Debata o zdanění superbohatých se znovu dostává do centra politických diskusí, protože roste nerovnost příjmů i ekonomická moc miliardářů.
Mnoho voličů i některé vlády podporují vyšší daně z příjmů nebo majetku, protože věří, že by to snížilo zátěž střední třídy, omezilo sociální nerovnosti a pomohlo řešit rozpočtové schodky bez škrtů ve veřejných službách. Někteří obhájci argumentují i filozoficky: extrémní bohatství podle nich nepřináší další užitek, ale koncentruje moc, což samo o sobě ospravedlňuje zásah státu.
Ve Spojených státech se objevují nové návrhy na zvýšení daní pro nejbohatší, například vyšší městská daň v New Yorku nebo nová daň v státě Washington. Podle odborníků, jako je Brian Galle z Kalifornské univerzity v Berkeley, mohou superbohatí díky současnému systému snadno rozhodovat, kdy a kde zaplatí daně, protože daně z kapitálových zisků se vybírají až při prodeji aktiv.
Alternativou je majetková daň, kterou v minulosti zavedlo několik zemí OECD, ale většina ji později zrušila kvůli nízkému výnosu, vysokým administrativním nákladům a právním sporům. Velkým problémem je také samotné oceňování majetku, zejména nelikvidních aktiv, jako jsou umělecké sbírky nebo soukromé firmy. Tyto daně mohou navíc vést k odlivu kapitálu a stěhování bohatých do jiných zemí.
Někteří experti však tvrdí, že dobře navržená legislativa může vyhýbání se daním výrazně omezit. V Kalifornii se nyní diskutuje o jednorázové pětiprocentní dani z majetku nad 1 miliardu dolarů, která by mohla být významným testem pro velkou ekonomiku. Kritici se obávají, že by zdanění nerealizovaných zisků mohlo donutit některé bohaté obyvatele prodat majetek nebo se odstěhovat do států s nižšími daněmi.
Text v originálním znění je dostupný zde.