Petr Schnur se se vrací ke koronavirové pandemii jako k momentu, který urychlil kumulaci politické a ekonomické moci, oslabil právní stát a otevřel cestu k hlubší kontrole společnosti.

Prolog

V první části trilogie Finis Europae III, která si klade otázku, zda je dnešní katastrofický stav evropského kontinentu produktem politické debility „slepých a hluchých euro-vůdců“ nebo jestli naopak vidí a naslouchají až příliš dobře, jenže nikoliv občanům, ale strukturám chlebodárců za clonou reálné politiky, jsme se zabývali tématem ‚migrace‘. Všechny tři tematické celky spojuje otázka, zda se v případě všech tří fenoménů – živelné migrace, „pandemických“ lockdownů právního státu a následné války na Ukrajině – může jednat o promyšlenou strategii neutralizace republikánských institucí národních států, kontrolních institucí moci a zároveň utlumení sebemenší možnosti reálné participace občanů na politickém rozhodování o podobě toho, co stále ještě stereotypně nazýváme demokratickým a právním státem.

Druhý článek řetězu transformace Evropy?

V dnešní části se vrátíme do časů tzv. koronavirové pandemie, která přinesla ‚Big Pharmě‘ miliardové zisky a občanům ztrátu iluze, že žijí ve státě, jehož pravidla fungování se řídí ústavními zákony.

Šlo o nepředvídanou událost s následnou, sice panickou, nicméně vzhledem ke „kvalitě“ problému pochopitelnou reakcí, nebo další článek v plánovaném procesu kumulace politické i ekonomické moci a kontroly obyvatel pronikající až do oblasti soukromí nejen v evropském, ale globálním měřítku?

Za výchozí bod následující části úvahy se doslova vnucuje Světové hospodářské fórum (WEF), neboť jeho „prognózy“ nejlépe koresponduj s reálným vývojem od „oficiálního“ ukončení pandemického stavu v květnu 2023.

Orákl Velkého resetu

Směrnice Klause Schwaba a WWF, představená veřejnosti jako idea Velkého resetu, se již v červnu 2020 explicitně odvolávala na Covid-19 jako na ‚pokyn osudu‘ pro odstartování nové etapy ve vývoji světa.

Jestliže tak vlivná, z vlastní definice nezisková (sic!) organizace, tvořená pravidelnými valnými hromadami globálních vůdců jakou WEF bezesporu je, deklaruje něco jako výzvu k čemusi, potom je nutné se nad tím přinejmenším zamyslet: posoudit fakta, okolnosti a vytčený směr jízdy. Jejich souhrn je přinejmenším zajímavý.

Nejprve z něj vyčteme centrální poselství: existovala „předvídavost elitních vůdců“, kterou svět Bohu žel nebral na vědomí. Tento náhled do budoucnosti prokázali během pandemické simulace na podzim roku 2019 v New Yorku jak následně uvidíme, nejednalo se v tomto ohledu o singulární záležitost.

Bez zajímavosti přitom není časový rámec cvičení a vypuknutí „pandemie“, která byla již začátkem března 2020 v plném běhu. Obdivuhodná předvídavosti elitních vůdců globální agendy byla fakticky během dvou až tří měsíců stvrzena zlou praxí. Tato obdivuhodná souhra bezmála jasnovidecké předvídavosti s vypuknutím problému (prosinec 2019 (sic!) první případy ve Wuchanu, 30. ledna 2020 vyhlašuje WHO zdravotní nouzový stav mezinárodního rozsahu, 21. března potom pandemický stav: RKI – COVID-19-Pandemie – Antworten auf häufig gestellte Fragen zur COVID-19-Pandemie)  provokuje  kritické zamyšlení a následnou obezřetnost. Důvodem není jen to, že do výzkumu ve Wuchanu byly podle aktuálního vyšetřování Senátu Spojených států zapojeni i Američané, což nutí k zamyšlení, co organizátoři newyorské exercicie již předem věděli. Ale existuje i druhá rovina oprávněných otázek.

