V novém Glosáři Ilony Švihlíkové uslyšíte krátký komentář k řadě událostí minulého týdne: například o vyjednávání mezi USA a Íránem, slábnoucí pozici Donalda Trumpa, o proměnách projektu BRICS i rostoucí roli Číny v globální politice.
Přepis pomocí AI:
Dobrý den, je tu nový glosář. Další týden za námi, další před námi. Čas na to, abych se ohlédl nad událostmi uplynulého týdne.
Ve chvíli, kdy si píšu takový základní scénář k tomuto pořadu, a kdy jsem právě vylezla z Vltavy, která má asi taky 11°C, v Komořanech, v Chuchli, je vždycky teplejší, tak probíhají nějaké úvahy o jednání mezi Íránem a Spojenými státy. Trvá to už dlouho, dlouho. Situace je z hlediska pohonných hmot stále naléhavější. Řada zemí sice má velké zásobníky, ale s časem se problémy jen zhoršují. Trumpova administrativa není schopna dojednat žádné trvalé uspořádání. Nemá na to lidi, kompetence.
Není diplomacií, když se někam vlítne, rozbombarduje, nechá se unést prezident nebo se zavede genocidní blokáda. To je gangsterismus, to není diplomacie. Nevede to k žádným dlouhodobým udržitelným výsledkům.
Není proto divu, že v Číně, která se chová dospěle, se střídají hlavy států a další velké osobnosti zahraniční politiky jak na kolotoči. Čína prokazuje svou centrální pozici v systému mezinárodních vztahů a svou moc. Nejprve Trump, který odjel víceméně s prázdnýma rukama, kromě té pompy, které se mu dostalo.
Pak Putin, který asi něco dostal, ale síla Sibiře 2 to nebyla. No a pak například pakistánský ministr zahraničí. Nedělejme si iluze, o jednáních mezi Íránem a Spojenými státy bude Čína informována dokonale.
No, a samozřejmě je tu i hra Spojených arabských emirátů, které jsou masivně popíchávány Mosadem, aby se vrhly na Írán, což si myslím, že by byl jejich konec, protože Íránu by stačilo zaútočit na jejich odsolovací zařízení a bylo by po Emirátech. Jejich politika je skutečně pozoruhodná, a i politika Indie, která jim leze do přízně. No, a Trump je prý Iránem stále více frustrován.
Ovšem, co máme dělat my, kteří jsme stále více frustrováni Trumpem? Z jeho naprosté neschopnosti dokončit cokoliv. Některé z vás trošku rozčílilo moje tvrzení, že BRICS je mrtev. Ne, spolupráce zemí globálního jihu určitě mrtvá není.
Jen se budou hledat nové formáty, nové formy. Čína už teď ví, že se to bez ní neobejde. Rusko by rádo vedlo, vždycky chtělo hrozně vést ten BRICS a BRICS+. Ale zaseklo se na Ukrajině a jeho pozice v Africe i v jiných zemích dosti slábne. To je tak, když si prostě ponecháváte příliš dlouho gerontoidní, dědkoidní režim. Takhle to pak dopadá.
Čína ukazuje, že hlavně meritokracie: správní lidé, co umí, co znají a dodržují národní zájem na správných místech. Tohle ovšem v té liberální demokracii je víceméně nemožné.
V naší liberální demokracii se teď musí omdlívat blahem nad Sudeťáky. Cukroušci a ňunánci, které ten odporný Beneš nechal vyhnat z té jejich vlasti. Naštěstí na Argumentu jsme přinesli dost skvělých analýz, historických pohledů k tomuto tématu a vysvětlení. A tím pádem už víte, jak je to s těmi Benešovými dekrety a s mezinárodním ukotvením celé této problematiky.
Jsme velmi rádi, že jak autory, tak vás, čtenáře, tohle téma oslovilo. Jinak reflexy toho odporného sjezdu se ještě budu věnovat, ale nemohu opomenout postoje omylu na Hradě. Hradní manekýn se rozhodl to odpornou událost v Brně zaštítit.
Je to zkrátka člověk, který celý život odhodlaně prosazuje cizí zájmy. Jenom se v čase liší, čí zájmy to jsou. Jak je mi ten paragraf o spolupráci pro cizí mocnost odporný, tak si říkám, že tady by se docela hodil.
Ale což, tohle si veřejnost s drtivou většinou vybrala. Já jsem už krátce, pár hodin po té volbě, napsala článek, tahle noc nebude krátká. No a obávám se, že tentokrát jsem měla pravdu. A to se ani nevěnuju tomu, jak hradní manekýn chce si mnohem ostřeji počínat vůči Rusku.
Čemu se mainstream bez ze sporu vůbec věnovat nebude, která je Izrael a zvěrstva, která páchá nejenom v Jižním Libanonu a v Gaze, a zkrátka všude, kam vleze. Moc, moc rád by ten Velký Izrael. Ale také na aktivistech, kteří přijeli Gaze pomoci.
V řadě zemí, tedy kromě ČR, si Izrael naprosto pokazil pověst, ale jeho představitelům je to, zdá se, naprosto jedno. Hrajou s jinými kartami, jak by řekl Trump.
Jeffrey Sachs si odvážně dovolil říci, že Izrael má dnes specifický ekonomický model. Vyváží v něm válku, zbraně a vraždění na zakázku. A v tom vyniká. To je potřeba mu uznat.
Konflikt mezi Ukrajinou a Ruskem dále eskaluje, což přesně odpovídá tomu, co si většina evropských zemí přeje. Už jsem mockrát hovořila o tom, že na válku vsadili celou svou politickou kariéru a také možnost zavádět cenzuru, omezovat svobodu slova, penězovody nastavovat pro zbrojní firmy. V tom se teď kontuží hlavně Němci. No a bez té války by to bylo mnohem obtížnější. Němci si slibují od těchto penězovodů ekonomické oživení, zatím marně, i navýšení zaměstnanosti, zatím taky marně. Ale možná se nám opět zjeví pan Blume z Volkswagenu, aby nám řekl: „Už jsme to dělali v minulosti“. To by možná mohl říct i na tom nechutném sjezdu v Brně, tam by se to možná šiklo.
Ukrajina záměrně zaútočila na civilní cíle v Luhansku, je masivně podporovaná zejména britskou rozvědkou, jak dobře víme, už dlouho. No a Rusko v odvetě vyslalo mimo jiné svůj lístkový oříšek, Orešnik. Zelenskyj je nyní pevně přesvědčen, že hraje silnými kartami, že Trumpa vysedí, protože ten se svými blbými chybami, za které může mimo jiné poděkovat svému fanatickému, sionistickému zeťovi, velice oslabil. A co víc, on se i zesměšnil.
Před námi je další týden. Uvidíme, zda bude krásné počasí, nadále provázeno pocitem bezvýchodnosti a v mém případě zároveň určité trapnosti z toho, v čem to vlastně žijeme. Shakespeare měl pravdu, přátelé, kulisy se mění, ale šmíra jede pořád.
Přeji vám pevné nervy do příštího týdne.
Přepis není jazykově redigován. Děkujeme za pochopení.