Přečetli jsme: Více času, méně stresu a únavy, omezení zdravotních rizik a genderové nerovnováhy – to všechno jsou argumenty pro obnovení debaty o snižování pracovní doby.
Stan de Spiegelaerová, výzkumná pracovnice ETUI (Evropského odborového institutu), píše pro Social Europe o tom, že snížení pracovní doby zůstává velkým požadavkem odborových hnutí.
Kolektivní snížení pracovní doby byl klíčový požadavek hnutí práce v mnoha zemích, a stále tomu tak je. Ovšem v posledních desetiletích si průměrný pracovník v EU, který má plný úvazek, žádné snížení pracovní doby neužil. Ukazuje se zastavení směřování ke kratší pracovní době.
Je tedy na čase oživit diskusi o tomto tématu, píše de Spiegelaerová. Je zde mnoho argumentů pro.
Spiegelaerová připomíná výzkum, v němž lidé sestavovaly věty ze tří slov. Byly to sady se slovy „peníze“, a „čas.“ Ukázalo se, že skupiny, které měly za úkol využít slovo „čas“ v dalších částech výzkumu podváděly méně, že ty, které používaly „peníze.“ Američtí psychologové se domnívají, že slovo „čas“ je spojeno s poctivostí, se sociálními vazbami.
Nabízí se tedy otázka, jestli by více volného času nevedlo k sociálně uvědomělejším občanům, i když těžko soudit na základě několika izolovaných experimentů. Je to nicméně námět k přemýšlení, především ve světě, v němž jsme nuceni neustále myslet na peníze.
Možná bychom si měly více vážit času. Jenže jak to udělat?
Jsou částečné úvazky řešením?
Existují částečné úvazky. 20 % Evropanů pracuje na částečný úvazek a přispívají tak k průměrnému snížení týdenní pracovní doby. V průměru je v Nizozemsku realitou týden s 30 pracovními hodinami, protože více než tři čtvrtiny žen a také jeden muž ze čtyř pracují na částečný úvazek. Tento vývoj přispěl ke redistribuci zaměstnání. I když někteří ekonomové se domnívají, že redistribuci zaměstnání nelze dosáhnout přes snížení pracovní doby, Německo či Nizozemsko to dělají. Je zaměstnáno více lidí, ale celkový počet odpracovaných hodin je stálý.
Jenže ne každý částečný úvazek chce. Je totiž spojen s částečnou mzdou, pracovník tím ohrožuje svou pozici ve firmě a brzdí to jakoukoliv budoucí kariéru. Takže svobodná volba částečného úvazku není tak svobodná jak to vypadá.
Je zde také riziko, že částečné úvazky spíše posílí genderovou nerovnováhu. Jsou to většinou ženy, které jsou zaměstnány na částečný úvazek. Ženy potom nesou následky ekonomicky a také doma. Muži se méně starají, když mají ženy, které pracují na částečný úvazek.
Zdravotní rizika dlouhé pracovní doby
Navíc je tu silná korelace mezi pracovní dobou a zdravotními riziky.
Dlouhá pracovní doba znamená být unavený, což znamená méně koncentrovaný a tím riskovat nehody. V mnoha sektorech to má velký význam, především ve zdravotnictví. Takže snížení pracovní doby není jen otázkou osobního zdraví a bezpečnosti, ale také zdraví kolegů, pacientů, klientů.
V ekonomice služeb znamenají přesčasové hodiny stres, vyhoření, ale také špatný spánek, úzkosti, deprese a také srdeční choroby. Snížení pracovní doby může pomoci, ale jen tehdy, když bude pracovní intenzita stabilní a pracovní doba se nestane zcela nepředvídatelnou.
Snížení pracovní doby, uzavírá Spiegelaerová, je dárek, který by prospěl každému.
Jen kolektivní snížení pracovní doby může vyřešit naši vážnou potřebu mít více času, organizovat a narovnat již probíhající redistribuci práce, bojovat proti genderovým nerovnováhám a zajistit při práci bezpečí.
V dlouhém časovém horizontu je tedy dobrým dárkem debata o tom, jak snížit pracovní dobu a brát to jako normální nástroj trhu práce. Nejen experimenty, ale i požadavky německých odborářů v kovodělné výrobě ukazují, že tato debata je nutná.
Články zveřejněné v sekci Přečetli jsme nemusejí vyjadřovat názor redakce.