Rostoucí vliv německé Alternativy pro Německo (AfD) přitahuje pozornost nejen v samotném Německu, ale také v sousedním Švýcarsku.
Právě v alpské zemi se totiž protíná několik důležitých vazeb na tuto stranu: od případů problematického financování přes soukromý život její spolupředsedkyně Alice Weidelové až po politické kontakty a inspiraci švýcarským modelem přímé demokracie. Téma získává na významu také v souvislosti s volebním posilováním AfD. V zářijových volbách do zemského parlamentu v Sasku-Anhaltsku v roce 2026 získala strana 43,8 procenta hlasů a stala se nejsilnějším politickým subjektem v regionu. Výsledek sice nestačil na samostatnou většinu, potvrdil však její výraznou pozici v německé politice.Jednou z nejcitlivějších oblastí jsou finanční toky ze Švýcarska do německé politiky. Německé zákony stanovují poměrně přísná pravidla pro přijímání darů politickými stranami. Dary ze zemí mimo Evropskou unii jsou zásadně omezené, výjimkou jsou mimo jiné příspěvky do výše 1 000 eur od zahraničních dárců. Zakázané jsou také anonymní příspěvky a dary, u nichž je zřejmé, že pouze zastírají skutečného odesílatele. AfD se v minulosti dostala do problémů kvůli několika finančním případům se švýcarskou stopou. Nejznámější se týkal plateb v celkové výši přibližně 132 tisíc eur, které v roce 2017 dorazily na účet stranické organizace v Bodamské oblasti. Peníze pocházely od švýcarských společností a byly označeny jako příspěvek na volební kampaň Alice Weidelové.
Německá správa Bundestagu dospěla k závěru, že strana přijala nepřípustné dary, a uložila jí sankci ve výši přibližně 396 tisíc eur. Rozhodnutí následně potvrdil také soud. Další případ se týká předvolební kampaně z roku 2025, na kterou bylo poskytnuto více než 2,3 milionu eur. AfD tvrdila, že šlo o dar rakouského Gerharda Dinglera. Berlínský správní soud však v květnu 2026 rozhodl, že strana neměla peníze přijmout, protože nebylo dostatečně jasné, kdo za nimi ve skutečnosti stojí. Soud přitom upozornil na finanční převod od podnikatele HenningaConleho, který mohl s darovanou částkou souviset. Konečný původ peněz se ale nepodařilo jednoznačně určit.
Tyto případy otevřely otázku, zda by za kontrolu finančních toků nemělo nést větší odpovědnost také Švýcarsko jako země, odkud některé problematické platby pocházely. Právě na to upozornila švýcarská politička Andrea de Meuronová ze Strany zelených. Požádala vládu o vysvětlení, jak může země bránit využívání svého finančního a podnikatelského prostředí k obcházení pravidel financování politických stran v zahraničí.Švýcarsko sice v roce 2023 zavedlo vlastní pravidla pro větší transparentnost politických příspěvků, ta se však podle odbornice Odile Ammannové z Univerzity v Lausanne zaměřují především na domácí politické prostředí. Přeshraniční odchozí platby dostatečně nepokrývají. Problémem mohou být také zprostředkující osoby a společnosti, přes které lze zakrýt skutečný původ peněz.
Výraznou osobní vazbou je soukromé zázemí spolupředsedkyně AfD Alice Weidelové. Ta se politicky angažuje v Německu, její rodinný život je však dlouhodobě spojen se švýcarskou obcí Einsiedeln v kantonu Schwyz. Žije tam se svou partnerkou a dětmi. Současně má také adresu v Německu a podle dostupných informací tam odvádí daně.Její švýcarské bydliště se opakovaně stalo předmětem veřejné diskuse. Kritici poukazují na paradox, že jedna z nejvýraznějších představitelek nacionalistické strany, která zdůrazňuje národní suverenitu a omezení zahraničního vlivu, má své soukromé zázemí za hranicemi Německa. Část jejích vlastních podporovatelů podle švýcarských médií rovněž zpochybňuje, zda je takové uspořádání slučitelné s politickým obrazem, který strana prezentuje.V únoru 2025 se v Einsiedelnu konala demonstrace proti Weidelové, které se zúčastnily stovky lidí. Akce přilákala také protidemonstranty a vyžádala si výrazná bezpečnostní opatření. Švýcarská policie se musela zabývat i otázkou ochrany političky a nákladů s ní spojených.