Newyorské cvičko totiž nebylo jediným podnikem podobného druhu, ale podle všeho jakýmsi vyvrcholením předchozích podobných, ryze atlantických cvičení: Dark Winter (biologický útok na USA v červnu 2001), Atlantic Storm (obdobný scénář biologického útoku na NATO). Novým prvkem oproti předchozím cvičením bylo mezinárodní složení s vysoce postavenými politiky, zaměření na mezinárodní koordinaci a přechod od teroristické perspektivy k pandemické.

Tato simulace stála na třech pilířích: vazby mezi zahraniční a vnitřní politikou, pohyb a mobilita lidí přes hranice a stav zásob vakcín. V daném okamžiku by sice byla namístě obecná otázka, co k tomuto cvičení vedlo a zda existovalo aktuální nebezpečí biologického útoku na západní společenství, ale ony tři základní prvky se tehdy mohly zdát v kontextu pandemické definice logické. Po zkušenostech z let 2020–2023 bylo již možné dojít k jinému závěru.

A nedlouho před pandemickou imitací v New Yorku proběhla ve Spojených státech akce pod názvem Clade X (vládní iniciativa vlády z května 2018 ohledně národní bezpečnosti tváří v tvář rychlému vývoji mezinárodních krizí, jak akci definoval Johns Hopkins Center for Health Security.

A last but not least: tato aktivita následovala po simulační iniciativě Billa Gatese na Forum’s Annual Meeting 2017.

Dovolme si ještě připomenout důležité události ve světě, které zmíněné biologické exercicie doprovázely.

Dark Winter se odehrál zhruba dva měsíce před „911“ (sic!), rok 2005 a Atlantic Storm byl ve znamení znovuzvolení G. W. Bushe a zahájení procesu se Saddámem Husajnem, přičemž Výbor Senátu pro tajné služby teprve tři roky později oficiálně potvrdil světu, co již dříve „příznivci spikleneckých teorií“ ohledně irácké „connection“ k Al-Káidě a údajného vývoje biologických a chemických zbraní tvrdili.

V souvislosti s Clade X navíc bije do očí časová blízkost k newyorskému experimentu a následnému covidovému „překvápku“.

Do jaké míry jde v případě popsaných událostí o náhodnou nebo „strategickou“ časovou souběžnost si každý musí zodpovědět sám. Nelze ovšem popřít, že politická atmosféra doby mezi lety 2001 a 2005 ovlivněná invazí do Iráku 2003 vytvářela pro cvičení podobného druhu patřičnou kulisu, neboť Západ v té době žil stále ještě ve znamení oficiálního americko-britského narativu a hysterie kolem antraxu a yperitu.

V každém případě se ale musíme podivit nad tím, jak bylo možné, aby byl svět a kolektivní Západ navzdory všem těm prognostickým výkonům a preventivním cvičením koronavirovou pandemií tak eklatantně zaskočen.

WEF, WHO, BlackRock

Pro pochopení toho, co se ve světě děje, jak věci probíhají a proč se stále častěji dostávají do rozporu s obecným zájmem společnosti, logikou i zdravým rozumem, je nutné pohlédnout za kouřovou clonu politických narativů a uhlazeného obraz „hodnotového“ Západu, který nám předkládají vůdčí média.

Jestliže WEF prodá světu covidovou pandemii jako šanci na lepší budoucnost a Klaus Schwab to společně s tehdy ještě princem, dnes již králem Charlesem III, obdaří ideologickou nadstavbou zvanou The Great Reset, potom je radno vrhnout kritický pohled na instituce a osoby, které se tohoto „ušlechtilého“ cíle hodlají chopit nebo se ho již chopily. Začneme nejprve s některými zajímavými účastníky pandemické rozcvičky v New Yorku 2019, k jiným, kteří do hry vstoupili následně, dnes již zcela veřejně, se dostaneme v závěrečné části našeho cyklu.

Vedle amerických pozorovatelů lze v seznamu klíčových osob nalézt i několik zajímavých zahraničních hostů z Afriky, Asie, Austrálie a Evropy:

– Dr. Chikwe Ihekweazu (Nigérie / západní Afrika / WHO).

