Čínští analytici se především snaží pochopit motivy Washingtonu a někteří útok považují za hazardérský krok.
Jak někteří čínští analytici nahlížejí na válku mezi Spojenými státy a Íránem, která začala po společném americko‑izraelském útoku 28. února? Tuto otázku si položil text Cherry Hitkari pro Asia Times. Jak autorka připomíná, údery označované jako Operace Epic Fury během dvou dnů zabily většinu íránského vedení včetně nejvyššího vůdce Alího Chameneího a vyvolaly tvrdou íránskou odvetu. Konflikt, který měl podle prvních odhadů trvat jen několik týdnů, se rychle proměnil v rozsáhlou válku bez jasného konce. Pozornost se proto obrátila na Čínu, která má v Íránu rozsáhlé investice a dlouhodobé ekonomické zájmy. Peking sice kritizoval válku jako něco, co „nemělo nikdy nastat“, ale zároveň zdůraznil svůj „objektivní a nestranný“ postoj a odmítl jakoukoli přímou účast.
Čínští analytici se snaží pochopit motivy Washingtonu a často docházejí k závěru, že útok byl špatně připravený a vycházel z kombinace izraelského tlaku, Trumpovy přehnané sebedůvěry po úspěchu ve Venezuele a snahy odvést pozornost od domácích problémů. Podle čínského profesora Huanga Ťinga šlo o „hazardérský“ krok bez dostatečné logistiky, bez podpory NATO a bez jasného plánu pro případ eskalace. Huang zároveň upozorňuje, že Trump čelí rostoucí nespokojenosti doma, a útok na Írán proto může být pokusem posílit podporu před volbami.
Válka podle čínských pozorovatelů výrazně prohloubila polarizaci americké společnosti. Průzkumy totiž ukazují, že většina Američanů konflikt vnímá negativně, demokraté jej označují za „válku z vlastní volby“ a i část Trumpových příznivců se staví proti. Situaci dále zhoršil chybný americký útok na íránskou školu, při němž zahynulo 175 dětí. Analytici také upozorňují, že na rozdíl od dřívějších válek nebyl tentokrát získán souhlas Kongresu ani veřejná podpora.
Ztráta důvěry a destabilizace
Podle čínských komentátorů válka poškodila americkou důvěryhodnost v regionu, zejména proto, že útok přišel v době, kdy jednání o íránském jaderném programu údajně postupovala. Washington se tak podle nich prezentuje jako destabilizující aktér, což zhoršuje jeho vztahy s klíčovými státy Perského zálivu.
Analytici v Číně zároveň zdůrazňují, že navzdory ztrátě nejvyššího vedení je Írán schopen dlouhodobého odporu. Poukazují na jeho útoky na americké spojence v regionu, použití pokročilých zbraní a schopnost zasáhnout americké základny i strategické systémy, včetně radarů protiraketové obrany. Blokáda Hormuzského průlivu podle nich může vyvolat globální ekonomické otřesy, prudký růst cen ropy a vážné dopady na státy závislé na íránských surovinách. Konflikt se navíc rozlévá do širšího regionu — Hútíové blokují Rudé moře, Hizballáh útočí na Izrael a turistický i energetický sektor v Perském zálivu čelí vážným rizikům.
Mnozí čínští analytici očekávají vleklou válku, která bude pokračovat tak dlouho, dokud obě strany mají zásoby munice. Írán podle nich sází na to, že USA si dlouhou válku nemohou dovolit, protože už první týden stál přes 11 miliard dolarů. Zároveň upozorňují, že zabití Chameneího může vyvolat náboženské napětí v širším regionu.
Článek také uvádí, jaké „lekce“ z konfliktu vyvozují čínští vojenští komentátoři? Patří mezi ně zásadní role umělé inteligence, posun od těžké techniky k menší a přesnější munici, význam logistické flexibility, rostoucí důležitost informační a propagandistické války a varování před falešným pocitem bezpečí či podceněním „nepřítele uvnitř“.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.