Jan Zeman míní, že rušení městských částí by mohlo zjednodušit správu a ušetřit peníze, zároveň by však zásadně oslabilo schopnost místních obyvatel bránit své zájmy proti rozhodnutím velkých měst.
V tomto komentáři se chci věnovat problému městských obvodů a jejich rušení, o kterém na !Argumentu psal Michal Ševčík. Autor v citovaném článku na základě své čtyřleté zkušenosti zastupitele jednoho z 29 městských obvodů města Brna si pohrává s myšlenkou tyto obvody zrušit s tím, že k zastupování místních zájmů stačí jen jakési komise. Tím by se daly ušetřit určité peníze na výkon státní správy a samosprávy a zjednodušit a zrychlit řízení města. Na organizování místního života by možná stačila jen komise zvolená občany, zřejmě obdoba občanských výborů u střediskových obcí za reálného socialismu.
Klady takového řešení jsou zřejmé. Problém je, že negativní následky takové změny by byly pro příslušné městské obvody mimořádně nepříznivé. Uvedu to na dvou případech: mých skoro rodných Lysolají a jejího souseda Suchdola a na příkladu Prahy 13, kde jsem v letech 1998–2018 byl opozičním zastupitelem za KSČM. Upozorňuji, že Praha má samostatný zákon o hlavním městě Praze (je současně obcí i krajem), takže se právní úprava místy liší od Brna, které spadá pod zákon o obcích.
Boje sváděné lysolajskou a suchdolskou samosprávou
Lysolaje i Suchdol byly až do roku 1969 sousedními obcemi Středočeského kraje, poté městskými částmi Prahy. Jejich vztah byl v roce 1962 vážně narušen, když část Lysolají, kde se dnes nachází areál Zemědělské univerzity, byl Lysolajím odňat a přičleněn k Suchdolu. Opatření mělo usnadnit výstavbu areálu Vysoké školy zemědělské (VŠZ).
Zřejmě rok 1968 dal obě obce dohromady. Ani ne tak událostmi na VŠZ či 21. srpnem, jako rozhodnutím je připojit s řadou dalších k Praze, konkrétně k Praze 6, k 1. lednu 1969. Samozřejmostí bylo zachování jejich místních národních výborů (MNV), byť jejich podřízenost byla přesměrována z Krajského národního výboru Středočeského kraje na Národní výbor hlavního města Prahy a Obvodní národní výbor Prahy 6.
Suchdolský, Lysolajský (a četné další) MNV prý měly pravomoci malé. Ne tak docela.
Od roku 1963 (dle některých jde o záměr již z první Československé republiky), měl vést přes Suchdol pro jeho obyvatele zničující vnější okruh Prahy a rozdělit jej zhruba na jednu třetinu a dvě třetiny, dále ho zamořit exhalacemi z aut, nadměrným hlukem atd. Chráněná územní rezerva pro takový záměr tam i dnes existuje. Suchdol se urputně bránil. Formy lobování byly samozřejmě jiné, než jsou dnes, lobovalo se zejména v zákulisí. Skutečností zůstává, že se v roce 1975 podařilo vedení suchdolského MNV s podporou velké části suchdolských občanů dosáhnout zrušení tohoto záměru ve prospěch tzv. roztocké varianty s tím, že suchdolská trasa je nouzovou rezervou. V roce 1985 Suchdol vybojoval i zrušení této nouzové rezervy.
Snad po zkušenosti s hlavní pražskou skládkou tuhých komunálních odpadů, umístěnou v letech 1947-72 nad Lysolajemi, si vedení Prahy v jednu dobu pohrávalo s myšlenkou údolní část Lysolají vysídlit a přeměnit na novou velkou skládku pražských odpadů. Odpor lysolajského MNV s podporou velké části lysolajských občanů dokázal tento špatný záměr odvrátit. Socialismus byl prý tak špatný, že se jeho vládci na celostátní i celopražské úrovni báli obyvatel a nesrali jim z vysoka na hlavu, jak se to běžně děje po roce 1989, v časech svobody a demokracie, prý nikoliv mafiánské.
