Nástup nové vlády v Maďarsku vede k revizi dosavadní „bateriové“ politiky Viktora Orbána. Ukazuje se, že výroba baterií není ekologická.
Za vlády Viktora Orbána se Maďarsko stalo jedním z klíčových evropských center výroby baterií pro elektromobily. Země přilákala řadu čínských a jihokorejských firem, které zde vybudovaly výrobní závody a začlenily Maďarsko do globálního dodavatelského řetězce bateriového průmyslu.
Nová vláda, nové priority
Po nástupu premiéra Pétera Magyara se však priority mění. Nová vláda klade větší důraz na ochranu životního prostředí a přísnější dohled nad průmyslovou výrobou, protože podle ní ekologické náklady začaly převyšovat ekonomické přínosy. Odpor veřejnosti vůči bateriovému průmyslu byl jedním z faktorů, které přispěly k Magyarovu volebnímu vítězství.
Nejvýraznějším příkladem této politiky Viktora Orbána je závod čínské společnosti Semcorp, která vyrábí separátory do lithium-iontových baterií. Továrna je již pátý měsíc uzavřena poté, co testy odhalily přítomnost kovů v podzemních vodách. Tento závod má mimořádný význam, protože patří mezi velmi omezený počet výrobců těchto komponent mimo území Číny.
Dlouhodobé odstavení továrny proto začíná mít dopady i za hranicemi Maďarska. Podle zdroje obeznámeného se situací již nejméně jeden výrobní závod pocítil narušení dodávek, což ukazuje, jak silně je globální bateriový průmysl závislý na několika klíčových dodavatelích.
Nejde jen o maďarský problém
Nejde o jediný lokální maďarský spor o znečištění. Současná situace v popisuje střet tří mnohem širších trendů: evropské snahy o dekarbonizaci dopravy, rostoucí závislost Západu na čínských dodavatelích a politický odpor obyvatel vůči ekologickým dopadům průmyslové transformace.
Za Orbánovy vlády se Maďarsko stalo jedním z největších evropských příjemců investic do bateriového průmyslu. Budapešť nabízela zahraničním investorům štědré pobídky, levnější pracovní sílu a vstřícné regulatorní prostředí. Výsledkem bylo, že se v zemi usadili významní výrobci baterií a jejich komponent z Číny a Jižní Koreje, například CATL, EVE Energy, Samsung SDI nebo právě Semcorp. Strategie měla jednoduchou logiku: pokud chtějí evropské automobilky přejít na elektromobily, budou potřebovat baterie, a pokud budou baterie vznikat v Maďarsku, přinesou pracovní místa i exportní příjmy.
Baterie nejsou ekologické
Postupně se však začalo ukazovat odvrácené stránka tohoto modelu. Výroba baterií spotřebovává velké množství vody a chemických látek. V několika maďarských regionech vznikly protesty obyvatel, kteří se obávali znečištění podzemních vod, zvýšené spotřeby vody i nedostatečného státního dohledu nad provozem továren. Opozice využívala tato témata jako důkaz, že vláda obětovala životní prostředí ve prospěch zahraničních investorů.
Případ Semcorpu je proto symbolický. Separátory, které firma vyrábí, nejsou veřejnosti příliš známou součástkou, ale bez nich nelze moderní lithium-iontové baterie vyrábět. Fungují jako fyzická bariéra mezi anodou a katodou a jejich kvalita přímo ovlivňuje bezpečnost baterie. Právě v této části výroby má Čína velmi silné postavení.
Skutečnost, že maďarský závod je jedním z mála významných zdrojů těchto komponent mimo Čínu, ukazuje, jak obtížné je budovat alternativní dodavatelské řetězce.
Evropský paradox
Tento případ ukazuje na paradox evropské průmyslové politiky. Evropská unie chce snížit závislost na Číně a současně podporovat přechod na elektromobilitu. K tomu ale potřebuje nové továrny na baterie a jejich komponenty. Jakmile však tyto provozy vznikají v blízkosti obyvatel, narážejí na odpor místních komunit a přísnější environmentální požadavky. To může výstavbu zpomalovat nebo prodražovat.
Politicky je příběh zajímavý i tím, že naznačuje změnu směru po Orbánovi. Zatímco Orbánův model stavěl především na maximalizaci investic, nová vláda Pétera Magyara se snaží ukázat, že ochrana životního prostředí bude mít větší váhu. Pokud bude v tomto přístupu pokračovat, může se Maďarsko stát testem toho, zda lze současně udržet pozici bateriové velmoci a zpřísnit ekologická pravidla.
Za širším geopolitickým příběhem tedy stojí jednoduchá otázka: může Evropa budovat vlastní bateriový průmysl, aniž by přijala stejné environmentální a společenské náklady, které dlouho nesla Čína?
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.