Pro pochopení budoucnosti práce je dobré podívat se do dějin – například na změny, které přinesla první průmyslová revoluce. Zjistíme tak, že sociální a ekonomický pokrok nejsou vždy ruku v ruce.
Historička Mezinárodní organizace práce (ILO) Dorothea Hoehtkerová říká, že o budoucnosti práce se můžeme poučit z minulosti.
Možná, že minulost neposkytne jasné odpovědi, ale může určitý vývoj zařadit do širší perspektivy. Vždyť naše hodnocení dneška a také prognóza pro budoucnost jsou ovlivněny tím, jak rozumíme minulosti. Dovoluje nám předpovídat dopad změny na jednotlivce a společnosti. A také nám připomíná, že navzdory racionálně vykalkulovaným předpovědím, běh historie se může změnit a být ovlivněn rámci i politikou.
První průmyslová revoluce vedla k mechanizaci předení a k vodou a parou poháněným tkalcovským stavům ve velkých továrnách. Předtím se tato činnost odehrávala v domácnostech. Když se začala produktivita a životní úroveň zvyšovat pro všeobecnou populaci, zvyšovalo se také zaměstnávání žen a dětí v továrnách za tvrdých podmínek. Nástup elektrického osvětlení znamenal, že pracovní doba se natáhla nad dobu, kdy bylo přírodní světlo. A to vedlo k novým politikám, které postupně omezily pracovní dobu a noční práci žen.
Po druhé světové válce vedly progresivní politiky stanovené i sociálními partnery k institucionalizaci zatím nejpokročilejšího uspořádání námezdní práce „standardního zaměstnaneckého vztahu.“ Onen standardní vztah zahrnoval obvykle plný úvazek, fyzické pracovní místo a vztah mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem definovaný smlouvou. Stal se modelem a základem pro „slušnou práci“, která je v srdci mandátu Mezinárodní organizace práce.
Práce, technologie a lidský faktor
Ve vyspělých zemích se rozšiřovaly nestandardní formy zaměstnanosti a práce v neformální sféře je stále překážkou pro slušnou práci v rozvojových zemích. A zdá se jisté, že tyto formy budou pevnou součástí budoucnosti.
Lekce říká, že sociální a ekonomický pokrok nejdou vždy ruku v ruce. Každé zlepšení v minulosti bylo výsledkem politické vůle a schopnosti vytvářet politiky založené na vizi sociální spravedlnosti.
A během téměř stoleté historie bylo právě ILO v srdci tohoto sociálního pokroku. V meziválečné době, v době rostoucí mechanice a racionalizace práce, Albert Thomas, první ředitel ILO, zdůraznil, že těmto změnám nelze zabránit, ale že musejí být kontrolovány tak, aby se zabránilo utrpení pracovníků. Lidský faktor musí zůstat v popředí, řekl Thomas v roce 1931, a to je stále pozice ILO.
Nové technologie 50. a 60. let vyvolaly širší debatu. V mnoha zemích se vytlačování pracovních míst stalo jednou z největších obav. Úzkost ohledně práce je široce rozšířená. Ale ILO i většina ekonomů jsou optimisté, říkají, že minulá zkušenost nám ukazuje, že technologická inovace vždy ničí, ale také vytváří nová pracovní místa.
Tento proces změny, která se zrychluje, bude vyžadovat obnovení politik – například sociální ochrany, které použijeme, abychom vytvořili budoucnost se sociální spravedlností.
Předpovídat budoucnost je riziková záležitost. Stačí se podívat na někdejšího šéfa IBM Thomase Watsona, který v roce 1943 řekl, že „světový trh je tak pro pět počítačů.“ Ale historie nám může dát nápovědu. Nemůžeme předpokládat, že by se minulost opakovala, ale musíme se ptát, co se z ní můžeme naučit, abychom zajistili, že i budoucnost práce bude spojena s udržitelným ekonomickým růstem a sociálním pokrokem.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.