Převrat roku 1989 byl v Lysolajích i v Suchdole většinově přivítán, leč brzy nastalo, navzdory obnově obecního zřízení, trpké vystřízlivění. Po komunálních volbách na podzim 1990 převzali zástupci nové moci na pražských radnicích plně moc a již v roce 1991 „upravili“ trasu vnějšího okruhu na střed Roztok u Prahy, tím v Roztokách vyvolali vzbouření na vsi. Tím získali záminku ke zrušení roztocké varianty vnějšího okruhu Prahy a vrátili se k prosazování varianty přes Suchdol, v jedné variantě s velmi nebezpečnou křižovatkou na východní straně Suchdola a v druhé (varianta Kladiva) s výjezdem v Horních Lysolajích, což by znamenalo zničení životního prostředí i v Lysolajích. Navíc za zády suchdolského zastupitelstva souhlas s tím podepsal tehdejší suchdolský modrý starosta. Následovalo vzbouření na vsi, pád suchdolského starosty a rozhodný odpor samosprávy suchdolské i lysolajské.
Pro svou skoro rodnou obec Lysolaje jsem v roce 1995 vypracoval studii, která vyčíslila pravděpodobné ekonomické škody na nemovitostech v důsledku realizace vnějšího okruhu Prahy přes Suchdol v povrchovém provedení. Ve variantě Kladiva škody na nemovitostech činily plných 4,9 miliardy korun v cenách roku 1994. Na pražském magistrátu se tuto studii snažili bagatelizovat tvrzením, že by naopak došlo ke zhodnocení pozemků ve prospěch podnikání (v obytné zástavbě, navíc u areálu Zemědělské univerzity). Po čase ale potichu přivaděč Kladiva stáhli a místo povrchové trasy přes Suchdol začali prosazovat trasu podzemní, s asi dvoukilometrovým tunelem pod Suchdolem. Nejhorší bylo odvráceno.
Válka mezi hlavním městem Prahou a její městskou částí Praha Suchdol o vedení vnějšího okruhu Prahy přes Suchdol, resp. pod Suchdolem, trvá již 35 let. Dopravně šetrnou trasu vnějšího okruhu Prahy s mostem u Řeže hlavní město zuřivě odmítá. Chtějí jezdit pohodlně a nějaké ohledy jsou prý jen přežitkem minulosti.
Hlavní město Praha v roce 2026 prý již zlomilo všechny možné i nemožné právní obstrukce Suchdola. Pravda, tvrdilo to už několikrát předtím a vždycky se ukázalo, že nikoli. Právní bitva se v posledních letech vede zejména o přivaděč k vnějšímu okruhu Prahy na východním okraji Suchdola. Prosazovaná křižovatka je dopravně nebezpečná (podoba mostu přes Vltavu a této křižovatky se vícekrát měnila, takže aktuálně ani nevím, která varianta je opravdu prosazována) a navazující silnice ve špičkách pracovních dnů v měsících vysokoškolského semestru už v současné době kolabuje. Že by snesla přívod dalšího proudu aut z vnějšího okruhu Prahy, nelze předpokládat.
Primátor Prahy Pavel Bém (ODS) se v jednu dobu pokoušel suchdolské zlomit tím, že nenárokové dotace Suchdolu zkrouhnul na nulu. Někde se vydírá, někde se obchoduje (něco za něco), někde se jen zoufale brání zvůli mocných.
Lysolaje se před časem ocitly jaksi mimo. Lysolajský starosta a viceprimátor hlavního města Petr Hlubuček 15. června 2022 s řadou dalších skončil v poutech policie v souvislosti s rozsáhlou korupční aférou Dozimetr.
Samozřejmě, kdyby místo zastupitelstev městských částí existovaly jen komise pro občanské záležitosti, tak by bezohledné vedení Prahy jak Lysolaje, tak Suchdol, tak v jiných případech jiné městské části, hravě převálcovalo a třeba i zničilo.
Zkušenosti z Prahy 13
Do zastupitelstva městské části Praha 13 (Jihozápadní město) jsem byl zvolen preferenčními hlasy na podzim 1998 a poté ještě čtyřikrát. Na Praze 13 dlouhodobě vládne ODS buď sama, nebo v koalici. Starostové Petr Bratský (1900-2002) a David Vodrážka (2002 až dosud) patří mezi ty vcelku slušné, resp. větší maléry jsem zažil jen dva – pokus o odvolání rady (v roce 2001 se poprala dvě křídla ODS o moc a zatáhla do boje i ostatní zastupitele) a aféru Key Investment (2010-11). I když záměr zhodnocovat peníze u soukromé firmy smrděl od počátku a nikdo z opozice ho nepodpořil, Praha 13 měla dobře sepsanou příslušnou smlouvu, takže se štěstím, na rozdíl od Prahy 6 a 10 a dalších radnic, Praze 13 podařilo své peníze obhájit a nepřišla o ně.
