Jak hodnotit dosavadní politiku staronové kancléřky Angely Merkelové? Jak moc ji charakterizuje věta: „Nemohu rozpoznat, co bychom měli dělat jinak.“?
Angela Merkelová je kancléřkou – už zase. Ale už není nenapadnutelná, v její straně roste touha po změně, i když zatím není jasné, jak by taková změna měla vypadat.
„Nemohu rozpoznat, co bychom měli dělat jinak.“ Tato věta, právě tato, zní už jako začátek konce éry Merkelové. Řekla ji ona sama, v den voleb, 25. září.
Věta se rychle rozšířila, i když to není zcela fér, protože přesně vzato Merkelová nemluvila o budoucnosti CDU. Byla tázána, jestli by, viděno zpětně, vedla volební boj jinak. Jenže v Německu je to tak, že když už někdo něco provede špatně, já tedy rozhodně ne.
Tak to také působí. Ačkoliv CDU měla nejhorší výsledek všech dob, AfD má 13 % a sedí si v Bundestagu, Merkelová nechce nic dělat jinak. Prostě předsedkyně strany, která neví, co se v její straně děje. Jen pěkně mluví, dokonce i tváří v tvář volebnímu debaklu.
Vládní vyjednávání
Silné mručení ovšem ustoupilo, když se jednalo o vládě. Merkelová jde do vyjednávání o Jamajce jako na summit EU. Takže jako vždy. Nechá nejdřív mluvit ostatní a teprve ke konci chce vzít otěže pevně do rukou, klidně i při nočním jednání. Jenže u summitů EU sedí u stolu lidé, kteří se chtějí nebo musejí dohodnout. Nikdo se nezvedne a neodejde.
Nakonec se ovšem Merkelové povede, aby nevypadala jako ta, co prohrála. Kdepak, ona neselhala, to FDP prostě nechce. Tak to vidí většina, tedy kromě FDP samotné. Je ovšem nutno říct, že vyjednávání je tím těžší, čím více konkrétních příslibů dali partneři voličům. To udělali v FDP, CSU i SPD, jenom Merkelové CDU tak nějak neslíbila nic. Ale bylo i tak jasné, že kvůli CDU sestavování vlády neselže.
Jenže Merkelové styl kompromisů už neodpovídá duchu doby. Všude kolem ní strany kladou „červené linie“, nepřekročitelné hranice, říkají, že to které téma není vyjednavatelné. I v její vlastní straně existuje touha pro něčem, jako je jednání bez kompromisů, alespoň trochu. Ale protože Merkelová politiku stylem „basta“ nedělá, je cítit i touha po změně předsedy. Ne teď. Ale později, brzy. CDU také není stranou pučů, takový řádný přechod by to měl být.
Řádný přechod ve vedení strany?
Objevuje se nicméně podezření, že pod řádným přechodem si každý představuje něco jiného. Měla by Merkelová navrhnout důvěryhodnou nástupkyni? Má být otevřené hlasování a víc uchazečů? Nebo snad dotazování základny?
Merkelová změnila CDU dle svých představ, říká se. Pravda je spíše, že CDU organizovala jako spolkovou republiku, jako reprezentativní demokracii. Vedení strany je voleno členskou základnou, ale mezi volbami toho členové moc říci nemohou. Rozhoduje šéfová, stejně jako ve vládě. Sjezdy strany se ale raději konají každé dva roky. Když je to nutné, pár regionálních konferencí, kde smějí diskutovat všichni, ale nikdo nemůže dělat zavazující usnesení.
Nová generální tajemnice Annegret Kramp-Karrenbauerová dává Merkelové možnost vydechnout. Ona může vést debatu o tom, co má CDU dělat, důvěryhodněji, než sama Merkelová. Je možné právě v ní vidět začátek nástupnictví.
Jak bude úspěšná, se uvidí v následujících měsících. Jak si Karrenbauerové povede v novém úřadu? Jak bude hlavní oponent Merkelové, Spahn, úspěšný v novém úřadu ministra zdravotnictví? A jak Merkelovou ohodnotí její strana ohledně volebního výsledku, vytvoření vlády, zpracování chyb a nástupnictví? Výsledek uvidíme v prosinci, kdy se Merkelová chce podeváté nechat zvolit předsedkyní strany.
Články zveřejněné v sekci Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.
Fotografie pro !Argument vybírá a připravuje Lukáš Havlena.