Svým jednáním na vlastní pěst a neochotou připustit chyby kancléřka štěpí Evropskou unii. Následky její politiky jsou ale obrovské i pro Německo, arabský svět a Afriku.
Prestižní německý list Frankfurter Allgemeine Zeitung (FAZ) píše o tom, že kancléřka trvá na tom, že svým jednáním na vlastní pěst v uprchlické politice udělala vše dobře. A následky jsou obrovské: pro Německo, EU, arabský svět a Afriku.
Merkelová tvrdí, že chce zabránit rozštěpení EU. Přitom právě ona svou vítací politikou a zásahy na záchranu eura vrazila mezi členské země řadu klínů. I když to úřad spolkové kancléřky nechce slyšet: byla to ona před třemi lety, kdo se náhle a sám, bez domluvy s ostatními zeměmi (až na Rakousko) rozhodl, že otevře hranice pro více než milion migrantů, aniž by se ověřila jejich identita a azylové oprávnění.
Bezprostředním následkem bylo hlasování o Brexitu, protože obrázky nekontrolovaného přílivu byla ta slavná poslední kapka, kterou přetekl britský pohár trpělivosti. A v Německu vedlo osamělé rozhodnutí Merkelové k druhému a trvalému vzestupu protestní strany AfD, což klade tlak nejen na CDU a CSU. A také společenské klima je čím dál jedovatější. Selhání a skandály BAMF (úřadu pro migraci) jsou šokující a kupení hrozných „jednotlivých případů“ jako je vražda Susanny F. zrovna tak. Nikdo nechápe, jak je možné, že si islámští teroristé prostě přijíždějí do Německa, jak se jim zachce. A ani „nároďák“ už není vzor pro podařenou integraci, protože německé fotbalové hvězdy Özil a Gündogan se fotili se „ctěným“ prezidentem Erdoganem v rámci volební kampaně, i když nemají ani turecký pas.
Annegret Kramp-Karrenbauerová (kterou si Merkelová vybrala za nástupkyni) ráda přísahá na evropské dědictví Helmutha Kohla. Ale jak to vysvětlit, když ve sporu s CSU nechce podporovat samostatný postup jednotlivých zemí na úkor jiných. Kurz k tomu jasně řekl: my nejsme pachatelé migračního tématu. Nebo jak říkají Dánové: můžeme si pozvat ledaskoho, ale ne až potom diskutovat o tom, kdo to zaplatí.
Vydíratelnost kancléřky
Jednostranné rozhodnutí kancléřky ji činí vydíratelnou, jak se ukázalo při jednání s Emmanuelem Macronem. Poslední „Prohlášení z Mesebergu“ ukazuje jasně jedno: v jaké nouzi Merkelová je. Navzdory slibům a dohodám s CSU Merkelová ustoupila Macronově přání rozpočtu eurozóny, protože on ji podpoří u azylové politiky. Což znamená, že CSU svolá koaliční výbor. Nejde jen o otázku finanční stability, protože by nový rozpočet eurozóny byl pod rozhodováním jen 19 států. Pak hrozí další štěpení vůči Polsku a ČR, ale také Dánsku a Švédsku, které euro nechtějí.
Bez jasného zdůvodnění byly v Mesebergu oznámeny další finanční zdroje, i když prozatímní investiční zdroje EU zdaleka nejsou vyčerpány. Není ani jasné, odkud se ty peníze mají vzít: znovu se objevuje dříve mrtvá daň z finančních transakcí či digitální daň, nebo společné daně Francie a Německa. Nehovoří se o vlastní odpovědnosti zemí za jejich rozpočty a jejich hospodářskou politiku, varuje FAZ. Jde jen o více solidarity a společného ručení.
Lekce ze světové finanční krize, že kolektivní ztráta odpovědnosti vede do propasti, když nikdo neručí za svá rozhodnutí, se osa Brusel – Berlín – Paříž nenaučila, varuje dále FAZ. Je potřeba jen doufat v odpor severních zemí, které již daly jasně najevo, že Merkelová s Macronem nerozhodují sami. Asi se spory budou táhnout tak dlouho, až se tak nějak dá dohromady po příštích volbách další finanční rámec pro EU a všechno se to nějak svaří dohromady.
Bavorsko čekat nemůže
Ale tak dlouho CSU čekat nemůže, protože v Bavorsku se brzy bude volit. Horst Seehofer, ministr vnitra, už z dobrého důvodu oznámil, že bude příkazem ministra vracet registrované uprchlíky, protože tak to je prostě podle německého práva a také podle platného práva EU, jak ukázali ústavní právníci. Že by narychlo svolaný summit Evropské unie k azylu na tento víkend mohl zabránit rozkmotření sesterských stran CDU a CSU?
Politika Merkelové udělala z německého azylového práva požadavek na azyl. A nerozlišuje se mezi politicky pronásledovanými, ekonomickými migranty nebo mezi těmi, co chtějí žít z německého sociálního systému. Každý, kdo si na hranicích řekne o azyl, se stává na většinou nepředvídatelně dlouhou dobu oprávněný k žádosti, i když neexistuje žádné právo na život v zemi dle vlastního výběru.
Je potřeba to číst pomalu, aby to bylo pochopeno: ministr vnitra chce použít platné německé právo, přičemž mu za to německá kancléřka hrozí vyhazovem. A potom ještě německá kancléřka Merkelová slíbí miliardy Macronovi pro jeho plány v eurozóně, aby to byla Paříž, kdo ji pomůže přemoci Horsta Seehofera.
Články zveřejněné v sekci Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.