Tato změna je geopolitickou zkouškou schopnosti EU orientovat se v měnící se architektuře euroasijské propojenosti.
Střední Asie v současnosti mění podobu euroasijských obchodních tras a Čína a Turecko upevňují svůj vliv v tomto regionu. Evropa se bude muset přizpůsobit, jinak riskuje, že bude odsunuta na okraj jedné z nejvýznamnějších změn v oblasti konektivity 21. století, píše Elchan Nurijev na stránkách Asia Times.
V důsledku ruské invaze na Ukrajinu se region Střední Asie stal klíčovým uzlem v přetvářené euroasijské obchodní síti. Zdejší země diverzifikují své tranzitní trasy, čímž snižují závislost na Rusku. Roste tak význam tzv. Trans-kaspické mezinárodní dopravní trasy (známé také jako Střední koridor), která nahrazuje tradiční severní trasu přes Rusko. Hlavním důvodem je snaha o snižování politických rizik.
Největší výhody tento vývoj přinesl Číně, která si prostřednictvím infrastrukturních investic a bilaterálních dohod zajišťuje tranzitní cestu pro svůj export na západ. Dalším výhercem je Turecko, které využívá svou zeměpisnou polohu, posílilo svou roli tranzitního uzlu a také upevnilo svůj vliv na jižním Kavkaze. Samotný koridor je složitá síť železnic, námořních linek a silničních tras. Kazachstán na svém území rozšířil stepní železniční sítě, aby propojil čínská průmyslová centra s kaspickými přístavy. Vliv Ruska, který je sice stále významný díky ropovodům, železničním sítím a bezpečnostním vazbám, je v současnosti zpochybňován. I dlouhodobí partneři se zajišťují a hledají alternativní koridory, které v důsledku oslabují vliv Moskvy.
Střední koridor postupně oslabuje dominanci Ruska jako hlavní tranzitní mocnosti Eurasie, píše Nurijev. Středoasijské státy přepisují své ekonomické mapy a Moskva již není v jejich středu. Nicméně to neznamená, že by Rusko ztratilo všechny vlivové páky, a to především díky svému energetickému významu. Otázkou nyní je, zda se Rusko dokáže přizpůsobit novému konkurenčnějšímu prostředí v regionu, nebo zda bude stále více opomíjeno, protože středoasijské státy usilují o diverzifikaci a o nová partnerství s Čínou, Tureckem a Evropou.
Podle autora je další otázkou, jak se k novému vývoji postaví Evropa. Evropská unie sice uznala význam Středního koridoru, zařadila ho do svého programu Global Gateway a přislíbila miliardy na podporu infrastrukturních, energetických a digitálních projektů. Problém je ale její pomalost ve vysoce konkurenčním prostředí, ve kterém dychtivé a pragmatické středoasijské vlády nebudou na EU čekat a obrátí se na rychlejší investory z Číny a Turecka či států Perského zálivu. Pro EU by to mělo znamenat, píše autor, že přestane vnímat region Střední Asie jako periferii a začne se zde všestranně angažovat.
Sázky jsou vysoké a region Střední Asie už nepředstavuje jen pasivní oblast pro tranzity, stává se strategickou arénou, kde o vliv soutěží řada aktérů. Svoje pozice zde upevňují Čína a Turecko, Rusko v regionu naopak ztrácí půdu pod nohama. Tato nová dynamika, stejně jako činnost nebo nečinnost Evropy, bude po celá desetiletí utvářet novou podobu konektivity v tomto regionu.
V případě pasivity EU ale hrozí, že se ocitne na okraji a ztratí vliv na jednu z nejdůležitějších obchodních změn 21. století. Jak autor píše v závěru, Střední koridor není jen logistickou trasou, je to geopolitická zkouška schopnosti Evropy orientovat se v měnící se architektuře euroasijské konektivity.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.