Už není těžké představit si rozpad liberálního světového řádu a vážnou mezinárodní krizi.
Přinášíme pohled deníku Washington Post jako americký pohled na právě proběhlý summit G7. Text celkově ukazuje na celkovou vyhrocenost americké veřejné diskuse. Pozn. redakce.
Po strašném a iracionálním chování prezidenta Donalda Trumpa na summitu G7, píše Jennifer Rubinová pro Washington Post, už není těžké si představit rozpad liberálního světového pořádku i vážnou mezinárodní krizi. Prezidenta historie nezajímá, fakta ignoruje, nechá se vést patolízaly. A nechce slyšet názory, které jsou jiné než jen pokřivený pohled na svět, v němž nás naši spojenci odírají, zatímco on sám obdivuje agresivní vůdce.
Trump odjel ze summitu G7 předčasně a následně odvolal své rozhodnutí podepsat závěrečné komuniké. Bezesporu reagoval na vystoupení kanadského premiéra Trudeaua. Trump nedokáže tolerovat kritiku, a už vůbec ne veřejnou a přímou, takže hned Trudeau obvinil z „falešného výroku“, když si Trudeau dovolil říct, že cla vůči Kanadě jsou vnímána jako urážka.
Trump tak znovu ukázal, jak se mýlí a jak je nedůvěryhodný pro vlastní „spojence“, hněvá se Rubinová. Kontrast mezi jeho antagonistickým vztahem s demokratickými spojenci a tím, jak nikdy neřekne nic špatného o Rusku, může ukazovat na to, že je za něco Putinovi vděčný, rozvíjí svojí teorii Rubinová.
Ještě před diplomatickou katastrofou G7 si už Trump stěžoval na to, že spojenci odmítli kapitulovat. Vyhrožoval opět tím, že musejí dramaticky snížit obchodní bariéry, nebo ztratí přístup na americký trh.
Rubinová odmítá to, že by spojenci „okrádali Ameriku“. Pokud si snad Trump chce vztyčit jasné obchodní bariéry, pak je tu silná obchodní válka s našimi nejbližšími spojenci, a navíc s Mexikem a Čínou. A z toho by profitovala jen jedna země – Rusko, varuje Rubinová.
Trump se stává iracionální a pomatený, když se mu odporuje, i vzhledem k tomu, jak moc odporu snese ve svém vnitřním okruhu – totiž žádný odpor. Pak je ovšem rozčilující zjistit, že spojenci se na něj dívají s opovržením. Nejenže přišel pozdě a odjel dřív, ale ještě pozval Rusko (!), což je nejobávanější nepřítel USA, jak připomíná Rubinová. Je vidět, že Trump neví, kdo je přítel a kdo je nepřítel.
Rubinová pokračuje varováním před Severní Koreou. Trump se chlubí, že během minuty pozná, zda bude schůzka úspěšná či ne. Jeho je možné okouzlit pár úsměvy a lichotkami a hromadou prázdných slibů od vypočítavého soupeře, děsí se Rubinová. Setkání s Kimem není žádné vítězství pro USA, je to vítězství pro Pchjongjang.
Již nyní Kim vítězil, rozvádí svou tezi Rubinová, protože Trumpovi očividně stačí fotka. To Kim získá legitimitu a sníží hrozbu vojenské akce proti svému režimu. Kim udělá to, co dělala Severní Korea už tolikrát, bude mluvit hezky a v důsledku se ale ničeho nevzdá.
Prázdné gesto, kdy se formálně ukončila válka, která už skončila před 65 lety, ničeho pro USA nedosahuje, píše Rubinová.
Denuklearizace potřebuje znovu promyslet, varuje autorka dále. Jak by asi země, zcela uzavřená, kde jsou všude tajné pracovní tábory a obrovská armáda, vůbec povolila inspektorům vstup do země? Jak by se Kim vzdal „pokladu“ svého režimu, když právě to mu zajistilo summit s velmocí? A Rubinová vztekle pokračuje: vzít si pomoc od Západu by bylo jako pozvat lišku do kurníku. Jistě tomu někdo z Trumpovy administrativy rozumí (kde je John Bolton, když ho člověk potřebuje?).
Trump chce zoufale ukázat, jak „má pravdu“, jak je tím mistrovským vyjednavačem, který prolomí každý precedent. Takže je čím dál pravděpodobnější, že summit nic konkrétního směrem k denuklearizaci nedodá. Trump skončí jako každý druhý americký prezident, který se nechal vtáhnout do procesu, jehož konečným výsledkem je severokorejská jaderná moc. Ale hlavní rozdíl je, zakončuje drtivě Rubinová, že žádní předchůdci Trumpa nebyli tak zabednění, aby dali diktátorovi Severní Koreje takový PR triumf. A taky se nedostali do boje s Kanadou.
Články zveřejněné v sekci Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.