Michal Ševčík ve svém sloupku píše, proč parlamentní většina neznamená politické vítězství, které by vedlo k zřetelnějším změnám.
Někteří dnes vyhlašují: máme 108 poslanců, vyhráli jsme, jen si na vítězství neumíme zvyknout a stále se chováme jako opozice. Jenže právě takové řeči ukazují zásadní nepochopení situace.
Parlamentní většina sama o sobě nestačí ke změně poměrů, které za dlouhá léta prorostly institucemi státu, neziskovým sektorem, médii i dalšími částmi společnosti. Moc se zdaleka neodehrává pouze ve sněmovně a vítězství v počtu mandátů ještě není vítězstvím politickým, natož společenským.
Navíc ANO 2011 není žádnou spásou ani skutečnou alternativou k dosavadnímu systému. Je to hluboce oligarchická struktura, která převzala mnohé z toho nejhoršího z někdejší ODS a ČSSD. Díky obratné rétorice, marketingu a kupování přízně různých skupin zároveň dokázala získat značnou část levicových voličů, aniž by nabízela opravdovou změnu systému.
A SPD s Motoristy? Jejich cíle se v praxi zatím nijak výrazně naplňovat nedaří. Jestliže tedy máme parlamentní většinu, která dál udržuje základní mechanismy starého pořádku, co přesně jsme vyhráli?
Nic podstatného. Skutečná změna nezačíná sebeuspokojením nad číslem 108. Začíná schopností vidět za horizont současného oligarchického systému a hledat cestu k jeho překonání.