Jair Bolsonaro míchá sociální konzervativismus s ekonomickým liberalismem a má sympatie pro vojáky u moci.
Podle článku časopisu The Economist (vydání 22/09/2018) by dnešní kandidát na prezidenta Brazílie Jair Bolsonaro byl katastrofickým prezidentem země. Brazílie dnes čelí řadě problémů: ekonomika země je v krizi, veřejné finance pod tlakem a politika je celkově zkorumpovaná. Na ulicích roste kriminalita, sedm brazilských měst se dostalo mezi 20 nejnásilnějších na světě. Volby v říjnu by měly být novým začátkem. Je možné, že v nich uspěje pravicový, populista, což znamená, že se všechno stane jenom horším. Bolsanoro slibuje spasení, ale pro Brazílii a pro Latinskou Ameriku je hrozbou. Jeho vítězství hodnotí The Economist jako riziko pro největší demokracii v Latinské Ameriky.
Populisté staví svoji politiku na stejných stížnostech. Hospodářství je jedním z nich – v Brazílii jde o obzvláště velký problém, země prošla nejhorší recesí v dějinách, nezaměstnanost činí 12 % a tyto problémy jdou pak ruku v ruce s korupcí. Případ „Mytí aut“ poškodil celou politickou třídu. Bolsonaro umí využít této situace dokonale. Do vyšetřování případu „Mytí aut“ byl Bolsonaro jenom neznámým senátorem z Rio de Janeira. Byl známý pro svůj hrubý slovník, který se rozcházel s tabu. A najednou to byla právě ochota prolomovat tabu, co se zdálo být projevem Bolsonarovy odlišnosti od ostatních politiků.
Bolsonaro staví na směsi sociálního konzervativismu a ekonomického liberalismu. Jeho ekonomickým poradcem je Paulo Guedes, který studoval ekonomiku na Universitě v Chicagu (centrum neoliberální ekonomie – pozn. redakce). Dává tak přednost celkové privatizaci veškerého státního majetku a „brutálnímu“ zjednodušení daní. Vedle toho Bolsonaro slibuje zmenšit počet ministrů a do čela některých resortů postavit generály. A tyto recepty dostávají podporu – dle výzkumů až 28 % voličů. Bolsonaro byl před krátkou dobou napaden nožem, což mu jen pomohlo v popularitě. Zdá se, že když bude Bolsonaro v druhém kole voleb prezidenta stát proti kandidátovi Strany pracujících Fernando Haddadovi, část voličstva ze středních a vyšších středních vrstev zvolí Bolsonara. Vyčítají totiž Straně pracujících a Lulovi současné ekonomické problémy země.
Neměli by se nechat zmást, píše článek dále. Bolsonaro nemá jen neliberální názory, ale patří také k obdivovatelům diktátorů. Svůj hlas pro impeachment prezidentky Dilmy Rousseffové Bolsonaro „věnoval“ veliteli, který byl odpovědný za 500 případů mučení a 40 vražd v době vlády vojenské junty. Jeho kandidát na viceprezidenta země Hamilton Mourão je bývalý generál, který řekl, že by armáda mohla v zasáhnout tak, aby vyřešila problémy Brazílie. Bolsanoro si také myslí, že receptem na boj se zločinem je zabít více zločinců.
The Economist připomíná, že Latinská Amerika už v minulosti experimentovala s autoritářskou politikou a ekonomickým liberalismem. Bylo to za generála Augusta Pinocheta v Chile mezi roky 1973 až 1990. Článek upozorňuje na roli „Chicago boys“ (ekonomů volného trhu z univerzity v Chicagu – pozn. redakce) s tím, že ti pomohli „relativní prosperitě“ současného Chile, ale za cenu „hrozných lidských a sociálních nákladů“. Brazilci by se neměli nechat nachytat od Bolsonara, který posunul lidové heslo o korupci („krade, ale jedná“) na novou úroveň („mučí, ale jedná“).
Podle článku je už jen flirt s autoritářstvím pro Brazílii rizikem, protože je to „mladá demokracie“ (zde článek sklouzává k západnímu paternalismu – pozn. red.). Bolsonaro ale nemusí prosadit svůj populismus do pinochetovské praxe, i kdyby chtěl, doplňuje dále The Economist. Bolsonaro má jen málo politických přátel a jako prezident potřebuje politickou koalici v Kongresu. Jeho vládnutí by tak mohlo dál degradovat politiku a otevřít dveře něčemu horšímu, varuje The Economist.
Reforma ekonomiky a obnovení demokracie v Brazílii potřebují čas. Přes některé pokroky v tomto ohledu, je potřeba více reforem. Jair Bolsonaro není člověk, které by takové reformy dokázal provést.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.