Ještě pár slov k Marxově výročí…

Ilona Švihlíková se ještě ohlédla za nedávným výročím narození filosofa Karla Marxe. Jak se s ním vypořádala (naše a) zahraniční média?

Byla jsem zvědavá, jak se s výročím 200 let od narození Karla Marxe, vypořádají česká média. V médiích, která se tváří „nezávisle“, ale ve skutečnosti jsou tvrdě pravicová a podobně i u některých blogerů jsme se dočetli o „zločinci“, neumětelovi, který vlastně nic nedokázal, vše předpověděl špatně (proto se k němu zřejmě odkazují všechny sociální vědy, že) člověku, který parazitoval na Engelsovi a „nikdy nepracoval“ – zkrátka hromada hysterie, absence jakékoliv historického či analytického pohledu. Z většiny článků čouhalo na sto mil to, že autoři těchto mouder od Marxe nic nečetli, ale zato věděli, co si o něm mají myslet. (totéž jako za předchozího režimu, jen s opačným znaménkem).

Z tohoto hlediska vzhledem k převažující české mediální krajině nic překvapivého.

Zajímavé to ovšem začne být, když tyto výplody srovnáme s tím, jak o Marxovi, jeho díle a odkazu, psala zahraniční média. Pro svou malou komparaci jsem si vybrala ta, která jsou jednoznačně pravicová (a taky se tím nijak na rozdíl od těch českých netají) a která tedy z příklonu k marxismu nelze podezřívat ani omylem: Financial Times a The Economist.

Financial Times přinesly reflexi nové biografie o Marxovi. Text byl zajímavý, takže !Argument z něho přinesl výtah.

Titulek článku FT zní: Proč je Karel Marx významnější než kdy dříve. V článku nechybí odkazy na Pikettyho Kapitál v 21. století, ale i na rozsáhlost a myšlenkovou bohatost Marxova díla.

Článek z The Economistu je ještě rozsáhlejší. Nese titulek: Vládci světa, čtěte Marxe! (už při tom naši pravicoví pisálkové zřejmě omdlí). Podtitulek uvozuje podobný styl jako u Financial Times: Marxova analýza chyb kapitalismu je překvapivě relevantní.

The Economist začíná kriticky, připomínkou selhání tzv. „marxistických režimů“ (které ovšem s marxismem toho moc společného neměly, protože Marx sám se popisu budoucího režimu věnoval velmi málo, byl především analytikem kapitalismu). Economist také uvádí, že Marx byl jako osobnost nesnesitelný a cituje v této souvislosti Bakunina (ne, nezdá se vám to), který ho označil za ambiciózního, marnivého, hádavého, netolerantního … a pomstychtivého až k šílenství.

Economist ovšem varuje, že kombinace „egománie a geniality“ je nebezpečná síla – a demonstruje to právě na Marxovi. Mimo jiné to The Economist dokazuje na tom, že pojetí štěstí u Marxe bylo „bojovat.“

Ale pak už se The Economist věnuje Marxovu dílu. Některé pasáže stojí za to přeložit:

„Hlavní důvod, proč je o Marxe stále takový zájem, je to, že jeho ideje jsou relevantnější než v minulých desetiletích. Poválečný konsenzus, který přesunul moc od kapitálu k práci, mizí. Globalizace a nástup virtuální ekonomiky vytvářejí podobu kapitalismu, která se znovu zdá být bez kontroly. A přesun moci od práce ke kapitálu má i svůj dopad v politice: často populistické reakce. Není divu, že jedna z nejúspěšnějších knih posledních let, Pikettyho Kapitál v 21. století se vztahuje k největšímu Marxově dílu a zabývá se nerovností.“

Další část rozsáhlého článku má podtitul: Prorok z Davosu.

Zde se The Economist vztahuje k tématu, které zaznělo i v letošním Davosu a které získává na pozornosti: a sice renta a její dobývání.

Marx, píše The Economist, se domníval, že podstatou kapitalismu je systém dobývání renty. A Economist přiznává to, co píše již dlouho Mezinárodní organizace práce, a sice, že v dnešní formě (já bych použila spíš pojem v dnešním stádiu kapitalismu) nejsou korporátní byrokrati ti, kteří tvoří bohatství, ale používají nástroje tak, aby jejich příjmy šly pořád jen nahoru. K této kategorii, tvrdí Economist, patří také konzultanti, kteří si neustále vytvářejí další možnosti pro dobývání renty, členové dozorčích rad a vysloužilí politici.

The Economist také připomíná, že Marx zdůrazňoval globální povahu kapitalismu, to, že se musí všude usadit, všude propojit. Světové ekonomické fórum a jeho setkání v Davosu by se mohlo z tohoto hlediska globální propojenosti přejmenovat na Marx měl pravdu.

Marx se domníval, že kapitalismus má tendenci k monopolizaci, že kapitalisté chtějí dosahovat monopolní renty. A to je, píše Economist, odpovídající popis světa, který je vytvářen globalizací a internetem. Největší světové firmy nejenže jsou stále větší, ale také velké množství malých firem přetváří na své přívěsky. Jako příklady uvádí The Economist firmy jako je Google či Facebook, nebo Amazon.

Marx také tvrdil, že kapitalismus vytvoří armádu lidí, kteří budou přebíhat z jedné práce do druhé. V období po druhé světové válce se to zdálo být nesmyslem. Zdaleka nešlo o to, že by měli pracovníci ztratit své okovy, naopak, začali bohatnout a mohli mít vlastní doby a stálá zaměstnání. Jenže i zde, upomíná Economist, se znovu zjevuje Marx. Tzv. gig ekonomika vytváří rezervní sílu atomizovaných pracovníků, kteří čekají, než budou svoláni (elektronicky), aby dodávali jídlo, uklízeli domy, nebo byli řidiči. V Británii, připomíná Economist, jsou ceny domů tak vysoko, že lidé pod 45 let nemají šanci si je pořídit. A většina amerických pracovníků má v bance jen pár stovek dolarů. Marxův proletariát se zrodil znovu: jako prekariát.

Závěr článku z The Economistu slouží jako určité doporučení i varování elitám, takže se jakoby obloukem vrací k úvodu. Marx prý podcenil schopnost kapitalismu se reformovat (sic!). Byli to prý liberální reformátoři, kteří zachránili kapitalismus před sebou samým (ale Keynes zde není uveden, překvapivě). Proto je zásadnější reforma než revoluce, myslí si The Economist.

Ale, a zde zaznívá pro elitu jasné varování, je otázka, zda tyto reformy (ono krocení kapitalismu) mohou být znovu zopakovány. Odpor vůči kapitalismu roste, tvrdí The Economist, i když nemá formu proletářské solidarity, ale spíše populistického hněvu. Liberální reformátoři, varuje dále The Economist, zatím nejsou schopni jako jejich předchůdci využít krizi a najít řešení.

Závěr stojí za to odcitovat, protože v něm najdeme už jasné pochopení, že legitimita současné fáze kapitalismu z velmi dobrých důvodů klesá:

Měli by (liberální reformátoři) využít 200. leté výročí narození Karla Marxe, aby se s tím velkým mužem obeznámili – nejen s vážnými chybami, které tak brilantně v systému odhalil, ale také proto, aby si připomněli, jaká hrůza se může stát, když těmto chybám nebudou čelit.“

Ilustrační obrázek: Autor – Pauli-Pirat – Own work, CC BY-SA 4.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=67411959

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.