Portugalské sociální demokracii se daří. Jak to dokázala?

Zatímco jsou sociálně-demokratické strany v krizi, té portugalské se daří velmi dobře. Jak? Její lídr mluví o tom, že se straně povedlo najít řešení v rámcích systému. Je za tím ale víc.

Evropské sociálnědemokratické strany kolabují, ale neplatí to pro tu portugalskou, napsal článek agentury Bloomberg. Premiér Antonio Costa a jeho sociálnědemokratická strana si díky silnému hospodářském růstu, nízké nezaměstnanosti a historicky nízkému deficitu rozpočtu vedou ve výzkumech veřejného mínění dobře.

Při své cestě do Londýna mluvil Costa jako klasický centrista ve stylu Tonyho Blaira. Podporoval otevřené hranice a volný obchod, je fanouškem prezidenta Macrona a jeho důrazu na integrovanější EU. Nesouhlasí také s vměšováním státu do soukromě vlastněných společností – národních šampionů. Portugalsko nemá populistické strany, jaké najdeme v Německu nebo v Řecku. Jak Costa řekl, je to proto, že se jeho vládě povedlo najít řešení problémů v rámcích systému.

Ekonomika, která roste kolem 2,7 % a relativně dobře integrovaní migranti, to není prostor pro populistické strany.

Portugalsko patřilo k zemím, které měly v rámci eurozóny jednu z nejhorších krizí suverénního dluhu a od roku 2009, kdy na něj udeřila krize v plné síle, se potýkalo s řadou ekonomických nerovnoměrností. MMF v rámci balíčku pomoci Portugalsku naordinoval tvrdé škrty v oblasti vzdělání a zdravotnictví.

Costova sociálnědemokratické strana se dostala k moci v roce 2015, přestože ve volbách skončila až na druhém místě a její vláda závisela na hlasech radikální levice. Nejprve se střetla s některými vládami eurozóny ohledně plnění podmínek dluhové pomoci. Costa jako premiér zvedl minimální mzdu a mzdy ve veřejném sektoru. Růst se dostavil spolu s růstem celé eurozóny.

Nyní je Costova vláda i politika příkladem pro evropskou keynesiánskou levicí, která v tomto úspěchu vidí důkaz proti politice škrtů. Sám Costa nicméně shledává důvod úspěchu v tom, že jeho vláda nebyla ani fiskálně expansionistická (nezvyšovala výdaje), ani nespoléhala na škrty. Jeho minstr financí Mario Centeno byl zvolen, aby vedl euroskupinu, což je důkazem, že jeho přístup došel uznání i u konzervativního Německa a dalších zemí EU.

Portugalská ekonomika je ale i nadále křehká. Země má vysoký dluh v hodnotě 126 % HDP, jeden z nejvyšších v EU. Kritici tvrdí, že vláda se příliš spolehla na růst a na oživení turismu, ale neudělala nic pro to, aby se portugalská ekonomika stala více konkurenceschopnou.

Je tu i další důvod, proč v Portugalsku nejsou viditelní populisté. Této země se nijak silně nedotkl příliv imigrantů, navíc protestní politika portugalských komunistů a Levého bloku neponechává příliš místa dalším stranám.

Socialistická strana také vyměnila vedení, čímž se jí povedlo rozptýlit odpovědnost za škrty, ke kterým dala dříve souhlas. Voliči ji tudíž nepotrestali stejně jako Řekové stranu Pasok. Navíc má Portugalsko zkušenost s diktátorským režimem, který skončil až v roce 1974, takže je země relativně imunní vůči nacionalismu.

Premiér Costa nyní podle svých slov chce v hospodářské politice spoléhat na ekonomický růst, reformy a také na společný rámec investic od EU, které by měly pomoci chudším zemím stát se více konkurenceschopnými. A takovou politiku vidí premiér Portugalska jako dobrou v pravém blairovském smyslu pro každého.

Články zveřejněné v sekci Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.

Ilustrační obrázek: Autor – Psmafamudevng – Own work, CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=4247830

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.