– Lavan Thiru (Singapur / Asie / APEC !) kromě jiného v roli exekutivního direktora Infrastructure Asia s reprezentačním sídlem v New Yorku.

– Jane Haltonová (Austrálie) spojuje ve své osobě nejvyšší funkce ve finančním, státním i soukromém, a zdravotním sektoru (sic!). V následujících měsících roku 2020 se dopracovala do funkce šéfky Australského národního koordinačního výboru pro Covid-19.

– Vedle tehdejšího ředitele německé Lufthansy (Martin Knuchel) zde najdeme dva reprezentanty skupiny amerických filantropů: obligátně Chris Eliase za Nadaci Billa a Melindy Gatesových a Eduarda Martineze, prezidenta UPS Foundation – podle vlastní sebedefinice filantropa, propagátora diverzity, inkluze a rovnoprávnosti v nadnárodních koncernech.

Kromě nich se na seznamu objevují další tři osoby ve špičkových klíčových funkcích.

-Na americké straně svým životopisem všechny konkurenty převyšuje Avril Hainesová (toho času CIA). Bez nadsázky lze její celkovou kariéru, od dob Obamy až po dnešek, nabídnout jako klasický a názorný příklad provázanosti struktur elitářské americké politické moci. Zde je možné jmenovat jen ty nejkřiklavější působiště: vedoucí CIA, koordinátorka tajných služeb v době J. Bidena, posléze komisionářka na National Commission on Military, National, and Public Service, členka týmu v SIPA, kde mimochodem působí společně s H. Clintonovou, V. Nulandovou a J. E. Stiglitzem (Za zmínku stojí i její kontakty z roku 2020 k Palantir Technologies a konzultační firmě na globální strategii WestExect Advisors LLC, založenou Bidenovým ministrem zahraničí A. Blinkenem a M. Flournoy, jejíž vita vedle „kariéry“ A. Hainsové rovněž vykazuje více méně neměnný konstrukt americké politiky nezávisle na tom, kdo právě v Bílém domě sedí. A jako kopeček šlehačky na zákusek v tomto roce se pracovní angažmá A. Hainesové od tohoto roku rozšířilo i na (Carnegie Endowment for International Peace (CEIP).

Opusťme nyní globální půdu, kterou „oře“ americká elita, a věnujme se dvěma zbývajícím statistům, kteří dokreslují obraz tehdejšího newyorského panoptika.

– Prvním z nich byl Belgičan Paul Stoffels zastupující farmaceutického giganta Johnson&Johnson propojeného s koncernem Janssen Pharmaceuticals, mimochodem prvním západním farmaceutickým koncernem působícím v Číně .

V březnu 2020 dostal od americké Biomedical Advanced Research and Development Authority (BARDA) 456 milionů dolarů na vývoj covidové vakcíny.

Snad tím nejzajímavějším ze zahraničních účastníků byl Gao Fu nebo-li George F. Gao (George F. Gao – Wikipedia). Od roku 1991 absolvoval studia v Anglii a Kanadě, později výzkum na Harvardu. 2004 se vrátil do Číny, v letech 2017–2022 působil jako ředitel Chinese Center for Disease Control and Prevention.

Fauci a 120 „Wuchanů“

Přítomnost zmíněného ředitele Čínského centra pro kontrolu a prevenci nemocí samozřejmě budí pozornost již z toho důvodu, že celá aféra měla počátek ve Wuchanu, navíc fakticky jen několik týdnů po newyorské simulaci. Okolnosti nejsou dodnes zcela objasněné, nicméně je možné vycházet ze dvou faktů: virus měl laboratorní původ a na výzkumu ve wuchanských laboratořích se finančně a zřejmě i personálně podíleli Američané.

Nic proti mezinárodní spolupráci v oblasti mikrobiologického výzkumu, ovšem dohady, spekulace a oficiální historky o nakažených netopýrech na wuchanském tržišti musely samozřejmě vést k otázce, na čem se to USA v Číně, v laboratořích největšího strategického konkurenta, o kterém „vůdčí“ média nezřídka spekulují jako o americkém protivníkovi v „nevyhnutelném vojenském střetu“, vlastně podílí? Tato otázka získala několikanásobně na váze po odhalení bývalé ředitelky amerických tajných služeb (DNI) Tulsi Gabbardové o 120 biologických laboratořích, které mají Spojené státy provozovat ve více než 30 zemích světa.