Vztahy AfD se Švýcarskem ale nejsou jen otázkou peněz a soukromého života jejích představitelů. Německá strana se dlouhodobě odvolává také na švýcarský politický systém, zejména na přímou demokracii, národní suverenitu a možnost občanů přímo rozhodovat o některých zásadních otázkách.Švýcarský model referend a občanských iniciativ je pro AfD přitažlivý především proto, že nabízí alternativu k rozhodování soustředěnému v parlamentu a vládě. Strana prosazuje zavedení prvků podobného systému také v Německu. Její představitelé argumentují tím, že občané by měli mít větší možnost zasahovat do politického rozhodování. AfD přitom často zmiňuje také švýcarskou pravicovou Švýcarskou lidovou stranu (SVP), která je dlouhodobě nejsilnější politickou stranou v zemi. Obě uskupení mají některé společné důrazy: kritický postoj k hlubší evropské integraci, důraz na národní suverenitu, přísnější migrační politiku a ochranu národní identity. Alice Weidelová v minulosti uvedla, že program SVP sloužil jako jedna z inspirací při formulování politického směřování AfD. V rozhovoru pro švýcarskou televizi SRF také potvrdila, že udržuje kontakty s politiky této strany.
Podobnost obou stran však nelze zaměňovat za jejich totožnost. Švýcarská SVP působí v politickém systému založeném na širokých koalicích a konsenzu. Je součástí spolkové vlády, v níž jsou zastoupeny hlavní politické proudy. Německá AfD naproti tomu zůstává na spolkové úrovni mimo vládní spolupráci a její postavení je zatíženo spory o její ideologické směřování a působení některých představitelů. Švýcarská SVP se od přímého institucionálního propojení s AfD veřejně distancuje. Její představitelé uvádějí, že strana neudržuje oficiální vztahy ani pravidelnou výměnu s politickými stranami v zahraničí. Neformální kontakty mezi jednotlivými politiky a účast na společných akcích však existují. V minulosti se například bývalý švýcarský ministr Ueli Maurer objevil prostřednictvím videopozdravu na předvolebním shromáždění AfD.
Přes rozdílné politické a institucionální podmínky mají AfD a SVP ještě jednu společnou charakteristiku: dokážou spojovat různá každodenní témata do širšího politického příběhu. Nezůstávají pouze u migrace nebo vztahu k Evropské unii, ale propojují je s otázkami životních nákladů, vzdělávání, bezpečnosti či dostupnosti veřejných služeb. Právě tím mohou oslovovat i voliče, kteří se s jejich radikálnějšími postoji nemusí ve všech bodech ztotožňovat.
Na tento aspekt upozorňovala po zářijových volbách v Sasku-Anhaltsku také švýcarská média. Úspěch obou stran podle nich souvisí mimo jiné se schopností nabídnout voličům srozumitelný výklad jejich každodenních problémů a spojit je s představou změny politického kurzu.Vztah AfD a Švýcarska tak nelze zredukovat na jedinou otázku. Zahrnuje finanční případy, které vedly k právním sporům a sankcím, osobní vazby jejích představitelů i politickou inspiraci, kterou německá strana čerpá od sousední země. Zároveň ukazuje, že politické myšlenky a strategie se v Evropě šíří i mimo formální stranické struktury. Pro Švýcarsko z toho vyplývá především otázka, nakolik jeho vlastní pravidla dokážou zabránit tomu, aby se tamní prostředí stalo prostředníkem neprůhledného financování zahraniční politiky. Pro Německo je zase důležité, jak účinně dokáže kontrolovat původ darů a zachovat transparentnost politické soutěže. A pro obě země zůstává společným tématem rostoucí vliv politických proudů, které staví na národní suverenitě, kritice tradičních stran a požadavku na změnu dosavadního politického uspořádání.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.