Německá kancléřka připustila chyby v uprchlické politice a mluvila o „flexibilní solidaritě“ jako o řešení, které by nahradilo kvótový systém přerozdělování.
Redakční komentář deníku Der Spiegel hodnotí situaci německé kancléřky Angely Merkelové doma i v Evropě či v zahraniční politice. Hlavním vzkazem článku je, že politická váha německé kancléřky upadá. Merkelová se doma i v EU potýká s problémy. Oslabilo ji velmi těžké sestavování vlády po volbách a nyní její situaci komplikuje rychlý propad podpory koaličního partnera sociální demokracie.
Čtyři hodiny trvala nedávná tajná schůzka kancléřky s jejími ministry vnitra, zahraničí, financí a obrany. V jejím rámci došli účastníci k obrázku světa, který je značně ohrožující: Trumpovy útoky na volný trh, čínské snahy stát se globální velmocí, nestabilní Ukrajina, nulový pokrok v Sýrii. A nakonec také americké postoje vůči Íránu. Na konci setkání došli zúčastnění k ne moc originálnímu závěru: jedinou šancí Německa je Evropa. „Pokud neudržíme kontinent dohromady nyní, rozpadneme se,“ řekl jeden z účastníků.
Není jasné, píše dále Spiegel, zda byly na konci jednání nějaké konkrétní výsledky. Hororové scénáře zahraniční politiky však představují pouze část obtíží, kterým Angela Merkelová v současné době čelí. Doma se jedná o uprchlickou krizi a propad veřejné podpory sociální demokracie.
Kancléřka „hraje“ v oslabení
Sestavování vlády v Německu tentokrát trvalo skoro tři měsíce a kancléřku tento pomalý a složitý proces oslabil. Nyní se zdá, že je jako politik na odchodu. Protože byla v úřadě tak dlouhou dobu, nasbírala také pěknou řádku politických nepřátel. Její postavení lídra je nyní zpochybňováno ze všech stran – prezident Trump se snaží o omezení německé ekonomické moci, Macron zase tlačí Merkelovou do kouta s jeho reformou EU a doma se sociální demokracie sotva zvládá věnovat vládnutí, protože bojuje o přežití.
Minulou středu se při jednání v parlamentu ukázalo, že poslanci sociální demokracie (koaličního partnera v Merkelové vládě) se ukázali být agresivnější v postoji ke kancléřce, než někteří členové opozice.
V případě uprchlické politiky zformovali proti-merkelovskou koalici konzervativci a populisté. V případě reformy EU se sociální demokraté postavili za Macrona a proti Merkelové. Kancléřčina známá strategie čekat a dívat se už nefunguje. Ztratila i schopnost najít kompromis mezi různými zájmy – v Berlíně je Merkelová chycená v pasti koalice se sociální demokracií, v Bruselu zase v obležení nesourodých zájmů a v případě uprchlické otázky je zajatkyní svojí vlastní minulosti.
V případě EU jsou zde duchové minulosti, které nyní Merkelovou dohánějí. Německo je stále nejsilnější zemí EU, ale je také zemí, která se ocitá v hledáčku Donalda Trumpa. Nyní Německo může potřebovat opřít se o solidaritu svých evropských partnerů a jeho učitelská role, kterou mělo v době krize eura, je tu, aby ho pronásledovala.
Merkelová versus Trump?
Trump vidí Merkelovou jako hlavního protivníka na světové scéně. Sledoval její úspěchy v mužském světě vrcholné politiky a chce s nimi skončit. Nechce už poskytovat bezpečnostní pomoc Německu a chce zpomalit německou exportní mašinérii a diktovat Německu odkud by si mělo kupovat plyn.
V daný moment převažuje evropskou nechuť k Německu znechucení Trumpem. Nicméně v Bruselu je možné stále více slyšet výsměch Německu. Mnozí v EU vidí v Trumpově boji proti přebytku s Německem jejich vlastní kritiku Německa a jeho praxí v obchodě. V daný moment je to jen mluvení si pod fousy, ale ukazuje to, že Merkelová ztrácí kontrolu nad evropskou debatou.
