Nejen, že v posledních třiceti letech se korporátní daně snížily o více než polovinu, ale nadnárodní firmy se stále více vyhýbají placení daní vůbec.
Autoři Thomas Torslov, Ludvig Wier a Gabiel Zucman se věnovali tématu globální korporátní sazby daní za posledních třicet let, které spadly na polovinu. Hlavní důvodem jsou přesuny zisku. Asi 40 % zisků nadnárodních firem bylo uměle přesunuto do daňových rájů v roce 2015 a toto obrovské vyhýbání a neschopnost mu zamezit, vede k tomu, že stále víc zemí nezdaňuje nadnárodní firmy vůbec.
Když se podíváme na daňovou politiku, tak se ukazuje významný pokles u sazby korporátní daně. V letech 1985-2018 se globální průměrná korporátní daňová sazba snížila o více než polovinu, ze 49 % na 24 %.
Proč? Standardní vysvětlení je, že globalizace znamená, že země bojují o produktivní kapitál. Tím, že sníží sazbu, nalákají stroje a zařízení, které zvýší produktivitu. Tuhle teorii mají rádi politici. A také byla použita u aktuálního snížení daní v USA z 35 % na 21 %.
Ale je to empiricky opravdu tak? V současnosti největší nadnárodní firmy nepřesouvají hmotný kapitál do zemí s nízkými daněmi, jednak ani tolik toho hmotného kapitálu nemají. Místo toho se ovšem vyhýbají zdanění, protože přesouvají zisky, tvrdí trojice autorů. Třeba takový Google Alphabet na Bermudách vytvořil příjem 19,2 mld. dolarů v roce 2016 a nemá tam skoro žádné pracovníky, ani hmotná aktiva. Zato sazba korporátní daně je tam nula.
Umělé přesouvání zisků
Autoři si myslí, že právě tento přesun zisků je klíčový pro pokles sazeb daní pro korporace. V roce 2015 bylo uměle přesunuto asi 40 % zisků nadnárodních firem do daňových rájů. Pokles sazby je výsledkem špatné politiky v zemích s vysokými daněmi, ne nutně vedlejší efekt globalizace.
Tento údaj 40 % je založen na nových makroekonomických datech, statistice dceřiných firem. Zaznamenává mzdy placené u dcer a pak zisky, které tyto dcery vytvářejí. Je tedy možné provést dekompozici agregátů národních účtů do „lokálního“ a „zahraničního.“ A pak už je možné se dívat, kde se zisky „účtují“.
A co autoři zjistili? V zemích, které nejsou daňové ráje, jsou zahraniční firmy systematicky méně ziskové než ty místní. Ale v daňových rájích jsou opět systematicky mnohem ziskovější, a sice opravdu o hodně (v odkaze je možno najít graf).
Zatímco lokální firmy mají poměr zisků podléhajících zdanění ke mzdám kolem 30-40 %, zahraniční firmy v daňových rájích mají tento poměr obří, například 800 % v Irsku.
Další výzkum ukázal, že tento poměr je dán právě přesouvacími efekty. Autoři slibují, že statistiku budou pravidelně online aktualizovat, aby mohla být monitorována politika a její dopady na vyhýbání se zdanění.
První zjištění ukazují, že země EU a rozvojové země jsou těmi, které ztrácí na přesunech zisků. Daňové úniky nadnárodních firem snižují příjmy z korporátní daně o asi 20 %. Když se podíváme na to, o jaké firmy se jedná, zjistíme, že především ty americké přesouvají víc než jiné země. Možná se to dá vysvětlit tím, jak vypadal daňový zákoník před rokem 2018.
Proč ale země nejsou ochotny chránit svou daňovou bázi? Teoreticky finanční úřady nemají pobídky k tomu, aby bojovaly proti přesunu do daňových rájů, ale místo sledují přesun zisků z jiné země s vysokými daněmi. Takže země, které nejsou daňové ráje, si mezi sebou kradou daňové příjmy a nechávají přitom daňové ráje na pokoji. To jde lehčeji, jak autoři ukazují. Boj proti daňovým rájům je obtížný, drahý a zdlouhavý, protože ráje obvykle nechtějí spolupracovat.
Daňové ráje navíc málo zdaňují obrovské zisky, které lákají, což znamená, že jsou schopny získat více daňových příjmů k poměru k jejich národnímu důchodu než USA či EU s mnohem vyššími sazbami. Tento systém vysvětluje nástup schémat, která umožňují vyhýbat se zdanění, třeba speciální daňové úpravy zvlášť pro vybrané nadnárodní firmy. Proto přesuny zisků rostou od 80. let.
Takováto zjištění mají velké dopady na ekonomickou statistiku. Ukazují, že HDP, korporátní zisky, obchodní bilance a další jsou významně zkresleny. Vysoké zisky vykázané v daňových rájích jsou tu proto, že výstup, čisté exporty a zisky v zemích, které nejsou daňové ráje, jsou příliš nízké. Autoři nabízí databázi pro opravenou makrostatistiku zemí OECD a největších rozvíjejících se ekonomik.
Když se zisky přesunuté ze zemí s vyššími daněmi započítají, pak vzroste podíl kapitálu korporací, asi dvakrát, než jsou oficiální data. Což má velký dopad na debatu o nerovnosti a povaze technologií.
Články zveřejněné v sekci Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.