Praha 13 nemá palčivé problémy, které sužují některé jiné části Prahy. V hlavní ose ji protíná trasa B metra s pěti mělkými stanicemi, zakončená ve Zličíně s terminálem veřejné dopravy mimo Prahu 13. Nemá tramvaje a trolejbusy, resp. autobusy napájí cestujícími stanice metra. Hlavní silniční osou je Jeremiášova ulice, oddělená od zástavby terénními valy. Jejím jádrem jsou 3 velká panelová sídliště Nové Butovice, Lužiny a Stodůlky, jedno středně velké panelové sídliště Velká Ohrada (dnes jsou sídliště z velké části zateplena), malé vilové čtvrti Staré Stodůlky, Malá Ohrada, (stará) Velká Ohrada a Třebonice (Třebonice jsou dosud bez kanalizace) a nově Západní Město – spíše nedokončená Britská a Francouzská čtvrť. Specifikem je, že většina sídlišť byla postavena nebo se začala stavět před rokem 1989 za socialismu a byla dokončena po roce 1989 za značného chaosu. Je dobře, že se vedení radnice Prahy 13 vyhnulo obrazoborectví, například Havlově nadávce králíkáren, a že se mu podařilo prosadit dokončení výstavby sídlišť zhruba podle původních socialistických projektů, byť pár staveb za účelem zahuštění a nadvýdělku se tam později soukromým investorům podařilo přes odpor obyvatel a často i radnice Prahy 13 nacpat. Polistopadovým čachrům hlavního města Prahy zcela padlo za oběť rozestavěné obchodně-kulturní centrum Nové Butovice (nakonec zbouráno) a zčásti obdobné centrum Velká Ohrada (deset let chátralo, poté soukromníky využíváno do značné míry náhradními způsoby). Významnou rekreační osou je Centrální park na horním toku Prokopského potoka s třemi většími rybníky Stodůleckým, Nepomuckým a Asuánem. Podařilo se mu ochránit pozemky před investory, byť je dodnes není dokončen. V blízkosti Prahy 13 se nachází přírodní park Prokopské a Dalejské údolí, kromě Šárky asi nejkrásnější a přírodně nejcennější přírodní lokalita v Praze. Přírodní parky ale spravuje hlavní město.
Čtyři poznatky o fungování městské části
Mé první základní zjištění bylo, že rozhodující je pro vedení Prahy 13 (podobně jiných městských částí) jakž tak vyjít s vedením hlavního města. Hlavní město ovládá územní plán, městskou hromadnou dopravu, technickou infrastrukturu, přírodní parky, finance. Nízká úroveň daňových příjmů a zákonných dotací činí městské části, zvláště ty sídlištního typu (Praha 11, 12, 13) těžce závislými na dotacích hlavního města. Ze zákona povinné dotace státu a hlavního města ke snesitelnému žití Prahy 13 nestačí, a to i kdybych si odmyslel, že místo 10 uvolněných zastupitelů by stačili čtyři uvolnění zastupitelé – starosta a tři místostarostové. Regulace je zde námětem pro legislativu.
Zažil jsem horší období, kdy starosta Vodrážka úspěšně kandidoval na prvního místopředsedu ODS proti primátorovi Pavlu Bémovi. To se nepromíjí, stejně jako když se modrý primátor Bém chytl s modrým hejtmanem Středočeského kraje Petrem Bendlem ve věci zásadní modernizace železniční trati Praha – Kladno. Bendl ji správně prosazoval, Bém její modernizaci ze všech sil sabotoval, protože měl jiné priority. Jinak řečeno, špatné vztahy s hlavním městem nemusí souviset s různobarevností rad. Ale mohou, resp. odložení výstavby Radlické radiály na Praze 5 a 13 souviselo dost s tím, že se primátorovi Prahy Pirátu Hřibovi nelíbili jinobarevní starostové.
Druhé základní zjištění – řadoví zastupitelé mají proti radě velmi omezené pravomoci. Schvalování opatření cenové povahy by rozhodně mělo patřit zastupitelstvu.
Třetí základní zjištění – pokud velkou část pozemků příslušné městské části ovládají soukromí investoři, jsou možnosti městské části stavět byty, domy pro seniory aj. velmi omezené, a to i kdyby se na to někde sehnaly peníze, podobně usměrňovat výstavbu. Na Praze 13 se osvědčuje spíše vyjednávání než kategorické: „Ne!“, s nímž se navíc většinou neuspěje.