A pak je tu americký ambasador Richard Grenell, který řekl, že jeho misí je podporovat konzervativce v Německu a v Evropě. Grenell má blízko k Trumpovi a jeho bezpečnostnímu poradci Boltonovi. Ovšem má také kontakty v CDU prostřednictvím Jense Spahna, který představuje konzervativního protivníka Merkelové uvnitř strany. To pro Merkelovou znamená, že Spahn drží klíče k přístupu k Trumpovi. Nikdo ze členů německé vlády nemá takový vztah k americkému ambasadorovi.
Spahn se zná s Grenellem asi tři roky a pojí je společné konzervativní názory, kritika islámu i fakt, že jsou gayové. Další z mladých konzervativců, který se těší přízni amerického velvyslance v Německu, je rakouský kancléř Sebestian Kurz. Grenell ho tento týden bude hostit v Berlíně.
Problémy v EU
Jak komentář píše, Merkelové protivníci doma v i Evropě se šikují. V případě Kurze platí, píše se dále, že rakouský kancléř působí navenek přátelsky a laskavě, ale ve skutečnosti ho nezajímá, co si Merkelová myslí. V situaci, kdy bude od 1. července Rakousko předsedat Evropské radě, je to pro Merkelovou problém – Kurz bude nabízet konkurenční řešení uprchlické otázky.
V případě reformy Evropské unie se zdá, že i zde Merkelová spíš následuje, než aby vedla. Celých osm měsíců nechala bez odpovědi Macronův dlouhý list reformy EU. Nakonec na něj odpověděla rozhovorem pro FAZ, ale načasování nebylo pod její kontrolou. Donutili ji k tomu členové její vlády za sociální demokracii, ministr financí a zahraničí, a jejich plány prezentovat svoje představy o budoucnosti EU. Rozhovor je těžko posledním slovem v konverzaci o tomto problému.
V případě konfliktu s Trumpem dostal nakonec zelenou Macronův konfrontační přístup, i když Merkelová se původně snažila o opatrný a přátelský postup. Ten ale nezabral. Další porážku utrpěla kancléřka a její ministr ekonomiky Altmeier při snaze zmírnit bruselskou reakci na Trumpovy cla – zde Brusel chystá cla na burské oříšky, whisky nebo motorky Harley-Davidson. Stejné to bylo o něco dříve s evropským zákonem proti sankcím USA vůči Íránu. Kancléřka je viděla jen jako málo efektivní šou, ale nepřesvědčila ostatní.
Uprchlická otázka
Problémem je i uprchlická otázka. Ministr vnitra Seehofer má tento týden představit svůj plán na řešení migrace. Detaily plánu jsou už známé a nejsou dobrou zprávou pro Merkelovou.
Zdá se, že plán počítá s vracením žadatelů o azyl na hranice ve větší míře než doposud. Nikdo z žadatelů, jehož otisky prstů budou už v databázi Eurodac registrovány jinou zemí, nebude moci vstoupit do Německa. Návrh je členy CSU komentován jako prosazení legálního rámce pro migraci a naznačuje, že dosavadní politika nebyla v souladu se zákony.
Minulý týden měla kancléřka jednat s poslanci za bavorskou CSU za zavřenými dveřmi. A zde „shodila mini-bombu“, když otevřeně přiznala, že se jí nepodařilo prosadit vizi společné evropské uprchlické politiky a že už se jí to nepodaří ani v budoucnu. Merkelová řekla: „Musíme vyvinout systém flexibilní solidarity“, což je termín Viktora Orbána a jeho spojenců v EU. V souladu s ním by země, které nechtějí přijímat uprchlíky, kompenzovaly tuto neochotu finančně. Jako neúspěch vidí Merkelová také snahu o přerozdělení 160 tisíc uprchlíků v EU z roku 2015. Slovy evropského diplomata: „Kvóty jsou mrtvé.“ Nicméně Angela Merkelová má pro to jiná slova. Tlačení na přijetí kvót podle ní nepřispělo ke smíru v Evropské unii. „To je něco, co musím zpětně připustit.“
Články zveřejněné v sekci Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.
Ilustrační obrázek: Autor – Sandro Halank, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0, CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=68320100