Migrace z oblasti Afrického rohu směrem k Arabskému poloostrovu patří dlouhodobě mezi nejrizikovější migrační trasy na světě.
Přestože jsou její nebezpečí dobře zdokumentovaná, tisíce lidí se na tuto cestu každoročně vydávají. Důvody jsou přitom stále stejné: chudoba, ozbrojené konflikty a nedostatek perspektivy v domovských zemích. Jedním z hlavních výchozích bodů nebezpečné anabáze je Džibutsko, odkud se uprchlíci snaží překonat úzký, avšak zrádný průliv směrem do Jemenu. Tato cesta, označovaná jako tzv. „východní trasa“, si v posledních letech vyžádala rekordní počet obětí. Jen v roce 2025 zahynulo nebo zmizelo více než 900 lidí, což z ní činí nejtragičtější období v historii monitorování této migrace. Cesta začíná často už stovky kilometrů od pobřeží. Migranti, převážně z Etiopie, absolvují pěší pochody napříč nehostinnou krajinou, kde teploty běžně přesahují 35 °C a stín poskytují jen sporadicky rozeseté stromy. Nedostatek jídla a vody je běžný, stejně jako fyzické vyčerpání. Mnozí dorazí na pobřeží ve velmi špatném zdravotním stavu.
Ani dosažení moře však neznamená úlevu. Naopak, přichází další kritická fáze – přeplavba do Jemenu na přeplněných a často nevyhovujících lodích. Pašeráci lidí běžně ignorují bezpečnostní limity, což vede k častým nehodám. Například jeden z incidentů na jaře 2025 skončil smrtí několika lidí a desítky dalších se pohřešují poté, co se loď převrhla krátce po vyplutí.
Ti, kteří přežijí, se často ocitají v detenčních zařízeních bez dostatečného přístupu k základním potřebám. Nedostatek jídla, hygieny a zdravotní péče není výjimkou. Někteří jsou po několika dnech či týdnech deportováni zpět, aniž by se jejich situace jakkoli zlepšila. Pobřežní oblasti v severním Džibutsku nesou viditelné stopy této humanitární krize. Na plážích se nacházejí opuštěné osobní věci migrantů a v okolí vznikají improvizované hroby. Podle pracovníků humanitárních organizací jsou v některých lokalitách pohřbeny stovky obětí, často bez identifikace. Extrémní klimatické podmínky pak situaci dále zhoršují. V letních měsících teploty šplhají až ke 45 °C a písečné bouře mohou migranty dezorientovat natolik, že zabloudí a zemřou vyčerpáním. Někteří lidé v bezvýchodné situaci sahají i k sebevraždě. Navzdory zvýšené aktivitě pobřežní stráže a snaze mezinárodních organizací zůstává situace obtížně zvládnutelná.
Denně přicházejí do oblasti stovky nových migrantů, což výrazně převyšuje kapacity dostupné pomoci. Silné jsou i osobní příběhy těch, kteří se na cestu vydali. Mnozí popisují násilí ze strany převaděčů, nucené pochody bez možnosti zastavení a opouštění těch, kteří nestačí tempu. Zvláště ženy a děti jsou vystaveny extrémnímu riziku. Přesto se najdou i tací, kteří se rozhodnou vrátit zpět, když si uvědomí skutečný rozsah utrpení. Jiní však pokračují dál, motivováni zoufalstvím a nadějí na lepší život. Právě tato kombinace beznaděje a odhodlání udržuje migrační tok navzdory rostoucím ztrátám na životech. Vývoj naznačuje, že bez zásadních změn v zemích původu i cílových regionech bude tato trasa nadále patřit k nejnebezpečnějším na světě.