Tři jazzové skladby Only trust your heart, Furisode wa Naku a ‘Round Midnight podle výběru Jana Schneidera prosvětlí dnešní nedělní den.
Dnes opět jedna ukázka z mistrovství Stana Getze. Skladbu Only trust your heart podává Astrud Gilberto svým typickým unyle dráždivým způsobem, přičemž ji občas a jemně doplňuje drobnými linkami v pozadí Getzův tenorsaxofon. Jeho následné sólo je dobře poslouchat tón po tónu, začíná velmi „odspodu“ a šetří výrazem i tóny, přičemž však velmi působivě rozvíjí téma. V další pasáži však podbarvuje zpěvačku způsobem, který již dodává skladbě trochu jiný charakter. Ze strany Getze nejde o nic zjevně omračujícího, geniální na tom je totiž ta drobnokresba, vkusně podbarvená vibrafonem Gary Burtona, kontrabasem Gene Chirica a bicími Joe Hunta.
Miyama Toshiyuki and his New Herd – Furisode wa Naku (autor Kohzaburo Yamaki). Krásná japonská bigbandová nahrávka, k níž jsem se kromě autora hudby ničeho nedohledal. Zaujalo mě bohaté využití zvuku fléten – no jasně, Dálný východ! – podporovaný pěkně dynamickým zvukem kapely.
Na závěr nabízím jednu exkluzivitku – jak se kdysi improvizovalo v Sovětském svazu. K takovéto variaci inspirovala kompozice Thelonia Monka ‘Round Midnight skladatele a pianistu Olega Šonerta (otce nyní již českého houslového virtuóza, hudebního pedagoga a otužilce Alexandra Shonerta). Je zřejmé, že duch jazzové hudby je naprosto univerzální a harmonický, veskrze biofilní, což je velmi důležité, zejména v dnešní k nekrofilii upadající době. Zavřete všechny politiky a diplomaty do blázince, a pusťte pouze ty hudbu milující a provozující! Nenechte za svět mluvit amúzické šmejdy!