Přečetli jsme: Jaká je budoucnost EU? Co si počít s divergentními daňovými systémy v rámcích Evropské unie, které podkopávají pocit solidarity?
Britské noviny Financial Times přináší seriál o budoucnosti EU. Jedním z nich je článek studentky, Rositsy Kratunkove z univerzity v Plovdivu, která nyní studuje v Paříži.
Neměli bychom se ptát, jestli by se EU měla zachovat, nebo se dezintegruje, ale spíše jakou EU chceme míní Kratunkova. Vyjednávání o Brexitu ukazují, jak těžké je si představit návrat k uzavřené ekonomice z minulého století. Jenže referendum ve Velké Británii signalizovalo jedno věc: legitimní obavy z nezaměstnanosti a prekérní zaměstnanosti není možné brát na lehkou váhu.
A může být, že divergentní daňové systémy uvnitř bloku hrály roli?
Evropská komise navrhla pilíř sociálních práv jako způsob, jak vyřešit problém „sociálního dumpingu“ mezi státy. Jestliže je podmínkou Evropy jako motoru sociálního pokroku sjednocená EU, pak navržených dvacet principů vynechává téma, které by skutečně zajistilo jednotu: daňovou integraci.
Konkurence o investice podkopává solidaritu
V posledních desetiletích jsou země zapojeny do tvrdé konkurence o přímé zahraniční investice, což podkopává význam solidarity.
Problém způsobený divergentními daňovými systémy se neobjevuje jen mezi státy, ale i uvnitř států. Jsou zde tři hlavní daňové oblasti, kde lídři EU musejí udělat odvážné kroky kupředu, pokud chtějí obnovit mizející nadšení pro EU mezi jejími obyvateli a bojovat proti rostoucímu protekcionismu.
První, existující offshore území uvnitř EU musejí být zavřena. Není možné mluvit o jednotě, solidaritě a evropských hodnotách, zatímco bohatí se vyhýbají daním. Druhým krokem by mělo být ukončení rovných daní, ať už firemních či osobních, které byly zavedeny téměř ve všech zemích východní Evropy. V Bulharsko jsou daně z příjmu i daně z příjmu korporací 10 % (nejnižší, odkud Maďarsko nesnížilo svou daňovou sazbu z 19 procent na 9 % na začátku tohoto roku). Hlavní ideou za těmito sníženími bylo přilákat přímé zahraniční investice.
Ale nestalo se to. Míra investic v Bulharsku se propadla po finanční krizi a nezotavila se na úroveň srovnatelných zemí, které mají vyšší daňové sazby. V ČR, například, standardní sazba pro korporace je 19 %, rovná daň je 15 % z příjmu.
Ale protože příjmy musely odněkud přijít, pak jediným životaschopným „řešením“ bylo břemeno uvalit na spotřebitele. Ve všech východních členských státech je podíl nepřímých daní na celkovém rozpočtu obrovský. Chorvatsko dostává 49,4 % svých příjmů z DPH a spotřební daně, zatímco průměr EU je jenom 28 procent. Ve vyspělých ekonomikách jako je Francie je to jen 23,9 %.
Posledním krokem by bylo vypořádat se s daňovou divergencí uvnitř samotných států. Za současných pravidel EU, regiony s HDP na hlavu pod 75 % EU průměru mohou mít daňové výjimky pro investory. Jistě je důležité mít nějakou formu akce pro deprivovaná území. Ale efekt takovýchto schémat je spíš v tom, že vytvářejí prekérní práci s nízkými mzdami a malou sociální ochranou. Idea uvalení společné konsolidované daně z příjmu korporací už koluje po Evropě několik let, největšími oponenty jsou Irsko a Velká Británie. Velká Británie zvolila Brexit, takže nyní existuje možnost, jak se opřít do nutných změn a konečně plně využít společného trhu. Extremistická a populistická hnutí jsou na vzestupu, čas nazrál pro asertivnější akci, aby se prosperita dostala ke všem občanům EU.
Články zveřejněné v sekci Přečetli jsme nemusejí vyjadřovat názor redakce.