Navzdory mediální mytologii dělá administrativa současného amerického prezidenta vůči Rusku jestřábí politiku a Putina konfrontuje. Demokraté se svou protiruskou politikou zahnali do kouta a nyní nejsou důvěryhodnou opozicí nebezpečným krokům vlády.
Syrská válka začala v době administrativy Baracka Obamy, píší Grenn Greenwald a Zaid Jilani pro The Interceptor. I když Obama investoval v rámci skrytých operací CIA asi 1 miliardu dolarů do podpory proti-asadovských rebelů, nikdy Asada nebo vojenské cíle v Sýrii nebombardoval. Byl na toto rozhodnutí hrdý a považuje ho za jeden ze svých nejlepších momentů. Důvodem byla únava z toho, jak jsou Spojené státy vtahovány do války s muslimskými zeměmi na Blízkém východě, a také obavy, neboť do konfliktu jsou zapojeny velké země jako Rusko a Írán.
Obama neriskoval vojenskou konfrontaci s Ruskem, dokonce v roce 2016, potom, co už Rusko anektovalo Ukrajinu, nabídnul Vladimiru Putinovi vojenskou spolupráci v Sýrii.
Obama se snažil vyhnout konfrontaci s Ruskem a ve srovnání s ním je jeho nástupce v přístupu k Rusku přímo válečnicky naladěný. Nejde jen o Sýrii, ale i o jiné případy. V dubnu minulého roku Trump bombardoval syrskou leteckou základnu a, i když se jednalo o rozsahem malý útok, poslal tím vzkaz Putinovi i Asadovi, kam až je ochoten zajít.
V posledních dnech Trump dal jasně najevo, že se chystá k dalšímu útoku na Asada, bombardování Sýrie dokonce opakovaně přislíbil ve svých vzkazech na Twitteru.
Přesně to, čemu se Obama snažil vyhnout, tedy vojenské konfrontaci s Ruskem v Sýrii, teď visí ve vzduchu, protože tím Trump přímo hrozí. A demokraté, kteří dříve Obamu kritizovali, že se v Sýrii více neangažuje, posléze Trumpa tlačili k většímu nepřátelství vůči Rusku, a teď nadšeně podporují jeho agresi.
Bývalá ministryně zahraničí Madeleine Allbrightová ve čtvrtek ráno na CNN chválila Trumpovy tweety. Prý prezident konečně pochopil, že Putin není přítel. Prohlásila také, že je znepokojena tím, že pro bombardovací kampaň dosud nebyla zformulována potřebná strategie.
Mezi demokraty se často mluví o tom, že Trump je Putinovou loutkou, protože mu ruská vláda dávala přednost před Hillary Clintonovou v době voleb v roce 2016. Od té doby tento narativ převažuje, jenže realita je, bez ohledu na současné dění kolem Sýrie, přesně opačná, neboť Trumpova administrativa byla ve vztahu k Rusku od počátku mnohem bojovnější a víc konfrontační, než kdy byla ta předchozí.
Před dvěma týdny odpověděl Trump na údajný ruský pokus o vraždu bývalého agenta GRU v Británii vyhoštěním 60 diplomatů a uzavřením ruského konzulátu v Seattlu. Ve srovnání jde o vůbec nejvyšší počet ruských diplomatů vyhoštěných z USA. V amerických médiích se začala přiznávat nepohodlná pravda: Trumpova administrativa přijímá agresivní kroky a je mnohem ochotnější Putina konfrontovat.
„Přítel Ruska“?
Toto hodnocení lze dokázat následujícími příklady:
Vyzbrojení Ukrajiny smrtícími zbraněmi, které Obamova administrativa odmítala. Obama uznával geopolitický význam Ukrajiny pro Rusko a tento krok odmítal, zatímco Trump v prosinci odsouhlasil prodej smrtících zbraní Ukrajině.
Jmenování jestřábí velvyslankyně při OSN Nikki Haleyové, která opozici vůči ruské zahraniční politice učinila základním kamenem svého působení v Radě bezpečnosti OSN. V souvislosti s případem Skripalových požaduje agresívní reakci a dokonce varovala, že k podobným operacím dojde i na území Spojených států.
Nominace protiruského jestřába Richarda Grenella na post velvyslance v Německu – už za Obamy platil za nejhlasitějšího kritika Ruska.
Jmenování protiruského jestřába a bývalého šéfa CIA Mika Pompea ministrem zahraničí může být dalším příkladem hlasitého kritika Ruska s jestřábími instinkty.
USA rozvracejí spojenectví Ruska a Íránu. Zde je Trumpova administrativa velmi kritická k jakékoliv domluvě s Íránem, včetně Obamou dosažené dohody o jaderném programu.
Jmenování poradce pro národní bezpečnost Johna Boltona, který je k Rusku nepřátelský. Bolton například prohlásil ruské vměšování do voleb v USA za „casus belli“, tedy důvod pro válku.
Zavedení sankcí proti ruským oligarchům blízkým Putinovi, které vedlo k propadu rublu a černému pondělku na ruských burzách.
Trump konfrontuje Rusko a je to nebezpečné
Je pravda, že i Trump opakovaně mluvil o tom, že je připraven spolupracovat s Putinem, stejně jako před ním Obama. V jednom ze svých středečních tweetů Trump použil standardní rétoriku demokratických liberálů z dob studené války a vyzval ke spolupráci a ukončení závodů ve zbrojení.
Je rovněž pravdou, že se Trump o Putinovi vyjadřoval pozitivně a nekritizoval ho. Ale je to jen část širší šablony, podle které Trump mluvil jen pozitivně i o filipínském prezidentovi Dutertem, egyptském prezidentovi Sísím, o saúdských despotech a premiérovi Netanyahu. Trump, jako mnozí jeho předchůdci, takticky dává najevo sympatie k autoritářským politikům, kteří jsou spojenci USA.
Odhlédnuto od převládajícího demokratického a mediálního narativu v posledních 18 měsících, skutečností je, že Trump byl vůči Rusku vždy mnohem víc konfrontační, než byl kdy Obama. Militaristé, zbrojní průmysl i váleční štváči se mohou radovat. Ale pro svět je to velmi nebezpečné.
Demokraté se sami zatlačili do rohu, ze kterého nemohou nabídnout žádnou smysluplnou, důvěryhodnou opozici k Trumpově stále nebezpečnější cestě ohledně Sýrie a Ruska. O to je to horší.
Články zveřejněné v sekci Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.