V této souvislosti, zejména po zkušenostech s událostmi ve Wuchanu, je legitimní a logické položit otázku, proč evropské země k této informaci zarytě mlčí. Přinejmenším by se dalo očekávat, že se vyjádří alespoň k tomu, zda se nějaká ze seznamu biologických laboratoří „náhodou“ nenachází ve vlastní zemi.

Obecně by se věc dala formulovat takto: kde se laboratoře nacházejí, co se v nich zkoumá nebo „vyrábí“ a kdo tyto procesy kontroluje?

BlackRock a The Great Reset

U slavnostně proklamovaných Nových začátků je problém jejich iniciátorů a aktérů. Pokud je odstartují nové, čerstvé a nezprofanované síly, mohou si zasloužit důvěru a mít šanci na úspěch. Když je ale odstartují staré struktury, ti samí lidé, kteří „podělali“ svět natolik, že je nutné dát zpátečku a následně ho rozjet znovu, potom se jedná buď o podvod nebo frašku století.

WEF stál jaksi na čele nové avantgardy spasitelů světa, které prý „osvítil“ epidemický třesk ve Wuchanu, proto se zaměřme na ně.

Klaus Schwab z funkce šéfa WEF oficiálně odstoupil, v Londýně se z prince stal král a do čela elitních vůdců světa z Davosu se postavil Laurenc „Larry“ Douglas Fink, toho času ředitel a CEO největšího a nejmocnějšího globálního správce majetku a investičního giganta BlackRock. Shrnuto do jednoho postřehu: teoretika vystřídal praktik, prý dočasně, a pokud de prognózy zasvěcených splní, měla by na jeho místo nastoupit „feministická“ varianta klubu elitních globalistů, správkyně euro-financí Christine Lagarde. „Přesvědčivěji“ Nový začátek v Evropě a ve světě vskutku nelze demonstrovat!

Larry Flink je velmi obezřetný manažér. Plachý by vzhledem k jeho organizačnímu výkonu asi nebylo namístě, výstižněji by se dalo konstatovat, že třeba na rozdíl od takového Elona Muska nebo i dvojce digitálních mágů Thiel/Karp, která se stále „odvážněji“ objevuje na veřejnosti, nenavštěvuje televizní shows a i celkově zůstává raději v pozadí. Jeho tichá, nicméně konsekventní cesta do čela WEF vedla přes investiční podíly na největších světových firmách a korporacích, které mu dokořán otevřely dveře do Davosu, kde již před „coronou“ diskrétně pěstoval osobní kontakty.

Všechny tyto tahy představují dosavadní vrchol v pokračující kumulaci finanční váhy a politického vlivu – po proklamaci „Velkého resetu“.

Právně-politická, ekonomická a sociální bilance „corony“

Důsledky koronaviru či „corony“ jsou nebo by měly být známé, proto jen stručná bilance vzhledem k přelomové resetové „vizi“.

Údajná pandemie nastolila podmínky pro postupné kolapsy středních firem a malých podniků. Vytvořila situaci sociální izolace, čímž dala enormní impuls digitální aplikaci i v oblastech, kterých se masová digitalizaci do té doby více či méně nedotkla: negativně ovlivnila každodenní platby v obchodech hotovou měnou spojenou s nárůstem cen; domácí vyučování školních dětí (‚homeschooling‘) nebo vysokoškolské přednášky „na dálku“ prostřednictvím počítače spolu se zákazy kontaktů doslova vtlačili děti a mládež k digitálnímu krácení volného času. Doslova podobu ničivého tsunami měla „pandemie“ vhledem k maloobchodu. Zatímco obchody v centru městech kolabovaly jeden za druhým, nákupy ‚online‘ zažily a zažívají nebývalou konjunkturu – samozřejmě ku prospěchu velkých internetových obchodů typu amerického Amazon nebo čínského Alibaba. Dramatický vývoj zasáhl i obchody středních firem, dokonce i těch s mezinárodním rozsahem, které hledají náhradu za výpadek internetovým prodejem. Tento trend trvá po dnešek a je v mocenskopolitických podmínkách reálně existujícího Velkého resetu de facto nezvratný.

