píše Winter.
V tomto duchu lze Lulovo lobbování za mír na Ukrajině chápat nikoliv jako instinktivně protizápadní. Je to výraz doktríny, že šestý nejlidnatější stát světa by se měl v případě potřeby zapojit do důležitých otázek dneška.
Pro Západ se jeví jako hlavní problém ne samotná brazilská ambice, ale skutečnost, že Lula a jeho tým si myslí, že pro vzestup globálního Jihu by Brazílie měla aktivně pracovat na bourání nebo alespoň oslabování pilířů řádu vedeného USA v posledních desetiletích.
Ovšem tento přístup čelí problémům doma. Brazílie je zemí, kde má mimo levice většina lidí pozitivní názor na Spojené státy a Západ. Ohledně Ukrajiny se v poslední době objevily náznaky, že Lula možná zvolí jiný přístupu. „Nechci se zapojit do války s Ukrajinou a Ruskem,“ řekl 6. července. „Moje válka je tady, proti hladu, chudobě a nezaměstnanosti.“ Podle Wintera taková změna souvisí s domácím míněním, nikoliv s reakcemi Západu.
Podle Wintera z toho plyne, že Washington musí přijít na to, jak se se současnou brazilskou zahraniční politikou vyrovnat. Varuje před nátlakem prostřednictvím amerických investic, protože se to skoro vždy vymstí. Bidenova administrativa moudře zvolila smíšenější strategii. Když je potřeba tvrdě vystupuje proti Brazílii, ale zároveň se snaží uznat její ambice. Podle autorových zdrojů řekl Biden Lulovi během jejich únorového setkání, že Brazílii „nevidí jako regionální mocnost, ale jako globální mocnost“. Nicméně to, jestli Washington dokáže přijít na způsob, jak tuto vizi uskutečnit tak, aby to neohrozilo jeho vlastní zájmy ani demokratický řád v širším slova smyslu, zůstává nejasné.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.