Vztah mezi Čínou a Ruskem dnes není jen taktickým partnerstvím, ale stále více strukturálním spojenectvím založeným na společném odporu vůči Západu.
Článek Marcina Kaczmarovkého na serveru Asia Times popisuje květnové setkání čínského prezidenta Si Ťin-pchinga a ruského prezidenta Vladimira Putina v Pekingu jako demonstraci stále těsnější strategické spolupráce mezi Čínou a Ruskem. Schůzka proběhla jen několik dní po návštěvě amerického prezidenta Donalda Trumpa v Číně, což mělo symbolicky ukázat, že Peking je schopen současně jednat s Washingtonem i upevňovat partnerství s Moskvou.
Hlavním tématem jednání byla představa „nového typu světového řádu“, který by nebyl dominován Spojenými státy ani západními institucemi. Si i Putin prezentovali své země jako zastánce multipolárního uspořádání světa, větší role globálního Jihu a oslabení americké hegemonie. Společná rétorika se opírala o kritiku jednostranných sankcí, vojenských intervencí a západního pojetí mezinárodního řádu. Oba státníci zároveň zdůrazňovali princip státní suverenity a „skutečný multilateralismus“, což jsou pojmy, které čínská diplomacie v posledních letech často používá.
Článek upozorňuje, že vztah mezi Čínou a Ruskem dnes není jen taktickým partnerstvím, ale stále více strukturálním spojenectvím založeným na společném odporu vůči Západu. Symbolicky to podtrhuje mimořádná frekvence osobních setkání Si a Putina – od roku 2013 se sešli více než čtyřicetkrát. Summit v Pekingu byl také spojen s podpisem desítek dohod o spolupráci v energetice, technologiích, médiích a infrastruktuře.
Energetika a skryté asymetrie
Významnou roli hrála energetika. Rusko se snaží prohloubit export ropy a plynu do Číny a snížit tak závislost na evropských trzích po západních sankcích souvisejících s válkou na Ukrajině. Přesto autor upozornil, že Moskva nedosáhla průlomu v otázce plynovodu Síla Sibiře 2, který je pro Kreml strategicky důležitý. Čína si zde zachovává silnější vyjednávací pozici a není ochotna přijmout podmínky výhodné pouze pro Rusko.
Za demonstrativní jednotou obou zemí na světové scéně existují i skryté asymetrie a nedůvěra. Rusko je kvůli sankcím ekonomicky stále závislejší na Číně, zatímco Peking využívá situaci k posílení svého vlivu a získávání levných energetických zdrojů. Čína navíc usiluje o stabilní mezinárodní prostředí pro svůj obchod a není ochotna bezvýhradně se zapojovat do ruské geopolitické konfrontace se Západem.
Autor nicméně summit interpretuje jako součást širšího přeskupování globální politiky. Čína a Rusko se snaží prezentovat alternativní model mezinárodního řádu založený na multipolaritě, regionálních blocích a oslabení dominantního postavení USA. Zároveň však zůstává pro něj otázkou, nakolik je toto partnerství skutečně rovnocenné a dlouhodobě stabilní.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.