Francouzská politická scéna se začíná připravovat na prezidentské volby. Kandidátů přibývá, jasný favorit ze středu politického spektra však zatím chybí.
Právě v této situaci se do veřejného prostoru stále výrazněji vrací François Hollande.Před deseti lety opouštěl Elysejský palác jako jeden z nejméně oblíbených francouzských prezidentů moderní doby. Dnes se jeho jméno znovu objevuje mezi možnými kandidáty na prezidentské volby v roce 2027. Hollande se chce rozhodnout v prosinci, zda podpoří jiného kandidáta, nebo se o nejvyšší ústavní funkci pokusí znovu sám Bývalý socialistický prezident objíždí politická setkání, poskytuje rozhovory a představuje vlastní návrhy pro budoucnost země. Formálně zatím nic nerozhodl, dává však zřetelně najevo, že možnost návratu do Elysejského paláce ponechává otevřenou.
Změna pohledu veřejnosti
Hollandeův případ je pozoruhodný především proto, jak dramaticky se změnil pohled veřejnosti na jeho působení v úřadu.Když se v roce 2012 stal prezidentem, sliboval být „normálním prezidentem“ – tedy protipólem svého předchůdce Nicolase Sarkozyho, kterému kritici vytýkali příliš výrazný a osobní styl vládnutí.Hollande však postupně ztrácel podporu veřejnosti. Na konci svého mandátu se jeho obliba podle průzkumů propadla až ke čtyřem procentům. Hollande se stal prvním úřadujícím prezidentem Páté republiky, který se po jednom funkčním období ani nepokusil kandidovat znovu. V roce 2017 jej v Elysejském paláci nahradil Emmanuel Macron.
Dnes je situace jiná.Hollande už není prezidentem, který musí obhajovat každý svůj krok. A s odstupem času se mění také hodnocení jeho éry. Podobný vývoj zažili i jiní francouzští prezidenti. Například Jacques Chirac, který byl na konci svého druhého mandátu považován za vyčerpaného a neúspěšného politika, je dnes mnohými Francouzi hodnocen podstatně smířlivěji. Podle politických analytiků mají lidé tendenci hodnotit bývalé prezidenty příznivěji poté, co z politiky nejvyšší úrovně odejdou. Hollande navíc těží z nespokojenosti s jeho nástupcem. Emmanuel Macron, který měl francouzskou politiku zásadně proměnit, je dnes sám velmi polarizující postavou. Ve srovnání s ním může Hollande působit jako klidnější a předvídatelnější politik. Hollande se nyní snaží navázat právě na obraz politika, který dokáže hledat kompromis.
Radikalizace Hollandovu image pomáhá
V době, kdy se francouzská politika stále více rozděluje mezi radikální levici, pravici a politický střed, může být právě umírněnost významnou výhodou.„Normální prezident“ však dnes znamená něco trochu jiného než v roce 2012. Před čtrnácti lety mohla Hollandeova nevýraznost působit jako slabost. Po letech politických konfliktů může stejná vlastnost působit jako stabilita.
Jak vypadá aktuální situace kolem prezidentské volby? V průzkumech je nyní silná především krajní pravice vedená Marine Le Penovou. Výraznou pozici má také levicový politik Jean-Luc Mélenchon. Mezi nimi se o podporu středu uchází celá řada dalších kandidátů. To vytváří prostor pro politika, který by se prezentoval jako přijatelný kompromis pro voliče, kteří nechtějí ani krajní pravici, ani radikální levici.A právě do této pozice se Hollande snaží dostat.
Prezidentská zkušenost výhodou?
Hollande by však musel obhájit období, které bylo v době jeho odchodu z úřadu hodnoceno velmi negativně. Jeho vláda například prosazovala ekonomické reformy, které vyvolaly odpor části levice. Hollande nyní navíc přichází s návrhy, které mohou být bližší politickému středu než jeho vlastní straně. Proměna jeho politických postojů je patrná například na otázce zdanění bohatých. Do prezidentského úřadu vstupoval v roce 2012 mimo jiné s návrhem na 75procentní daň pro nejbohatší Francouze. Dnes naopak kritizuje některé nové návrhy levice na výraznější zdanění bohatých jako pouhé politické heslo.
Hollande má jednu zásadní výhodu, kterou jeho potenciální soupeři nemají: už nejvyšší funkci v zemi zastával. Má zkušenost s krizovým řízením, zahraniční politikou i fungováním prezidentského úřadu. Jeho příznivci mohou připomínat například způsob, jakým Francie reagovala na teroristické útoky v roce 2015. Hollande může také poukazovat na svou roli při vyjednávání Pařížské klimatické dohody. Jeho odpůrci naopak připomenou chyby jeho vlády a nízkou podporu, s níž z úřadu odcházel.Hollande tak bude muset přesvědčit voliče, že deset let staré selhání je možné hodnotit jinak než tehdy a že jeho zkušenost je dnes spíše výhodou než zátěží.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.
Ilustrační foto: Nicolas Richoffer, CC BY-SA 4.0, via Wikimedia Commons