Čtvrté základní zjištění – spolupráce se sousedními městskými částmi za moc nestála, zvláště pak s Prahou 5, která s Prahou 6 soutěžila o maximum afér (samozřejmě až po hlavním městě Praze, to je nepřekonatelné a marně se mu snaží konkurovat Brno, viz již sto let prosazovaný odsun ústředního osobního železničního nádraží z dopravně optimální polohy v centru Brna na hlavním uzlu brněnských tramvají do odlehlé polohy u řeky Svratky v záplavovém území či bezohledné prosazování výstavby dálnice D43 přes městskou část Brna Brno Bystrc či dálnice D52 přes Pálavu na Mikulov).
Proč mají místní zastupitelstva nezastupitelnou roli
Úřední kolečko „magistrát – úřad městské části“ (obvykle posvěcený radami, někdy i zastupitelstvem) je sice zdlouhavé a něco stojí, ale umožňuje vychytat alespoň část chyb. Navíc, pokud má připravovaná vyhláška hlavního města přílohu s vymezením lokalit, obvykle ji tvoří soubor požadavků 57 městských částí Prahy. Nevím, jak by to zvládaly „občanské komise“.
Otázkou jsou akce pro veřejnost. Praha 13 měla asi 65 tisíc, dnes má asi 70 tisíc obyvatel. Přesně to nikdo neví, protože po roce 1989 byl zrušen institut dočasného pobytu, s negativním dopadem na plánování rozvoje školství, veřejné dopravy atd. V každém případě není snadné připravit akci, která by zaujala významnou část občanů lidnaté městské části. Na Praze 13 musí jít o akci hromadnou. Přitom takový Koncert pro park obyvatele okolních paneláků citelně obtěžuje hlukem.
Názory veřejnosti na řešení mnoha problémů se značně rozcházejí. Nejde zdaleka jen o péči o veřejnou zeleň.
Vedení Prahy 13 dlouhodobě vládne spíše autoritářsky. Svá rozhodnutí lépe či hůře obhajuje, ale nemá rádo velké vykecávání se. Zastupitelstvo trvá tři, dvě i pouhou jednu hodinu a koná se zpravidla jednou za čtvrt roku.
Zažil jsem mimo jiné podraz, když připomínkování projektu modernizace železniční „semeringové“ trati radní tiše přehodili na výbor zastupitelstva pro dopravu a bezpečnost a tam bydlící dva motorizovaní radní prosadili nepotřebnost přístavby železniční zastávky Motol s tím, že tam všichni jezdí auty, když jiná doprava není k dispozici). Podařilo se jim mě obejít, ke škodě městské části. Ale i tak se hraje šach.
Jako zastupitel Prahy 13 jsem nezažil boje o podobu územního plánu Prahy. Ten z 9. 9. 1999 byl pro Prahu 13 v prosinci 1998 už uzavřený, ten současný se připravoval jako horor, a tak byl také 50 zastupiteli hlavního z 65 schválen 28. května 2026. Několik drobností Praha 13 vyjednáváním uhrála. Většina městských částí neuhrála ani drobnosti. Prostě, developerská demokracie, vydávaná vládnoucí pravicí v Praze za veřejné zájmy.
Když jsem jednou kritizoval avizovaný záměr zkrátit jednu autobusovou linku na Praze 13, byl jsem poslán s pěti dalšími pracovníky radnice a zastupiteli na vyjednávání s dvěma příslušnými pracovníky ROPIDu. Dvě hodiny ostrého sporu s tlumenými hlasy nakonec skončily „kompromisem“. Autobus 184 Velká Ohrada – Hradčanská se zkrátí na Vypich, ale zůstane zajíždění do terminálu Nové Butovice, které z úsporných důvodů též chtěli zrušit. Co hlavní město v dopravě promrhá (jsou to velmi vysoké částky), to se musí nahánět na úkor cestující veřejnosti. Naproti tomu, když se veřejnost na sídlišti Na Dědině bouřila proti záměru výstavby tramvajové tratě na sídliště, neboť zabrala malý počet parkovacích míst, zavírají jí hubu výstavbou parkovacího domu za asi 600 milionů korun u zastávky Ciolkovského. Tak se nedivte, že doprava v Praze je v neutěšeném stavu.
Mám za to, že by bylo hrubou chybou rušit městské části statutárních měst ve snaze ušetřit a zrychlit administrativu. Toho lze nejlépe dosáhnout omezením převysoké hory nejednou i nesmyslných právních předpisů. Musí tak ale učinit především stát, a zvláště pak extrémně byrokratická Evropská unie.
Ilustrační foto: Michiel1972, Public domain, via Wikimedia Commons