Válka, sucho i ekonomická krize ničí potravinovou bezpečnost země.Libanon čelí jedné z nejhlubších humanitárních a hospodářských krizí ve své moderní historii.
Libanon za posledních několik let zasáhla série krizí, které postupně rozložily základní fungování státu. Vedle dlouhodobé ekonomické recese a kolapsu měny zemi ochromila pandemie covidu-19, ničivý výbuch v bejrútském přístavu v roce 2020 i opakované ozbrojené střety s Izraelem. Země, která byla dlouhodobě závislá na dovozu potravin, se dnes potýká s pokračující nestabilitou po konfliktu mezi Hizballáhem a Izraelem, ekonomickým rozpadem státu, klimatickými změnami, dramatickým nedostatkem vody a hrozícím hladem. Výsledkem je rychle se zhoršující situace v zemědělství, které se v mnoha regionech dostává na hranici přežití.Podle údajů OSN trpív Libanonu akutní potravinovou nejistotou už téměř každý pátý obyvatel země. Konflikt na jihu země navíc vyhnal z domovů přibližně milion lidí a další stovky tisíc uprchly do sousední Sýrie. Země přitom vstupovala do války už výrazně oslabená lety finančního a politického chaosu.Současně se stále výrazněji projevují problémy se suchem. Srážky jsou v regionu dlouhodobě podprůměrné a zásoby vody klesají. Pro zemědělství, které je na pravidelných deštích a podzemních zdrojích existenčně závislé, představuje sucho další destabilizující faktor.
V severolibanonském regionu Akkár, který patří k nejdůležitějším zemědělským oblastem země, se farmáři stále častěji obávají budoucnosti. Místní pěstitelé upozorňují, že některé menší řeky a zavlažovací zdroje postupně vysychají a podzemní voda se rychle vyčerpává.Nedostatek vody zároveň prohlubuje napětí uvnitř komunit, kdy distribuce vody je v řadě vesnic spravována místními správci a v obdobích sucha se objevují obvinění z korupce nebo zvýhodňování některých obyvatel.Dalším problémem je pak rozpad logistických a obchodních řetězců. Zemědělci se potýkají s drahými pohonnými hmotami, nedostatkem osiv, hnojiv i techniky. Nestabilita v oblasti navíc komplikuje dovoz potravin, na kterém je Libanon dlouhodobě závislý.
Mezinárodní organizace upozorňují, že boj o omezené vodní zdroje může v budoucnu dále zvyšovat sociální napětí a destabilizaci regionu.Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO) proto spolu se Švýcarskem podporuje projekty zaměřené na obnovu vodní infrastruktury a efektivnější hospodaření s vodou. Jedním z nich je i připravovaný systém zásobování vodou v oblasti severního Libanonu, který má zajistit stabilnější přístup k pitné i užitkové vodě pro místní komunity. Právě Švýcarsko se v Libanonu angažuje dlouhodobě nejen prostřednictvím humanitární pomoci, ale také takzvané „vodní diplomacie“. Ta vychází z předpokladu, že sdílení a správa vodních zdrojů může pomáhat předcházet konfliktům a posilovat stabilitu.Jenže dlouhodobé plánování je v současném Libanonu stále obtížnější. Příměří mezi Izraelem a Hizballáhem je opakovaně narušováno a humanitární organizace upozorňují, že pokračující nestabilita komplikuje realizaci prakticky všech rozvojových projektů.Situaci navíc komplikuje pokles mezinárodního financování. Humanitární organizace čelí rostoucím nákladům a zároveň ubývá zahraničních příspěvků.
Organizace FAO odhaduje, že jen pro akutní pomoc Libanonu potřebuje téměř 20 milionů dolarů.Další ránu představovalo rozhodnutí Spojených států stáhnout část financování některých mezinárodních programů. Humanitární agentury proto varují, že bez nových zdrojů nebude možné udržet současný rozsah pomoci.Libanon se tak dostává do nebezpečného kruhu: válka ničí zemědělství, ekonomická krize omezuje schopnost státu reagovat a klimatické změny dál zvyšují tlak na základní zdroje. Země, která byla kdysi označována za obchodní a finanční centrum Blízkého východu, dnes bojuje o samotnou potravinovou stabilitu.