Kromě této ekonomické katastrofy se naplno rozjela diskuze o „nutnosti digitalizace“ dalších oblastí společnosti.

V oblasti právně-politické znamenal lockdown ústav doprovázený rozkvětem nekontrolované moci exekutivy, společnost se stala obětí politické, pracovní (ekonomické) i fyzické segregace skupin obyvatel, kteří měli o nových „vakcínách“ a průběhu celé kauzy pochybnost – jak se nakonec ukázalo zcela oprávněně. Dodnes se těmto „spikleneckým skeptikům“, ať již z prostředí vědeckého nebo laického, nedostalo omluvy a satisfakce.

Další absurdita v coronové kauza bylo striktní odmítnutí ruských nebo čínských vakcín, dokonce v okamžicích, kdy již probíhala konkrétní jednání. Podle vlastního vyjádření v kritické době údajného nedostatku „západních“ ampulek. Jak se politické rozhodnutí o „dobré“ a „zlé“ vakcíně má shodovat s údajnou zdravotní nouzí obyvatel zůstává záhadou. Světlo na toto rozporuplné rozhodnutí jednoznačně vrhají minimálně Evropská komise na čele s von der Leyenovou a její kšefty s Pfizerem spolu s následnými událostmi na Ukrajině. Toto světlo září o to silněji, oč dnes máme díky četným studiím a analýzám zodpovědných, angažovaných odborných jedinců a patřičných institutů vědomosti o skutečné „kvalitě očkovacích látek“ působících na principu mRNA.

Totální deficit transparence, mediální umlčení kritických hlasů a zaměstnanecké postihy „neposlušných“ osob s odvoláním na výjimečnou situaci, policejní násilí a politický tlak na soudnictví otevřely dveře státnímu diktátu mimo jeho ústavnost, zato plně ve službách panujícího politického narativu.

Vzhledem k nulové transparenci ohledně původu covidového viru, politické a mediální cenzuře během pandemie, umlčování sebemenších kritických otázek a postojů, společenské dehonestace a sociální izolace těch, kteří zaujali kritický nebo odmítavý postoj k očkovacím orgiím s pochybnými vakcínami, je logická nynější všeobecná skepse vůči státu a jeho institucím.

Detailnější pohled na sled událostí, na jejich zakotvení v časovém a zahraničněpolitickém prostoru je zrovna tak nutný jako osvětlení politického, pracovního a sociálního kontextu aktérů a účastníků. O to jsme se tentokrát pokusili v případě účastníků pandemického cvičení 2019 v New Yorku v souvislosti s proklamací Velkého resetu coby „spásy lidstva“. Tato analýza je samozřejmě možná pouze v takové míře, kterou dovoluje rozsah článku a charakter média, které ho publikuje.

Zodpovědní zůstávají bez postihu a ti, kteří mají vypovídat, mlčí.

Z kritického pohledu lze koronavirovou pandemii vnímat jako počátek „normalizace“ jevů, které překračují i morální rámec demokratického a právního systému, aniž by došlo k jeho formálnímu zrušení.

Epilog

Tak jako masová imigrace, která se rozjela v letech 2015/2016 a fakticky trvá do dnes, radikálním způsobem změnila podobu měst, společenské klima a přepnula sociální systémy, stejně rychle prokázala covidová kauza schopnost státu zavést totalitní opatření, rozdělit společnost na „patricije“ a „plebejce“ a zablokovat kontrolní instituce nastavené po druhé světové válce ústavou. Fakticky se jednalo o více než dvouletý výlet do zárodků orwellovské dystopie, jehož pokračování zažíváme nyní během války na Ukrajině. O ní bude třetí část tohoto pojednání o tom, jak se Evropská unie zbavila Evropy.